Čím si vysvětlujete oblíbenost a úspěch Andreje Babiše, jehož popularita jde stále nahoru?

Mně se to trošku těžko hodnotí, protože nepatřím k jeho voličům, takže motivy ostatních jsou mně samozřejmě skryty. Domnívám se ale, že jde o nějakou všeobecnou frustraci společnosti. V každých parlamentních volbách muselo přijít nějaké nové seskupení, které bylo neposkvrněno dosavadní politikou. Myslím si, že to i v tomto případě sehrálo určitou roli. Dalším důvodem asi budou sliby pana Babiše o tom, kde hodlá ušetřit, jak se potom budeme mít všichni báječně. To budou dle mého mínění dva hlavní důvody. Hlouběji do toho nevidím. Ve svém okolí vnímám, že pana Babiše volili podnikatelé a živnostníci, kteří v něm asi viděli jakousi šanci lepšího postavení.

Už jste zmínil, že jako ministr financí plánuje úspory. Jedním z jeho plánovaných škrtů má být i kultura. Jak to vnímáte?

Toto samozřejmě nese kulturní fronta s určitou nelibostí a nelíbí se nám to. Diskutovali jsme o tom s kolegy. Někteří ekonomové to vidí tak, že by všechno mělo generovat nějaký zisk. Kultura přitom potřebuje do značné míry dotovat, a to je asi problém. Zvlášť u lidí, kteří do kultury nevidí, protože kolikrát ani nejsou konzumenty kultury, která by potřebovala dotovat. Možná jsou konzumenty komerční kultury, která si na sebe vydělá. Z těchto důvodů možná někteří lidé nevidí důležitost některých institucí, spolků a tak dále.

Určitě máte velmi dobrý přehled, co se na Ukrajině děje. Myslíte, že jsou  obyvatelé České republiky dobře informováni prostřednictvím našich médií?

Pokud se podívám na celou dobu ukrajinské krize někdy od listopadu minulého roku až do dneška, tak se začíná role našich sdělovacích prostředků poněkud proměňovat. Na počátku mně připadalo, že naše sdělovací prostředky stály jednoznačně na straně Majdanu, respektive na straně revoluce. Mnohdy poměrně nekriticky. Podobně jako třeba naše česká oficiální zahraniční politika, kterou vede Ministerstvo zahraničí. Tam mně to přišlo úplně jako nekritický obdiv revolucionářů a trošku jednostranné informování.

Po Novém roce vidíme, že se v našich sdělovacích prostředcích objevuje mnohem větší pluralita. Hodně novinářů začíná uvažovat o tom, že Majdan udělal spoustu chyb a že je třeba něco jinak v požadavcích druhé strany. Ať už jde o Krym nebo východní a jižní regiony. Že má zkrátka každý z nich svou pravdu. V tomto si myslím, že se situace už někdy od února, března, začala u nás zlepšovat. Konzumenti našich sdělovacích prostředků tak mají možnost přečíst si skutečně pluralitní názory o celé situaci.

Myslíte, že se muselo vše na Ukrajině vyvíjet touto cestou?

To samozřejmě nikdo nečekal. Mne osobně to mrzí, protože Ukrajina je země, kterou mám rád, které velmi fandím. Situace, která tam nastala, je pro mne nepříjemné překvapení. Na Ukrajině jsem byl naposledy vloni v létě, kdy tam bylo všechno včetně Krymu úplně v pořádku. Řekl bych až idylické, proto mne tak překvapilo, jakým způsobem se obyvatelé Ukrajiny postavili proti sobě. Je mně to velmi líto. Navíc do budoucna nevidím ani žádné dobré řešení této situace, což je nejhorší. Sám nemám žádný recept, jak by se mohla situace v nejbližší době uklidnit.

Na Ukrajině máte určitě přátele. Jak vše vnímají přímo v centru událostí?

Jsem s nimi v intenzivním kontaktu. Vidím, že tím konfliktem nejvíce trpí obyčejní lidé, což je mně nejvíce líto.

Mají obavy, že se bude situace zhoršovat? Neuvažují o emigraci?

Hlasy o odchodu ze země mezi mými přáteli zatím nezazněly. Obavy jsou ale samozřejmě takové, že se jednak obávají války z ozbrojeného konfliktu, který by se jich samozřejmě negativně dotkl. Obávají se zhoršení ekonomické situace země, která je už i tak velmi žalostná. Kyjevané na Majdanu doufali, že se ekonomická situace zlepší. Vkládali do toho veliké naděje a teď to vypadá, že pokud by došlo k nějakému většímu válečnému konfliktu, tak se ekonomická situace nezlepší, ale spíše naopak. Na druhé straně ale mnozí z nich vkládají velké naděje do nového prezidenta Petro Porošenka, jemuž, mně z trochu nepochopitelných důvodů, mí přátelé velmi věří a doufají, že to je právě ten člověk, který situaci nějakým způsobem vyřeší. Samozřejmě, že nevím, jestli jde o naivní představy. To ukáže čas. Jeho podpora byla v prvním kole voleb obrovská. Nikdy předtím neměl na Ukrajině nikdo tak velkou podporu jako měl nyní Petro Porošenko.

V poslední době jsem se setkala docela dost často s názorem, že za krizí na Ukrajině stojí Spojené státy americké a Evropská unie. Souhlasíte s tím?

To já nevím a nikdy se to samozřejmě ani nedozvíme. Pokud to tak je, což je možné a nemůžeme tuto možnost vyloučit, tak to těžko nějakým způsobem potvrdíme, protože jsou to nitky k nejvyšším politickým sférám, do nichž nedohlédneme. Samozřejmě, že víme, že Spojené státy i Evropská unie mají své zájmy a nebylo by úplně nepravděpodobné, kdyby stály za vývojem na Ukrajině. Jak ale říkám. Jsou to jen spekulace. Jako určitou možnost to ale můžeme vzít do úvahy.

Prezident Obama začal dělat kroky k posílení amerických vojáků v Evropě. Je to opodstatněné?

Já nevím. Buď si můžeme myslet, že je prezident Obama altruista a bojuje za nějaké dobro na planetě, anebo jsou za tím skutečně nějaké americké zájmy, které by v konečném důsledku mohly poškodit ty, které má chránit. Já doopravdy nevím, co si o tomto mám myslet. Budu doufat, že to Spojené státy dělají z nějakého altruismu, a že chtějí bojovat za dobrou věc. Mám ale trošku obavu, že jsou za tím v nemalém procentu také jejich národní zájmy.

Mohl by se konflikt na Ukrajině přenést i do okolních zemí a nějak se dotknout i České republiky?

Nemyslím, že by se samotný konflikty z Ukrajiny rozšířil dál. Možná jsem jen velký optimista, ale tohoto se nějaký způsobem neobávám. Spíš si myslím, že by situace ohledně separatistů na Ukrajině mohla inspirovat i další národy žijící v nějakém větším celku jiného národa. Může to být na východě, ale i v západní Evropě. V této souvislosti se často mluví o Kataláncich, Skotech, Bascích a podobně. Musíme si uvědomit, že je v celé Evropě hodně národů, které jsou v nějakém státním celku menšinové a mnohdy jsou i autonomní. To znamená, že to nejsou ti, kteří odněkud došli a mají za sebou velký státní národ jako právě Rusové na východě Ukrajiny.