Koncem roku obvykle bilancujeme události a často očekáváme změnu. Byl uplynulý rok v něčem přelomový? Byl určitý moment, který v české společnosti ukázal něco, u čeho bychom se měli více zastavit? 

Co se týče české společnosti, žádný přelom se podle mne nekonal. Nicméně přelom se odehrál v zahraničí, a tím byly britské prosincové volby, které definitivně potvrdily odchod Spojeného království z EU. Na konci ledna se Evropská unie poprvé ve své historii zmenší. To je skutečně významný mezník, který ovlivní nejen hospodářskou, ale i politickou situaci u nás. Nevíme ale zatím, nakolik, nicméně nikdo nepochybuje, že ovlivní. Pokud Velká Británie příliš neutrpí, bude to pro EU těžká rána.

Celým rokem 2019 nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek a neskončily ani před Vánocemi. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co popřát do roku 2020?

Na tyto demonstrace si už všichni zvykli, stejně jako Francouzi na stávky a vystoupení žlutých vest. Vánoce jsou svátky míru a lásky, tudíž Mikuláši Minářovi i demonstrujícím přeji to samé, co ostatním občanům: jejich spokojené a klidné prožití. A pokud se trochu zamyslí nad smyslem svých aktivit a jejich dopadem, měli by dojít k závěru, že se tím nic nezmění, protože v demokratické společnosti rozhodují volby. A tam zatím stranám, ve které skládají naděje, pšenka příliš nekvete. Vypadá to tedy tak, že mlčící většina přežije i další demonstrace a organizátorům a jejich politickým podporovatelům to ve volbách řádně spočítá. A v příštím roce budou volby krajské i senátní.

Andrej Babiš letos musel reagovat na audity Evropské komise, táhne se kauza Čapí hnízdo, trestní stíhání proti němu bylo zastaveno, pak obnoveno, lidé proti němu demonstrují, v létě se debatovalo o odchodu ČSSD z vlády. Jak byste zhodnotil jeho působení v křesle premiéra v uplynulém roce? Obstál vůči veřejnosti? Měl by udělat něco směrem k opozici nebo k Milionu chvilek?

Andrej Babiš je nesporně dobrý manažer a dovede velmi dobře vycítit, co si veřejnost přeje. V oblasti zahraniční politiky musí balancovat na hraně a vyvažovat tlaky eurofilů i euroskeptiků. Navíc díky kauzám poznal, na koho se může spolehnout, o koho se může opřít. Vzpomeňme, jak mluvil na počátku svého vládnutí o Pirátech, a jak se k nim staví nyní. Do politiky vstoupil jako amatér, dnes už je to profesionál. Na politické scéně nemá sobě rovného, jakkoli si mnozí ambiciózní jednotlivci myslí opak.

Pokud by jej demonstrace, tlak z EU (vyprovokovaný od nás, na to nezapomeňme) či jiné příčiny donutily k odchodu, došlo by k chaosu, který může narušit demokracii daleko více než současné demonstrace. To by si měli uvědomit především ti, kteří studenty do role profesionálních, placených aktivistů vmanévrovali pod heslem „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Pokud by premiér měl něco udělat směrem k opozici, pak jedině vyvolat nové volby na podzim 2020 spolu s krajskými a senátními. Pokud se totiž nic převratného nestane, ANO je drtivě vyhraje a minimálně část opozice opustí parlament.

ANO má stále stabilní podporu, současná vládní sestava by dle průzkumů měla stále ve Sněmovně nadpoloviční většinu. Apely na „ohrožení demokracie“ a zneužívání státu Babišem nefungují. Jaký předpokládáte vývoj v příštím roce?

Částečně jsem již odpověděl. Preference ANO jsou natolik stabilní, že nevím, co by je mělo výrazněji změnit. Apely na „ohrožení demokracie“ totiž fungovat ani nemohou, protože každý, kdo má trochu rozumu a není fanatik, dobře ví, že o žádné ohrožení nejde.

Vývoj v příštím roce bude ovlivněn brexitem, jak jsem již uvedl, a očekávám další prohloubení krize v EU kvůli sporům o migraci a kvůli dalším problémům. To může spolu s ochlazením ekonomiky mít velmi negativní vliv i na naši domácí scénu. Náš stát je relativně malý a mezinárodní vztahy na něj mají velký vliv. Zde se může vývoj ubírat tím či oním směrem, záleží na tom, jak se vyspí americký prezident, jak bude hodnotit události prizmatem svých volebních preferencí. Ať chceme či nechceme, USA jsou stále hlavním hybatelem světové politiky, Čína je tradičně zdrženlivá a Rusko ještě není tak silné, aby se stalo větším hegemonem.

Pokud se mezinárodní situace relativně uklidní, zklidní se i naše domácí scéna. V opačném případě se rozpory ještě prohloubí a atmosféra okolo nastávajících voleb bude velmi napjatá.

Jak obstála ČSSD? Prohrané volby do Evropského parlamentu, klesající preference, skutečně by na tom byla lépe, pokud by nešla s Andrejem Babišem do vlády? A co opozice? Jak se projevili Piráti, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a SPD?

ČSSD obstála poměrně dobře ve vládě, s výjimkou Tomáše Petříčka, jehož politický styl silně připomíná nepopulárního Miroslava Pocheho. Ten opravdu levicovou zahraniční politiku nedělá. A ministr kultury Zaorálek to nezachrání ani velmi seriózním mediálním vystoupením na téma vztahů k Číně. Problém je, že ČSSD stále neví, kam patří. Jsou tam minimálně dvě křídla, která jsou od sebe dosti vzdálená. Největší vliv mají Sobotkovi pohrobci, kteří kopírují tvrdošíjně politiku minulého vedení německé SPD. Podotýkám, minulého, protože to nově zvolené už začíná obracet kormidlem. Nerealistické, politicky motivované prosazování přijetí eura (Sobotka, ekonom Pícl a další), servilně eurofilní postoje, ambivalence ve vztahu k premiérovi a koaličnímu partnerovi (O. Veselý, R. Onderka atd.) a další nejasnosti matou voliče. Ten se neorientuje, neví, které křídlo má právě navrch, a proto raději nevolí žádné, jen aby z jeho hlasu neprofitovala ta část, která je mu nesympatická.

Je třeba také připomenout, že na rozdíl od značně prořídlé členské základny je drtivá většina tradičních voličů ČSSD spíše prozemanovská, eurokritická až euroskeptická a protimigrační. ČSSD by měla velmi pečlivě prostudovat, neříkám kopírovat, program dánské sociální demokracie, která po letech ústupu najednou vstala z mrtvých a vyhrála volby. Jenže to by asi muselo dojít k personální revoluci nejen v orgánech strany, ale i v Lidovém domě a v Masarykově akademii. K té nedojde, a proto se bude ČSSD dále plácat na hraně odchodu ze Sněmovny a čekat na zázrak, že se rozpadne ANO, a že část umírněných středových voličů se jí vrátí.