V minulém týdnu opět pokračovala obsáhlá série protivládních demonstrací pod hlavičkou Milionu chvilek pro demokracii. Do popředí veřejné debaty se dostali umělci pro svoje leckdy velmi vyostřené výroky. „Ty svině nás chtějí rozdělit,“ řekl syn Bolka Polívky Vladimír. Řekl také, že až bude dav nespokojených dost velký, tak „se naserem a půjdem na Hrad“. Herec a režisér Jiří Mádl pro změnu na jiné demonstraci označil demonstranty za hrdiny a vyzval k odstranění Babiše se Zemanem, kteří podle něj zneužívají slabší a hloupější spoluobčany. Je podle vás taková rétorika v pořádku?

Demonstrovat je každého právo, ale jednak si nejsem jistý, kdo za placením organizačního zajištění demonstrací stojí, protože bezpochyby je to finančně náročné, a také si kladu otázku, o co vlastně demonstrantům jde? Vyostřené výroky jasně vypovídají o šíření nenávisti a jejím podněcování ze strany organizátorů. Tak jestli tohle je jejich výklad demokracie, tak tyto jejich způsoby odsuzuji a odmítám je.

Stojí za vyhrocováním napětí ve společnosti i to, co zaznívá z pódií při demonstracích? A co může být motivem?

Samozřejmě! Demonstranti by se podle mě měli raději organizovat v nějakém novém politickém subjektu, zformulovat svůj program pro oslovení voličů, najít charismatického vůdce a nechat se zaregistrovat. Následně se snažit uspět ve volbách. Tak bych to viděl jako legitimní. Nerespektování výsledků demokratických voleb se ale tímto způsobem snaží nedemokraticky zpochybnit demonstracemi. Pokud někdo křičí z pódií, tak je to možná chvíli mediálně zajímavé, nicméně jsem přesvědčen, že nástupem léta a dovolených to skončí. Motivem organizátorů je bezpochyby zájem na dalším rozdělení společnosti a tato skutečnost je trvalá nejen po prezidentských volbách.

Podporovatelé neúspěšného prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše nemohou unést jeho prohru a naopak těžce nesou výhru prezidenta Miloše Zemana. Když k tomu přidáme úspěch zisku dvou mandátů europoslanců za vlastenecké SPD, tak ve spojitosti s relativně vysokou volební účastí organizátoři a podporovatelé demonstrací vidí, že se něco děje a chtějí na to reagovat. Měli by to ale spíše přetavit ve volební výsledek.

Na jednu stranu z pódií slyšíme o snaze spojit národ, pak ale z toho samého místa zaznívají urážky politiků či jejich voličů... jak to jde dohromady?

Tito křiklouni národ rozdělují, a nikoliv spojují. O čem to svědčí? Chtějí společnost ještě více rozeštvat hlásáním své pravdy, opepřené vulgarismy a nadávkami, a když s nimi vystupují i veřejně známé osoby, tak to má dát této akci jakýsi punc legitimity. Spíše je to ale projev zoufalství. Rozhodují volby, ve kterých se vůle voličů překlopí do formy politické reprezentace na následující čtyři roky. Tak to prostě je. A pokud demonstruje 100 tisíc lidí, tak je to prostě jedno procento populace, a kde je těch 99 procent? Takže tato čísla jsou dostatečně vypovídající.

Je možné, že na plánované obří demonstraci na pražské Letné to umělci opět „přepísknou“?

Umělci? To je snad silné slovo. Ano, někteří z nich jsou známými a oblíbenými herci, ale to je vše. Na jednu stranu se neštítí čerpat granty na své filmové debuty a někdy umělecky sporadické a rozporuplné projekty, a na druhou stranu mají výhrady k fungování vlády pod trestně stíhaným premiérem a ministryní, která je bezpochyby odbornicí a neobhajovala svou diplomovou práci s obsahem sledování králičích bobků. To mi nedává smysl.