Od čtvrtka kvůli prudkému nárůstu šíření infekce platí na celém území České republiky opatření, podle nichž slovy ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se mají nosit roušky „všude pod střechou“. Přijímáte nošení roušek s pochopením, nebo vás to obtěžuje?

Ani tak, ani tak. Roušky jsou politický symbol, divadelní rekvizita. Jejich reálný efekt je v podstatě nulový, zejména vzhledem k tomu, jak je běžní lidé neumí používat. Kdyby je lidé používali jako chirurgové – neustále měnili sterilníma rukama sterilní roušky – je to věc jiná. Současné nošení roušek je ale jen parodií na jejich funkční používání. Proto konstatuji, že jsou nefunkční.

Ptáte se, zda mě donucování státem dělat nefunkční a zbytečnou věc obtěžuje, nebo ji přijímám s pochopení. Ani jedno, ani druhé: Dívám se na to jako mimozemšťan z prostoru mimo krabici. Iracionálně vyplašený dav si žádá placebo – a tak dostal placebo v podobě roušek. Placebo pro část davu zabralo, míra stresu u části lidí poklesla. Nic víc, nic míň. Dívám-li se na roušky touto optikou, s určitým sarkasmem v duši je umím pochopit.

Obtěžovaly by mě, kdybych je nosila. Což já nedělám. Připadala bych si jak filmový kompars, akorát že neplacený kompars. A tak prostě nechodím do prostor, kde jsou nařízené. Pohybuji se jen tam, kde nejsou vládou vyžadovány. Mám přeci svobodu vybírat si, kde se mi libí a kde se chci pohybovat, a tak své svobody do mrtě využívám při plánování své trasy.

Víte – mnoho radikálních příznivců i radikálních odpůrců má mnoho radikálních a nelogických argumentů pro, nebo proti rouškám. Jakmile tyhle argumenty začnou být z jakéhokoliv tábora nelogické, začne být názor onoho tábora nikoliv názorem, nýbrž náboženstvím. Tedy ztrácí jakoukoliv relevanci. Ale zajímavé je, že jediný skutečně relevantní argument, který by měl být vzhledem k rouškám použit, jsem neslyšela ještě od nikoho:

Vysvětlím vám to na příkladu, který pochopí každý. Dejme tomu, že máte alergii na buráky. Nebo na lepek, nebo na mléko – doplňte si podle sebe. Alergie na buráky může i zabíjet, je velmi nebezpečná. A protože je pro vás nebezpečná, začnete vyžadovat po celé společnosti, aby vás chránila, aby nikdo nikdy nepoužíval buráky, aby buráky byly úplně zakázány, protože kdyby náhodou došlo k nechtěné kontaminaci vašeho jídla třeba v restauraci, mohlo by vás to ohrozit. No – každý by asi proti takovému požadavku na celosvětový zákaz buráků protestoval a odpověděl by, že když vy máte alergii, vy se taky musíte chránit. Jasné jak facka.

A teď jiný příklad. Jste obézní, máte cukrovku, máte vyšší věk. Jste rizikovou skupinou pro covid, může vás i zabít. I začne být vyžadováno po celé společnosti, aby vás chránila, aby permanentně používala roušky, protože vy přeci máte nárok promenádovat se mezi lidmi a užívat si ochrany ze strany ostatních. „Přeci“ nebudete sedět doma. No – a málokdo proti takové logice protestuje. Co se v případě alergie zdá jasné jak facka, v případě covidu je najednou vnímáno úplně obráceně.

Otáčí se příčina a následek. Každý je zodpovědný za své zdraví. Kdo je rizikový, měl by se intenzívně chránit třeba respirátorem, nebo sedět doma. Minorita by měla chránit sama sebe, nikoliv požadovat po majoritě, aby se majorita obětovala pro minoritu a chránila ostatní. A víte, proč na tuhle zvrácenou logiku společnost naskočila? Protože začala myslet kolektivisticky. Kolektivismus nepřipouští právo jedince na svůj život; jedinec v kolektivismu je obětován pro celek, který si vaši oběť nárokuje. A to je celé vysvětlení principu roušek.