Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?

Za ten uplynulý rok se v české politice stalo leccos, ale že by něco klíčového, zlomového, to si nejsem jist. Sociální demokracie padá rychleji, než jsem očekával, TOP 09 doufejme mizí ze scény, ministr Herman zajíždí do Norimberka pozdravit sudeťácké „milé krajany“, část politiky považuje prezidenta Zemana za úhlavní zlo a Andrej Babiš si tady dělá, co chce. Na tom všem není ani nic nového, ani nic klíčového. V soudobé české politice vládne víceméně setrvalý stav vlastního sebeuspokojení. 

Ani schválení EET, proti kterému česká opozice tolik bojovala, nepovažujete za klíčový moment politického vývoje v loňském roce?

Elektronická evidence tržeb je mimořádně zákeřný útok jak na svobodu podnikání, tak na zákazníky samotné. Nakonec, právě oni první důsledky EET mohou vidět na zvýšení cen. A přesto EET za milník či výjimečnou politickou událost roku 2016 nepovažuji. EET je důsledkem atmosféry boje se „všudypřítomnou korupcí“. EET je ohavným plodem protikorupční revoluce v Čechách, kterou začal, bohužel, velkolepě proklamovat už Petr Nečas na začátku svého vládnutí, sám byl její obětí, a která v Čechách stále sílí. Nikde nevidím protestující davy, které by se vzpíraly fízlácko-udavačské podstatě EET. Schválení této normy není v Česku žádným převratným milníkem, je to pokračování a vybuzení trendu „špiclovat, protože závidím“.

Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman, staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu. Berlína a Washingtonu?

Kdyby tu existovalo nějaké vážné ohrožení demokracie spojenectvím Babiš–Zeman, tak by snad většina politických stran nemohla rychle a s ochotou vlézt se zástupci ANO do bizarních koalic. A protože tak ony strany udělaly, v Babišovi asi nebezpečí nevidí. To je moje odpověď číslo jedna.

Osobně strach z toho, že bychom se mohli stát satelitem Ruska nebo Číny opravdu nemám. A o jakém vměšování Bruselu nebo Berlína ještě hovoříme? Brusel a potažmo Berlín jsou našimi přímými nadřízenými v EU, ti se do naší politiky nemusí „vměšovat“, ti svými politikami našim pozicím a zájmům dominují. Slovo „vměšovat“ znamená, že se do suverénního rozhodování naší vlády někdo plete. Naše vláda suverénní není a pokus o suverénní rozhodování – alespoň kousek nezávislé na Bruselu – je pro Sobotkův kabinet nepředstavitelná myšlenka.

A jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?

Samozřejmě brexit a zvolení Trumpa americkým prezidentem. Ale s ohledem na to, že v EU se „něco“ pořádně pohne, až se „něco“ pořádně pohne v Německu, považuji za cenné povzbudivé volební výsledky tamní Alternativy pro Německo v některých zemských volbách. Je nadějné, když si o slovo říkají uskupení reprezentující občanský protest proti zakyslému establishmentu. Nejsem žádným příznivcem nesystémových stran či uskupení, ale nemohu si pomoci, když ty systémové se bohorovně tváří, jako by se nic nedělo.

Zmínil jste brexit. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Brexit je úžasné občanské vzepětí, úžasný vzkaz. Britové mají po staletí utvářený instinkt: v klíčovém okamžiku se rozhodují správně. Jejich odvaha vzít si svá práva zpět je ohromující a inspirativní. Ale vůbec si nemyslím, že by se s tím v EU všichni smířili. Nominace vyjednavačů za EU o brexitu: Francouze, který nemá rád Brity, Michela Barniera a fanatického, hrubého belgického eurofederalistu Verhofstadta, nevykazují příliš mnoho známek smíření s odchodem Britů z EU.

My žádné důsledky, tedy zejména ty negativní, myslím, nepocítíme. Británie se nikam neodstěhuje, nikam neodpluje. Bude stát vždy o každého, kdo něco umí a kdo je v Británii schopen něco nabídnout. Britové budou s kontinentální Evropou ve svém zájmu spolupracovat.

A co vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera? 

Z vítězství Donalda Trumpa jsem měl a stále mám velkou radost. V kampani se stal hlasem i nadějí „zapomenutých a zklamaných“. Povzbuzující a optimistické na tom všem je zjištění, že existují meze trpělivosti či apatie voličů, za které už nejsou ochotni jít. To je nadějné poselství pro Evropu a, koneckonců, i pro nás v České republice.

Už bylo oznámeno, že se jeho ministrem zahraničí stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

Mnohá jména, která se objevují jako Trumpovy klíčové nominace, jsou zajímavá, a po personálních katastrofách minulých amerických administrativ působí jako příchod lidí z „jiného“ světa, ze světa mimo po celá desetiletí zavedené a uzavřené politické kamarádíčkování. A už to je moc dobře!