Na sněmu hnutí Trikolóra měl váš projev jednoznačně nejdelší potlesk ze všech. Jaké jste z celého sněmu, včetně jeho úvodu v ulicích Brna, měla pocity?

Všechny projevy měly na sněmu vysokou úroveň a sklidily zasloužený potlesk. Délka potlesku není to nejdůležitější. Byť mě samozřejmě těší, že se mimo jiné s mým vystoupením lidé ve velké míře ztotožnili.

Sněm jako takový se nám opravdu vydařil a nejen já, ale všichni byli s jeho průběhem a vyústěním maximálně spokojeni. Po organizační stránce se podařilo vše zvládnout bezchybně a dík patří mnoha lidem, kteří dobrovolně pomáhali od začátku do konce. Pozvání přijali vzácní hosté z tuzemska i zahraničí, v sálu jsme promítali povedené spoty i zdravici Nigela Farage. A co je neméně důležité – po celý den vládla opravdu skvělá atmosféra. Příznivci Trikolóry se sjeli do Brna snad ze všech koutů naší země, potkali se staří přátelé i ti, kteří se zatím znali jen ze sociálních sítí. Všichni bez rozdílu jsme se v Brně utvrdili v tom, že naše snažení má smysl.

Mimo jiné jste v onom projevu řekla, že Trikolóra chce být „hradbou proti chaosu“ a naopak hájit „logos, který přinesl naší civilizaci takový úspěch“. Které hodnoty chce tedy Trikolóra bránit?

Bráníme ty nejzákladnější hodnoty, které naši zemi provázejí stovky let. Jsou to věci, které jsme vždy považovali za natolik přirozené, že o nich dřív ani nebylo třeba hovořit nahlas. V posledních letech se však situace změnila a my tyto věci musíme akcentovat. Hájit rodinu, kterou tvoří otec, matka a děti. Hájit tradice a historický odkaz našich předků. Chceme, aby se v naší zemi žilo co možná nejlépe. Tato země je naše a máme mít právo rozhodnout, kdo tu bude žít s námi. Nemyslíme si, že by měl stát či neziskové organizace poučovat děti v jeslích o genderových stereotypech. Ve zkratce, jsme pro přirozený řád světa, který přes všechny jeho nedokonalosti funguje.

Ve svém projevu jste také řekla, že „slovo progres, česky pokrok, je dnes používáno pro likvidaci všeho doposud významného a důležitého“. Jak má tedy podle vás vypadat pokrok?

Pokrok by měl souviset především s technologiemi, které mají lidem usnadňovat život. Jak v oblasti telekomunikací, tak v oblasti dopravy či zdravotnictví. Základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost tisíce let, nepotřebují žádné revoluční změny. Bořit vše tradiční a fungující není pokrokem, ale barbarstvím a projevením neúcty k odkazu našich předků.

Jedním z ústředních hesel hnutí Trikolóra, které podle mého dojmu prosazujete nejvíce, je výzva „Braňme normální svět“. Co to znamená? Jak tuto zásadu v praktické politice uvést v život?

Myslím, že jsem na tuto otázku již odpověděla a tento pilíř je také poměrně podrobně rozebrán v našem programu. Abych uvedla konkrétní případ, zmíním například manželství. Nemáme nic proti odlišné sexuální orientaci, ale už samotné slovo manželství snad vypovídá o tom, pro koho je určené. To nemá absolutně nic společného s tolerancí či netolerancí. Rodinu tvoří maminka a tatínek, ne rodič 1 a 2. Ve školách se má učit myslet, ne co si myslet. Stát má lidem sloužit, a ne je vychovávat.

Na setkáváních s občany v rámci objíždění České republiky, které jsme zahájili minulé úterý, též pomocí srozumitelných argumentů vysvětlujeme, proč hájíme a zastáváme právě tyto hodnoty. A odezva lidí je víc než pozitivní. Ostatně zrovna v pátek v Hradci Králové jsme na téma manželství vedli část debaty.

Když s tímto heslem přišel váš předseda Václav Klaus, tak mu liberální novinář Jan Moláček vzkázal, že on si odmítá nechávat od takového člověka, jako je Klaus junior, určovat, co je normální. Co tedy dělat s těmi, kteří z různých důvodů onen „normální svět“ odmítají?

Jana Moláčka neznám a jeho výroky nebudu komentovat. Jsme tolerantní a respektujeme jiné názory a slušnou diskuzi. Pokud někdo zastává odlišné postoje a názory, má na to plné právo a předpokládám, že dle něj se i rozhoduje.