Jste majitelem menší, ale úspěšné IT firmy. Co Vás vedlo ke vstupu do politiky?

Již jsem v politice krátce působil v letech 1998 až 2002 v Unii svobody, která vznikla po skandálu s financováním ODS a po jejím rozštěpení. Po volbách v roce 2002 jsem aktivně protestoval proti vstupu US do vlády s ČSSD, což se nakonec ukázalo pro US jako smrtící polibek a já, stejně jako mnoho dalších, jsem své členství ukončil. Následně jsem se dlouho uklidňoval myšlenkou, že není potřeba být v politice angažován. Svoji chybu jsem pochopil v roce velkého policejního puče, který smetl vládu Petra Nečase a připravil půdu pro vstup Andreje Babiše do velké politiky. V tu chvíli jsem pochopil, že politika se týká každého z nás a pokud člověk může, musí být alespoň trochu aktivní.

Proč jste se rozhodl pro stavovskou Stranu soukromníků České republiky?

V průběhu svého života jsem byl v klasickém zaměstnaneckém poměru pouze jeden rok a to před nástupem na vysokou školu (tedy ještě za komunistického režimu). Prakticky hned po revoluci, již v průběhu vysoké školy, jsem se podílel na založení první soukromé firmy a od té doby pracuji pouze ve firmách a na projektech, jichž jsem tvůrcem a majitelem nebo spolumajitelem. Celý život jsem tedy byl soukromník a v okamžiku, kdy jsem se do politiky vracel, tak byla Strana soukromníků ČR zcela přirozená volba.

V listopadu 1989 jste se byl členem Olomouckého studentského stávkového výboru na Univerzitě Palackého. Jak hodnotíte situaci v České republice 31 let poté?

S odstupem třiceti let od revoluce je mi čím dál jasnější, že jsme pro vyrovnání se s minulostí neudělali dost. Necítím to primárně jako vinu studentských vůdců (byli jsme mladí a naivní). Prostě situace a nálada ve společnosti zapříčinila problémy, se kterými se potýkáme dodnes a které jsou v posledních osmi letech základem obrovských problémů naší společnosti. Exponenti, spolupracovníci a kolaboranti minulého režimu měli být hned od začátku naprosto jasně se svojí minulostí konfrontováni, veškeré výsady jim měly být odebrány a měla jim být znemožněna účast na politickém životě naší společnosti. Zrušení lustračního zákona, který byl alespoň slabou obranou naší společnosti, bylo velkou chybou a odstranilo i to poměrně řídké síto, které nás před starými bolševiky chránilo.

Olomoucký kraj je rozlohou i počtem obyvatel středně velký. Vaše č. 2 na kandidátce je už při 6 % nebo získáním preferenčních hlasů volitelné. Jak se připravuje stavovský politik na oslovení voličů?

Jsem, i z titulu své profese, poměrně aktivní na sociálních sítích. Naši kolegové mají velmi dobře zmáknutou strategii kontaktní kampaně. V obou dvou případech bude samozřejmě volební kampaň znamenat obrovské nasazení, ale věřím, že kombinace centrální mediální kampaně, naší lokální kontaktní kampaně a důsledná práce se sociálními sítěmi budou ten správný mix, který osloví naše i nerozhodnuté voliče.

Představme si, že politická formace Trikolora Svobodní Soukromníci v podzimních parlamentních volbách dopadne tak dobře, že se stanete poslancem parlamentu. Co od Vás může podnikatelská i nepodnikatelská veřejnost očekávat?

Především důkladnost v tlaku na revizi nesmyslných zákonných i podzákonných norem. Za třicet let svého života vím, že naše životy jsou velmi silně „legislativně podchyceny“. Na každý aspekt našeho konání lze najít paragraf, který ho označí jako správný, a stejně tak lze najít paragraf, který ho označí jako nesprávný. Této fatální kolizní situace si všímají nejenom prostí lidé, ale i ministři spravedlnosti či soudci nejvyšších soudů. Zvláště poslední doba znamenala přehršel právních norem, které jsou soudy označeny jako nezákonné a přitom je stále na ně odkazováno. Běžný občan poté pochopitelně právnímu řádu nemůže důvěřovat. Začít je tedy nutné od konce, postupně pokračovat ke starším zákonům a po důkladném zhodnocení validity, účinnosti a souladu s naším ústavním pořádkem jednotlivých norem, je rušit. Zcela určitě ale nezapomenu na EET a s ním spojené bolševické byrokratické buzerační normy.

Jste předsedou Lyžařského klubu Olomouc a také trenérem mládeže. To znamená, že umíte odhadnout, jestli je kopec vhodný pro sjezd, obří slalom nebo slalom. Z jakého kopce se řítí Česká republiky pod vedením dnešní vlády? A jak to bude s brzděním?

Každý člověk potřebuje trochu volného času pro relaxaci. Jsem rád, že se mohu bavit činnostmi, které mohou být ostatním prospěšné. Kopec odhadnout dovedu. To je vlastně jednoduché. Ten vidíte a můžete si jej několikrát prohlédnout. Ale co se týká vládních opatření, tak jediné, čeho jsme v poslední době svědky, je obrovská mlha a čím dál silnější vichr (kéž by to byl pro vládu pověstný vichr z hor). Ani vládní představitelé nevědí, co se děje a kam směřují (tedy pokud pomineme jejich soukromé kšefty). Pro nás, co stojíme mimo Parlament a informací máme pouhý zlomek, je orientace v té mlze prakticky nemožná. V okamžiku, kdy není možné se rozhodovat na základě přesných údajů nebo je problém natolik složitý, že jej nelze při nejlepší vůli zmapovat do detailu, je nutné se řídit principy. V mém případě patří mezi základní principy: malý stát, maximální zodpovědnost a z ní vyplývající svoboda jednotlivce a dodržování smysluplných zákonných norem (bez ohledu na to, zdali se jedná o zákony de jure či de facto).