Kandidujete za SPOZ, jak se vypořádáváte s názory, že současná vláda je pouze jakousi propagační nástěnkou SPOZ?

V této vládě pracuji už od července letošního roku a mohu potvrdit, že se jedná především o vládu odborníků na jednotlivé problematiky, jejichž úkolem je svěřené resorty postavit na nohy a oživit. Sám na Ministerstvu zemědělství vidím, kolik práce se zde zanedbalo a protože se v zemědělství a potravinářství pohybuji celý svůj profesní život, vím velmi dobře, že v této chvíli bylo potřeba odborníka, který by začal věci dávat do pořádku. A domnívám se, že stejná situace je i na jiných ministerstvech. I to je patrně tím důvodem, proč jde řada ministrů současné vlády do voleb, protože v případě zvolení chtějí dokončit svoji práci v resortech.

Vaší doménou je pochopitelně zemědělství. Jaké jsou jeho největší problémy? Co s tím udělat?

Zhoršuje se struktura prvovýroby, což znamená, že se stále zvětšuje podíl produkce bez přidané hodnoty. V praxi to znamená zvyšující se podíl rostlinné výroby bez potravinářského využití na úkor živočišné výroby, která nejen produkuje přidanou hodnotu, ale je i zdrojem pracovních míst na venkově.

Jedním ze základních důvodů tohoto stavu je fakt, že velmi dlouhou dobu nebyla stanovena žádná koncepce zemědělství a potravinářství, což znamená, že se tady nikdo neodhodlal říci zemědělcům a potravinářům, co se vlastně od nich chce. Nyní máme dán alespoň základ v podobě Strategie pro růst, která je jedním z východisek pro popis stavu sektoru, a rovněž rámcově definuje základní cíle a principy koncepčního přístupu k českému zemědělství a potravinářství.

Dalším problémem je nepochybně značná podkapitalizace českého zemědělství ve srovnání s bývalou EU-15, což je dáno mimo jiné i historicky nižší mírou podpory oproti státům EU.

Jaký podíl na likvidaci českého zemědělství má EU, přesněji tedy naše členství?

Vstup do EU byl druhým z hlavních důvodů pro výše uvedené negativní trendy ve struktuře zemědělství. Dílem to bylo způsobeno evropskými podmínkami, kdy EU preferuje spíše menší, rodinné podniky než naše podniky s větší výměrou, dílem si za to můžeme sami špatným nastavením dotací.

Se vstupem do EU se také otevřel náš trh, což mělo za následek masivní nástup maloobchodních řetězců a zhoršení vyjednávacích podmínek zejména malých a středních zemědělských a potravinářských producentů.

Ve srovnání se zemědělci jiných zemí EU, jak je možné, že máme rozdílné podmínky? Kdo za to může? Lze to nějak napravit?

Rozdílná, historicky vyšší míra dotací v bývalé EU-15 je dána zejména vysokou mírou přerozdělování evropského rozpočtu v minulých dobách. Naštěstí právě dokončená reforma společné zemědělské politiky nám dává příležitost ke sblížení úrovní těchto podpor. Rovněž nám umožňuje větší flexibilitu v nakládání s prostředky, což využijeme právě pro řešení již zmíněných strukturálních problémů českého zemědělství. V praxi to znamená podpora vyšší podporou živočišné výroby a speciálních plodin – ovoce, zeleniny či chmele.