Prezident Zeman byl pozván do Bílého domu. Jak v tom světle vypadají názory různých analytiků, že Zeman nás vytrhává ze Západu, že ohrožuje naše spojenecké svazky a na Západě ho neberou vážně? O čem tento krok svědčí? Nebo si Donald Trump pozval politika stejného stylu jako je on sám?

Jedním pozváním se sice mohou otevřít různé hypotézy různých analytiků. Ale to přece nemění dlouhodobou politiku našeho státu. Pan prezident Zeman je znám svými názory, které občas moc nezapadají do hlavního streamu bruselské politiky. Otevřeně vyjádřil panu prezidentovi Trumpovi podporu před volbami a na rozdíl od dalšího hlavního zpravodajského evropského trendu se do výsledku volby strefil. Pozvání svědčí bezesporu o tom, že k sobě tito dva prezidenti mají blíže, než v případě pana prezidenta Obamy. Ale určitě nás to nevytrhává ze Západu. Ani z Východu. Protože jsme vždy byli označováni za srdce Evropy.

Na druhé straně Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o osm procentních bodů, má o procento víc odpůrců než příznivců. Je to kauzou Brady, způsobem informování v médiích, jinými kroky prezidenta, nebo jen únavou ze Zemana? Domníváte se, že má příští rok šanci se dostat na svá dřívější čísla anebo se jeho popularita ještě více propadne?

V každých volbách  –  nejen v České republice – jsme svědky toho, že průzkumy, které jsou velmi přesné a počítají i se statistickou chybou, nakonec odpovídají realitě mnohem méně. Není to chyba metodiky a provádění průzkumů, je to důkaz o tom, že voliči se mnohdy rozhodují na poslední chvíli a jejich motivace nemusí být vždy jen na základě faktů a pragmatických úsudků. Samozřejmě, že všechny faktory, které jste vyjmenoval, se do průzkumů promítají. Ale věštit z křišťálové koule nehodlám. 

Jak hodnotit aféru s Jindřichem Forejtem? Léta skvěle pracující úředník byl najednou dehonestován záběry ze svého soukromí. Co k tomu říci? A může jeho odvolání skutečně zlepšit práci prezidentské kanceláře, která byla nedávno vícekrát terčem kritiky?

Vím jen to, co je v médiích. Jasně, že je to zvláštní. Může to být pravda stejně, jako to může být nějaká jiná hra, do které nevidíme. Rub mince, která se i díky mediálnímu podání a zkratkám blýská a u mnohých vzbuzuje závist, je pochopitelně jiný. Člověk, který působí v takovéto funkci, v podstatě do jisté míry obětuje svůj soukromý život. Myslím, že pan Jindřich Forejt je velmi zkušený profesionál a tohle moc dobře ví. A proto i s touto variantou dokáže pracovat a určitě se ve světě neztratí. Jeho odvolání podle mě nebude mít nějaký zásadní vliv na chod kanceláře. Jednak díky setrvačnosti, kterou svojí dlouholetou činností nastavil, a také proto, že jde o systém, ve kterém se vymění jeden člověk. Ale dost zásadní člověk.

Českem otřásla debata o skupině Ortel. Radek Banga protestoval, chodily mu na facebook výhrůžky i nadávky, byly odhaleny jeho rané vulgární písňové texty, v předsálí koncertu Ortelu se hajlovalo, Tomáš Ortel sám neonacismus odmítl, Lucie Bílá dostala za jeho obhajobu palec dolů. Inu, co nám z toho všeho zbylo, a co nám tato „mediální smršť“ řekla o naší společnosti?

Politikaření do kumštu podle mě nepatří. Ale u takových vyhraněných osobností se asi nikdy nevyhnete situacím, které k politikaření přímo provokují. A hranice, na které se stýká demokracie, svoboda projevu, cenzura, regulace a zákonnost, je vždycky velmi žhavá. To, jak je vymezena zákony, je jedna věc. Ale to, jak je vymezena situací a náladami ve společnosti, je ta druhá. A to, jak se na té hranici pod vlivem emocí a momentální situace chovají jednotliví protagonisté, je věc třetí. Výsledek této rovnice se nedá spočítat. Je to hranice, na které se pořád bojuje. A z hlediska mé dlouholeté novinářské a moderátorské zkušenosti k tomu snad jen tolik – moderátor by měl být nestranný a mít kontrolu nad věcí.

Reportáž ČT o Ortelu způsobila rozruch tím, že o stanovisko nebyl požádán sám Tomáš Ortel. Byl to správný postup? Jak se poslední dobou vyvíjí vlna nevole části společnosti vůči ČT a mainstreamovým médiím jako takovým? A co říci, naopak, ke kampani některých médií, že ,,alternativní"média šíří propagandu a manipulace a je třeba proti nim bojovat?

Vyváženost zpravodajství veřejnoprávních médií by měla být samozřejmostí. Příkladem je pro mě BBC – nedávno jsme měli možnost osobně se potkat s několika vedoucími manažery a šéfredaktory. Manuál pro pracovníky – to je velmi tlustá brožura. Samozřejmostí je kodex, který se dodržuje. Soukromá média se pochopitelně chovají tržně, takže je nabíledni jistý rozpor. Pokud je vše v mezích zákonů – a rada pro rozhlasové a televizní vysílání na to v případě této oblasti dohlíží – je to v pořádku. V případě tištěných médií na to v podstatě nedohlíží nikdo. Syndikát novinářů má sice morální kodex, ale vzhledem k tomu, že syndikát ani není schopen odpovídat na stížnosti, nedělám si žádné iluze o nějaké supervizi nad tištěnými médii. Je tu pochopitelně tiskový zákon. A tak v konečné fázi můžeme dělit média jen na dobrá a špatná z hlediska profesionality a možnosti vysílání nebo tisku, daných penězi. Z toho se pochopitelně odvíjí i to, že mnohé lze koupit, ovlivnit, lobovat. A výsledkem je v naší současnosti takový pestrý vepřový guláš, ve kterém se někdy nevyzná ani to prase, které se v něm dusí. Záleží na čtenáři a posluchači, jakou porci si vybere a jestli se zajímá o složení i kuchyni, ve které si vařilo. A zda to je ochoten konzumovat.

Andrej Babiš se nepouští do kritiky Zemana, rostou mu preference, ČSSD zaostává a Pavel Telička naznačil, že si s šéfem ANO už není tak blízký. Můžeme skutečně na české politické scéně očekávat tandem Zeman-Babiš? Jak je to na přelomu roku vůbec pravděpodobné, že by oni dva usedli na postech premiéra a prezidenta?

Možné je všechno. Možné je to, že pan Telička vnímal pana Andreje Babiše jinak před volbami do Evropského parlamentu a jinak ho vnímá teď, když už tam zasedá. A co je v politice pravděpodobné? Pravděpodobně budou volby v řádném termínu. To je jediné, co si troufnu – pravděpodobně – předpokládat.