Nemocnice a zdravotníci nyní pracují takzvaně na doraz. Souhlasíte s tím?

Ano, souhlasím a budeme samozřejmě i nadále dělat, co budeme moci.

Největší nápor na nemocnice se očekává v následujících dvou týdnech. Sledovala jsem v poslední době vaše výroky v médiích, které se dotýkaly jak kroků vlády, tak přístupu veřejnosti k opatřením. Co vám, lékařům, nyní nejvíce komplikuje práci? Je to nezodpovědnost některých lidí? Chyby vlády? Nebo různí v uvozovkách odborníci, kteří se ke všemu vyjadřují, jak jste opakovaně zmiňoval?

Máte pravdu, že matematické modely předpovídají, že nemocnice se zahltí nemocnými s covidem okolo 10. listopadu, některé regionální nemocnice mají závažné problémy již nyní. Je samozřejmostí, že se odkládá veškerá plánovaná péče, plánované operace, včera jsem viděl vystoupení ředitele liberecké nemocnice, který upozorňuje, že už musí odkládat i operace onkologické, a to už je skutečně velmi závažné.

A co nám nejvíce komplikuje život? Nejvíce nám komplikuje život, že část veřejnosti a část politiků jako by stále nevnímala vážnost situace. Když si uvědomíme, že za minulý týden zemřelo na covid 790 lidí, tento týden přes veškerou snahu zdravotníků zemře přibližně další tisícovka, je třeba se ptát, kam až to bude muset zajít a kolik lidí bude muset zbytečně zemřít, než začneme epidemii brát vážně. V současnosti se covid-19 stává nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Za pondělí zemřelo 143 lidí, v úterý 146, jen pro srovnání na všechny druhy rakoviny dohromady umírá v průměru 75 lidí denně a na kardiovaskulární choroby 140, takže covid už je skutečně na první příčce této nechvalné statistiky.

Mluvíme o nezodpovědnosti lidí a nemůžeme říci, že všichni opatření nedodržují, většina ano. Přesto jde ale o menší číslo než na jaře. Častá otázka v dnešních diskusích je, čím je to způsobeno?

Na jaře jsme neměli dostatek informací, teď si myslím, že ty informace máme, ale bohužel mezi lidmi a na internetu koluje též řada nejrůznějších dezinformací a nesmyslů. Společnost je opravdu rozdělená a já dosavadní přístup vlády hodnotím velmi kriticky. Myslím si, že je z psychologického hlediska špatný, protože dnes jsou vlastně všichni nespokojení. Máte část obyvatel, kteří epidemii vnímají jako skutečně vážné ohrožení zdraví, života, sebe a lidí, které mají rádi, a jsou naštvaní, že stát je málo chrání a opatření jsou málo přísná.

Pak máte skupinu obyvatel, kteří mají opačný přístup – epidemii za tak závažnou hrozbu nepovažují, nejrůznější ekonomická a společenská opatření jsou jim úsměvná a jsou také naštvaní, že vůbec nějaká epidemiologická opatření jsou. A výsledek je takový, že nedostatečná epidemiologická opatření nejsou schopna šíření epidemie zastavit. Takže všichni jsou naštvaní, a ještě to nefunguje. Podle mého názoru je mnohem rozumnější jít izraelskou cestou, která se ukázala jako schůdná, tedy na dva tři týdny totální karanténa se zachováním pouze kritické infrastruktury státu, a epidemie se musí takovým opatřením zastavit. Když lidé uvidí, že opatření fungují, budou je spíše dodržovat, vláda může získat alespoň část otřesené důvěry a nakonec budeme mít nejen méně mrtvých, ale i ty ekonomické ztráty budou menší, protože nejhorší je prodlužování agónie, kdy postupujete salámovou metodou.

Vláda vydává vždy nějaká nařízení, která zároveň obsahují velké množství výjimek, jsou hodně propracovaná třeba až do detailů, jako jsou pravidla venčení psů, ale celé je to nedostatečné. A je iluze myslet si, že když jsme nechali epidemii takto rozjet, je možné ji zastavit bez ekonomických ztrát. To už prostě možné není. Je rozhodně lepší zavést to, čemu se dnes říká lockdown, zatnout zuby a nějaký ten týden vydržet. Určitě to způsobí ekonomické ztráty, ale ušetří se lidské životy a i ty ekonomické ztráty budou menší, než když se ta krize bude prodlužovat, nebo nedejbože kdyby došlo k tomu, že lidé se ve strachu zavřou doma, přestanou chodit do práce a mohla by se zhroutit i ta kritická infrastruktura státu. To by byla katastrofa, tomu musíme zabránit za každou cenu.