O čem vypovídá situace s migranty na polsko-běloruské hranici?
Trochu jsem se bál, že se mě budete ptát na Bělorusko, protože abych se přiznal – sleduji tu situaci jen zběžně. Člověk prostě nemůže sledovat vše a pořád dokola se opakující scénář člověka omrzí, což je možná tak trochu cílem různých scénáristů. Takže ve stručnosti: zase vidíme kolony a tábory dětí bez doprovodu v perfektním zimním oblečení a s obligátními chytrými telefony, mezi převahou mužů v nejlepším věku tu a tam i nějaká zazátkovaná žena či dítko s plyšovou hračkou. A zlé polské policisty a vojáky, kteří to nechtějí pustit do své země, a rozhořčenou mezinárodní vítačskou veřejnost.
Jenže situace je přece jen jiná. Nikdo těm chlapíkům posbíraným z celého islámského světa od Maroka po Pákistán a naloženým na letadla z iráckých táborů nějak nevěří, že v uvozovkách prchají před válkou.
Nikde tam dole žádná válka, která by stála za řeč, není, navíc prchání jde poněkud blbě dohromady s leteckou přepravou běloruskými aeroliniemi. Taky si všimněte, že dokud neuhodily mrazy a dokud se pandemická situace ve středoevropských zemích znovu nevyšplhala do katastrofických čísel, plnily ty srdceryvné scény první stránky novin. Už je nějak neplní. Těžko říct, zda se táborníci z Bělověžského pralesa uložili k zimnímu spánku, nebo zda se spořádaně vrátili do nejbližšího hotelu, kde zůstali na krku svému dopravci a hostiteli. Nesleduji to, je mi to dost jedno.
Ostré kritice čelí Alexandr Lukašenko, že podněcoval migranty k cestě do Běloruska a také, že je běloruská armáda pomáhá migrantům dostat se k hranici, případně se pokoušet překonat plot na hranici. Podle některých má Lukašenko tímto reagovat na sankce Evropské unie a jde tedy o pomstu. Jak to vidíte vy?
Nejspíš to tak je, respektive shodují se na tom zprávy ze zdrojů pro-unijních, pro-ruských a dokonce i pro-arabských a pro-tureckých. Takže když si to shrneme, bylo to loni v polovině prázdnin, kdy se v Bělorusku konaly prezidentské volby. Tamní prezidentský matador je samozřejmě vyhrál, ale těsněji než dříve, načež následovaly vlny masových protestů, jež měly všechny znaky takzvaných barevných revolucí známých z Ukrajiny, Kavkazu a dalších oblastí v širším předpolí Ruska. Na straně proti-lukašenkovské - záměrně neříkám demokratické, ale vlastně ani probruselské - opozice se silně angažovaly postkomunistické státy Evropské unie a severoatlantické aliance. Mimo jiné Polsko, Litva, nesměl chybět ani náš čacký senátor Vystrčil. Jenže Lukašenko situaci ustál, na což západ reagoval nejapnými sankcemi, jež postihly mimo jiné běloruského národního dopravce. A někdy v tu dobu, během podzimu, se objevily zprávy, že běloruské aerolinky masově dopravují mladíky z iráckých táborů, což může být kdokoli, od tamních sekularistů přes různé dobrodruhy a vyžírky po ty nejhorší džihádisty, směr Bělorusko a odtud po zemi do Pobaltí a Polska.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová