Považujete to, co se v posledních týdnech v zemi odehrává, za problém přifouknutý médii, nebo opravdu dochází k tomu, že je u nás v ohrožení jak demokracie, tak příslušnost k Západu? A čím se to ohrožení podle Vás nejvíce projevuje?

Je pravda, že média vždy a všude ovlivňují myšlení těch, ke kterým hovoří. Velikou konkurencí jsou jim v současnosti sociální sítě, které fungují jako soukromé sdělovací prostředky.

Připočtěme k tomu i to, že žijeme v době tzv. „postfaktické“, kdy většinu lidí už nezajímají fakta o událostech, ale emoce s událostmi spojené. A s těmi manipuluje především sociální síť. Trochu si za to mohou i oficiální média, občas si svoji konkurenci pěstují.    

Přesto se nedomnívám, že by nám hrozila ztráta příslušnosti k Západu. V žádném případě tradicí, zeměpisně nebo kulturně.

Pokud jde o příklon k Východu, tak by k tomu muselo dojít ve sféře ekonomické a politické. Toto směrování je vyčítáno prezidentu Zemanovi. Pokud by to mohl zařídit, tak za předpokladu, že by obě komory parlamentu i vláda byly v hlubokém bezvědomí. Myslím si, že se prezidentovi přisuzují schopnosti, které nemá. Aktuálně je sice na pořadu dne volba prezidenta, ale více pozornosti by si zasluhovala příští volba Parlamentu. Ten má, co do zahraniční politiky a hospodářství, větší pravomoci než hlava státu.

A pokud jde o ohrožení demokracie? Tak ta je ohrožena vždy a všude na světě.          

To ohrožení demokracie má souviset i s naším údajným příklonem k Ruské federaci a Čínské lidové republice. Jsou vřelejší a vstřícnější vztahy k nim známkou toho, že směřujeme politicky na Východ? Jaké by tedy měly být, abychom nevzbuzovali dojem, že se před velmocemi hrbíme, ale zároveň abychom nezpřetrhali výhodné ekonomické vazby?

Mám na nočním stolku atlas a kalendář. Každé ráno, když se probudím, podívám se, kde žiji a kdy žiji. Proto mne až do večera nemůže vůbec nic nepřekvapit.

Pokud žijeme v této době, v západní Evropě a jako součást Unie, potažmo jako člen Severoatlantické aliance, měli bychom být sebevědomí a mít dvojnásobnou odvahu politicky a ekonomicky jednat s celým světem. Jsou nám dávány za vzor západní země. Ale i ony čile jednají a hospodaří se svými ideovými protivníky.

Pokud mezi naší zemí a Ruskem leží ještě Slovensko a Ukrajina, nebojme se, že nás jednoho rána probudí mužik s kulometem a v uniformě bez patřičného označení.  

Byla návštěva dalajlámy v Praze podle Vás něčím tak významným, co stálo za roztržku mezi vládními stranami ČSSD a KDU-ČSL a spor, zda se s ním ministr kultury mohl, či neměl scházet oficiálně, ale i za následné prohlášení ústavních činitelů k Číně? Je duchovní vůdce Tibeťanů i s vědomím toho, že o sobě říká, že je marxistou, pro nás v něčem inspirací?

Domnívám se, že pobyty dalajlámy v Praze už dneska ničím zvláště významným a inspirativním nejsou. Doba, kdy jeho návštěvy ve společenství s panem prezidentem Havlem měly velký smysl, především duchovní a kulturní, už jsou pryč. Dalajláma je pro většinu obyvatel naší země okoukaný a jeho projevy studuje jen malý okruh zájemců. Fórum 2000 dožívá spíše silou chtění než silou potřebnosti.

Budí snad právě proto dalajlámova návštěva dojem, že byl využit až zneužit k nějakému předem připravenému politickému cíli? Pokud ano, je to vůči této duchovní osobě silně nefér. A jestli ve vládě dělá levice, co neví pravice, nemyslím tím terminologii politickou, tak téhle zemi to určitě neprospívá.      

Co podle Vašeho názoru nejvíc ovlivnilo nepříznivý dojem z oslav k 98. výročí vzniku Československa, které byly provázeny hádkami a urážkami, ať už v souvislosti s návštěvou dalajlámy, prohlášením nejvyšších ústavních činitelů, nevyznamenáním kanadského občana Jiřího Bradyho, slavnostním večerem na Pražském hradě nebo alternativní akcí na Staroměstském náměstí?

Vždyť ono to vlastně všechno souvisí se vším. I když nejsem přítelem konspiračních teorií, mohu se domnívat, že to souvisí náhodně. Animozita vůči prezidentu Zemanovi je delšího data. Pokud se mu vyčítá jeho povahový rys, kterým by měla být mstivost, můžeme členům fanklubu Karla Schwanzenberga diagnostikovat poruchu trávení. Nestrávili ještě svoji porážku z prezidentských voleb. Na druhé straně Miloš Zeman svými excesy dodává nejen fanklubu Karla Schwarzenberga další nestravitelnou potravu, ale ona se stává pomalu nestravitelnou, ba přímo nepoživatelnou také pro další obyvatele naší země i pro politiky v zahraničí. A akce vyvolávají reakce.

Máte z toho pocit, že naše společnost je opravdu tak rozštěpená na příznivce a odpůrce prezidenta Miloše Zemana, jak se především v médiích neustále tvrdí? Nebo ji naopak vidíte jako vcelku sjednocenou? Co ji tedy podle Vás spojuje, nebo naopak rozděluje? A stojí ty důvody za to? Jinými slovy, na jakých hodnotách by se za současného stavu měla česká společnost spojovat, nebo naopak lámat?

Společnost není rozdělena na dva tábory, na zemanovce a antizemanovce, i když z venku to tak vypadá. Miloš Zeman byl jen pojatý jako viditelná figura jejího neviditelného roztříštění. Společnost prožívá jistou formu zemětřesení a je rozdělena na více částí než jen na ony dvě zmiňované. Je roztříštěná. Počínaje už rodinami, což je velmi bolestné, a konče vládou. Je jako puzzle, které čekají na nové sestavení. Otázkou zůstává, kdo se toho ujme.

Pokud by se měla společnost sjednotit, musí pro ni existovat společný cíl. Ona hodnota, která dává každému snažení svůj smysl. Tak jako před sedmadvaceti lety, kdy cílem bylo svrhnout komunistickou diktaturu.