Zhruba před týdnem jste se vrátil z Černínského paláce, kde se konalo setkání diplomatů u příležitosti sto let naší diplomacie. O čem jste tam s kolegy nejvíce hovořili? Tedy, co je „bubákem dne“?

Bylo to setkání, na kterém jsme si připomínali vznik československé a posléze české a slovenské diplomacie. Na dobrá i špatná léta, která během sta let zažila, a co vše diplomatická služba vykonala pro udržení naší státnosti. Zaznělo tam například, že dnešní mladá generace považuje současnou dobu, ve které žijeme, za samozřejmost.  

Zaprvé je přece samozřejmé, že již sedmdesát let žijeme v míru, že současná generace nepoznala na vlastní kůži hrůzy války. Za druhé je přece samozřejmé, že žijeme v poměrném blahobytu. Zatřetí je přece samozřejmé, že nás nikdo ze sousedních států neohrožuje.

Například uskupení států Visegrádské čtyřky je také považováno za samozřejmost. Málokdo si však uvědomuje, že tyto státy ihned po svém vzniku v roce 1918 spolu několikrát bojovaly. Československo válčilo s Polskem o Těšínské a Slezsko a s Maďarskem o východní a jižní Slovensko. V roce 1938 po Mnichovském diktátu se jak Polsko, tak Maďarsko účastnily dělení Československa, přitom československá armáda na Podkarpatské Rusi s Maďary několik dní bojovala. Samostatné Slovensko vyhlášené po okupaci zbytku Československa nacistickým Německem, bylo jediným státem, který se zúčastnil německého přepadení Polska dne 1. 9. 1939 a tím i zahájení druhé světové války. Takže, Visegrádská čtyřka zas taková samozřejmost není.

Jaromír Novotný. (Foto: Hans Štembera)

Ministr zahraničí Tomáš Petříček ve svém projevu na půdě Asociace pro mezinárodní otázky vyzdvihl, že má Česko zájem na udržení liberálního multilaterálního světového řádu. „Bez něj by byla malá země jako ta naše vydána napospas právu silnějšího,“ upozornil. Není to moc velký eufemismus?

V současné době v Evropě žijeme bez platných pravidel. Rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 a sjednocením Německa v roce 1990 padla Jaltská dohoda z února 1945 o rozdělení sfér vlivu v poválečné Evropě. Násilným rozpadem Jugoslávie a mírovým rozdělením Československa padly zbytky Versailleské smlouvy z června 1919. Uznáním nezávislosti Kosova padla poslední platná pravidla řešení sporů mezi evropskými státy, a to „Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě “ ze srpna 1975.

V Evropě tak již více méně platí „právo silnějšího“. Souhlasím s naším ministrem, že je v našem vlastním zájmu udržení multilaterálního světového řádu a navíc i udržení transatlantické spolupráce mezi evropskými a severoamerickými členy NATO.