Co se člověku honí hlavou, když si řekne, že chce kandidovat na prezidenta?

Odpovědnost, ztráta soukromí, boj, práce. Strašně moc práce.

A možnosti setkání s kolegy z dalších zemí, osobní letadlo…

Myslím si, že budoucí prezident bude mít jednoznačně za úkol uklidnit republiku, pracovat dovnitř. Bude muset zahájit získání důvěry zpět ve stát a právo, to všechno se tady za poslední roky ztratilo. Myslím si, že prezident by neměl zanedbávat zahraniční otázky, ale měl by dát na první místo český národ a naši budoucnost.

Ještě je tady jedna věc. To je mediální prostor. Když dnes sleduji mainstreamová média, tak jsme bohužel ve vleku Bruselu, v jedné řece, a z ní se nesmí vystoupit ani napravo, ani nalevo. Nikdo neřekne ani o chlup jiný názor, než který je ten populární, vládní. Prezident toto může změnit; a to je pro mne asi to největší uspokojení – ten přínos, který očekávám. Jako prezident státu budu moct vyrovnat tu informační žumpu, která probíhá v současnosti v médiích.

Asi si uvědomujete, že přicházíte do doby, která je, řekneme, zlá. Není blbá, je zlá.

Ano, uvědomuji.

Uvažujete o tom? Obáváte se toho?

Samozřejmě o tom přemýšlím.  Už 25 let podnikám a začal jsem tak, že jsem vzal 5 tisíc korun a koupil první nářadí. Jsem zvyklý podstupovat nemalé zkoušky pořád dokola. Vlastně život je pořád o nějaké zkoušce, o nějakém rozhodnutí, rozcestí. Neříkám, že jsem nadšený z toho, že jdeme do tak složité doby. Ale pro mě je to prostředí, ve kterém se orientuju, které mám i rád. Jsem konstruktivní analytik, takže pokud narazím na problém, tak ho nevidím jako zeď, ale jako možnost postoupit dál a něco se naučit, najít novou cestu. Těch správných cest není mnoho a my fakt musíme v krátkém čase vybrat ty nejlepší.