Jak zvládáte ve vaší obci pandemii koronaviru, je to vidět i na psychice občanů?

Na jaře při takzvané první vlně lidé přistupovali k pandemii s odhodláním a solidaritou. To bylo jistě překvapením pro ty, kteří pokládali národní suverenitu – jejíž nedílnou součástí je nepochybně sounáležitost v rámci příslušníků každého národa – za dávno překonanou ve jménu nuceného progresivismu. Najednou se zjistilo, že není třeba evropských politiků a úředníků. Nikdo se na ně s pomocí ani neobracel, snad jen některá média jako by vyzývala – a až vzývala onu vrchnost s naléhavým úpěním „Dělejte už konečně něco, ukažte, že vaše instituce a úřady nejsou beze smyslu“. Tomuto naléhání však věnoval pozornost málokdo. Lidé se o sebe postarali na lokálních úrovních v rámci jednotlivých komunit, spolků. Ve zlých časech najednou nebyl národ prázdným pojmem, bylo to opravdové, chvílemi dojemné!

Nyní procházíme dalšími vlnami… Druhou, třetí? Ani na tom se odborníci neshodnou. Zrovna takové spory nepochybně přispěly k tomu, že jsme se během několika málo měsíců přesunuli či  spíše navrátili od vzájemnosti k sobecké nesnášenlivosti. Tento těžký vzduch doléhá na všechny s takovou tíhou, že nejsme schopni zvládnout to, co na jaře. Přestali jsme se zajímat o podstatné a z pohodlnosti se koncentrovali na podřadné. Potvrdil se obrovský vliv médií, která dávala nebývale velký prostor snad všem, kdo nosí známé jméno a je ochoten zpochybnit snad i kulatost Země, jen aby to mělo patřičný zvuk. Procházíme další krizí – mediální. Mám však za to, že tato krize není způsobena médii samotnými, nýbrž námi, jejich konzumenty. Jsme natolik senzacechtiví, že zhltneme vše, co se v mediálním prostoru objeví, přičemž si nejsme vědomi následků. Ty jsou ovšem hrozivé! Tento jev je bezesporu revoluční a jak víme, revoluce požírá svoje děti, ač je plíživá a zatím nenásilná.

A jak se na to tváří rozpočet, přijdou podle vás těžké doby pro lidi i obec?