Veřejnosti je vaše jméno známo hlavně v souvislosti s ruskými prezidenty Jelcinem a Putinem. Prvnímu jste dělal mluvčího, druhému poradce. Do Prahy jste ale přijel se svým filmem. Jeho hlavním záměrem bylo přitáhnout pozornost k situaci s těžbou mamutích kostí?

Ano, přesně takový jsme si dali úkol. Viděli jsme, že v této oblasti panuje úplný chaos, že v ní existují obrovské problémy a že naše země může vydělat, pokud se podaří nastolit nějaký systém. To je zaprvé. Zadruhé, muzeum, které ve světě nemá obdoby, zničili lidé, kterým dříve říkali „imperialističtí agenti“. Chtěli jsme se proto postavit ke zvonu a zazvonit na něj, aby lidé otevřeli oči, a říct: Koukejte, co tu máte přímo za barákem. Velmi mě těší, že se 4. prosince promítal tento film v ruském parlamentu. 

Předtím jste točil film o slonech. Skutečně považujete za reálné, že těžba mamutích kostí by mohla přispět k záchraně slonů?

Ano, ovšem. Jedna z hlavních myšlenek, kterou jsme vyslovili ve filmu „Krvavé kly“, byla, že mamuti mohou dnes zachránit slony. Pokud se podaří vybudovat systém vývozu mamutích kostí, Číňané si s ní vystačí, nebudou si kupovat nelegální slonovinu a pytláci slony nebudou zabíjet. Jedno souvisí s druhým. Ve filmu jsme vyslovili návrh, aby ruská a čínská strana uzavřela dohodu ohledně ochrany slonů a spolupráci s odvětvím těžby a prodeje mamutích kostí.

Politický život jste už opustil, čemu všemu se teď věnujete?

Na to se mě v Rusku už ptalo hodně lidí. Byl to skutečně radikální přerod. Prvním popudem byla nejspíš moje láska k fotografii. Hodně jsem fotil a v okamžiku mého odchodu z Kremlu, což bylo v roce 2008, kdy jsem ukončil svou politickou kariéru, jsem měl za sebou už poměrně dost vlastních výstav. Moje fotografie měly úspěch, kupovali si je sběratelé a muzea. Začal jsem přemýšlet o své budoucnosti, ale jen fotit mi přišlo jako příliš málo. Napadlo mě, že dokumentární film k tomu má velmi blízko, a zkusil jsem realizovat nějaké dokumentární projekty. A povedlo se. Za deset let jsme natočili víc než 70 filmů a tyto filmy si koupilo více než 10 ruských televizních kanálů. To je celý příběh. 

Politickým tématům se v rozhovoru nevyhneme. Pokud jde o mezinárodní situaci, co se změnilo od té doby, kdy jste odešel z nejbližšího okolí prezidenta Putina? 

Za deset let se udály velké změny, tak tomu je vždycky. I za rok se toho stane hodně, deset let je celá věčnost. Bohužel to, co se teď děje na mezinárodní scéně, mě příliš netěší, ani jako bývalého diplomata, ani jako politika se zkušenostmi v mezinárodní komunikaci. Bližší mi byla tehdejší doba, vnímal jsem víc naděje. Víc dobra. Teď jsou naděje a dobro nedostatkové zboží, vyprchalo ovzduší vzájemné důvěry, které tady bylo.  

Jak vnímáte aktuální situaci v Evropské unii a co výhled do budoucna? Jakým nyní kráčí směrem? 

Připadá mi, že nyní prožívají země EU poměrně hlubokou krizi. Je to krize identity a zároveň hledání nějakého nového modelu. Podle mého názoru se rozevřela obrovská propast mezi bruselskou byrokracií a tím, co vlády a lidé v jednotlivých zemích vidí jako své prvořadé národní zájmy. Lidé, kteří pracují v Bruselu, nejsou volenými zástupci, nevnímají život okolo, jsou od něj odtrženi. Myslím si, že to je jedním z největších problémů Evropské unie: byla vytvořená byrokracie bez tváře, jež nemá žádné kořeny v národních zájmech.