Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Globální kapitalismus je obdobou domácího, chová se stejně, jenom v globálním prostředí není nadřízená politická síla, která by vymáhala pravidla. Proto postupně slušná pravidla přestávají platit, morálka upadá, protože není vymahatelná. Příkladem anomie v globálním prostředí je neplacení daní v zemi, kde zisky vznikají, ale placení někde jinde, případně v daňovém ráji. To už samo o sobě je nespravedlivé a vyvolává ony protikapitalistické nálady. Dnes největším fenoménem je vykořisťování periferií, jako je Řecko. V zahraničí se nalézají všechny holdingy a centra bank. Tam jdou všechny zisky a platí se daně. Země, kde zisky vznikají, nemá příjmy, potom nemůže splácet dluhy (i když v Řecku je to ještě trochu jinak).

Ekonomové mají samozřejmě mnoho argumentů, které zde nebudu opakovat. Zatímco vlastní trh, tedy distribuce zboží, nepotřebuje nějaká globální pravidla, finance a investice v jiných zemích potřebují ochranu a vymahatelnost pravidel, proto musí být politické bloky, armády a podobně. Jakmile finančně silné státy a instituce zjistily, jak je pro ně globální prostředí výhodné, začaly si vytvářet pravidla pro sebe. Jinak si nemyslím, že kritici systému jsou schopni vymyslet něco úplně jiného. Kapitalismus v podstatě nelze nahradit něčím, co by nebylo direktivní, a proto nesvobodné. Protestovat proti globalizaci, aniž by bylo zcela jasné, čím ji nahradit, je zbytečné.

Lze současný ekonomický systém ve světě nazvat volným trhem? Není spíše diktaturou nadnárodních korporací a velkých bankovních domů, které mají vliv na americký Fed, který tiskne nekryté peníze a manipuluje světovou ekonomikou, vysílá falešné signály a nahrává spekulacím těch, kteří jsou dobře informováni a mají dobrý přístup k „levným penězům“? Není to celé založené na manipulaci místo reálné tržní hodnotě založené na nabídce a poptávce?

Trh zase není nic tak posvátného, je to jenom soutěž jako každá jiná. A každá soutěž musí mít pravidla, aby se nezvrhla ve válku jako u kluků na venkovském hřišti, kde chybí rozhodčí. Stát tedy musí vytvářet rozhodčího, to vědí všichni dobří ekonomové, třeba Václav Klaus, proto je nutná státní nezávislost. V globálním světě ovšem vládnou určité státy, které si pravidla světového trhu určují pro sebe a svůj prospěch a vymáhají je třeba armádou nebo prostě hrozbou. To je tak, jako kdyby na hřišti bez rozhodčího určoval pravidla jeden nebo dva silní hráči. Představme si, že by Řecko prostě odmítlo platit dluhy a udělalo posunek k věřitelům – ať si na… Co by se stalo? Nastoupilo by blíže nespecifikované násilí. Pravidla jsou do určité míry vymahatelná, ale jen těmi, kdo mají moc a určují si je pro sebe. Náš stát na nikom nic nevymůže.

Jedním z fenoménů je zadlužování a tím ovládání států. To už není kapitalismus, jaký jsme znali (kdo šetří má za tři), protože ten byl omezený na stát a ve státě přece jen do nějaké míry vládl lid a pravidla určoval. Dnes už lid států nic neurčuje. Z toho vyjímám státy, jako je Rusko a Čína, které si mohou dovolit se nějak separovat. Možná, že bude jednou možnost odejít na jiné hřiště, třeba BRICS, jenže to není snadné; a je otázka jaké politické zábrany učiní původní siloví hráči. Kdyby si takto ve světě konkurovalo několik hřišť, možná by byla pro slabého hráče možnost větší svobody.

Dám takovou provokativní otázku. Není to tak, že střední třída, kterou budeme široce definovat jako pracující, kteří nedostávají subvence, dotuje a živí dvě skupiny obyvatel? První jsou nepracující a nepřizpůsobiví asociálové žijící ze sociálních dávek. A druhou nadnárodní korporace a banky, které si vymohly sobě vyhovující legislativu, které dostávají státní zakázky a dotace a levné natištěné peníze od centrálních bank? Do této druhé skupiny bychom mohli zařadit i různé nevládní „neziskové“ organizace, umělce či pseudovědce a pedagogy žijící ze státních peněz ve formě grantů a subvencí... Souhlasíte, byť s jistým zjednodušením, s takovým popisem systému?

V podstatě to tak je, jenom bych k tomu dodal, že tento jev má zase stejnou esenci jako všechny předchozí. Trh samotný, tedy výměna zboží, existoval vždy, ale muselo se něčím platit, zlatem nebo vzácnými předměty. Dnes se platí papírky, které nejsou kryté. Není, kdo by nastavil pravidla světovému finančnímu kapitálu, lépe řečeno pravidla určují státy, které jsou silné a manipulují měnou, která pro ostatní slouží jako rezervní. Když ovšem Obama vyrobí navíc dolary a koupí za ně dluhopisy, tak okrade všechny ty, kteří dolary vlastní jako rezervní měnu. Trochu přehnaně řečeno: USA si mohou dělat libovolné dluhy, potom si vyrobí dolary a těmito ničím nekrytými papírky dluhy zaplatí. Ostatní to dělat nemohou a jsou tím pádem v nevýhodě. Pokud se neplatí zlatem, potom by měla být nějaká světová síla, která by zajišťovala spravedlnost. Taková ovšem není. Když Kaddáfí začal mluvit o zlatém standardu, náhle vypukla v Libyi revoluce.

Takto levně vyrobené peníze jsou potom na rozdávání, jako by padaly z nebe, a zmocňují se jich zase silní hráči určující pravidla hry. Jsou též k disposici pro prosazování ideologie pomocí různých neziskovek, informačních médií a podobně. Ale někdo to všechno zaplatí, jak správně říkáte – střední třída. Přesto ovšem vidíme, že takový kapitalismus existovat nemůže.

Co otázka neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě? Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů potřeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

Nadbytek lidí vzniká především v zemích nevyspělých, a řešení tohoto problému je z jiného soudku. Pokud se týká mechanizace práce, je tento trend poměrně pomalý a vyžaduje velké investice. Daleko snadnější je zaměstnat levnou a nemechanizovanou pracovní sílu v zaostalých zemích, což má zároveň výhodu, že není zapotřebí dodržovat ekologická a humanitní hlediska. Ve vyspělých zemích potom zůstávají jen řídící, projekční a výzkumná pracoviště, centra bank a holdingů, kde jsou zaměstnáni vysoce kvalifikovaní lidé s vysokými platy.

Tak se virtuálně zvyšuje produktivita práce prostě tím, že nekvalifikovaná práce se přesune do zahraničí. To má za následek, že ve vyspělé zemi není práce pro nekvalifikované pracovníky. Ti potom žijí v ghettech na periferiích a jsou substrátem pro vznik zločinnosti a terorismu. Naopak zaostalá země se nikdy nestane vyspělou, protože kvalifikované práce tam nepřijdou a inteligence odchází do vyspělých zemí. Česká republika je tím částečně postižena také. Tato zhoubná dělba práce je opět umožněna globalizací a diktátem silných hráčů.

Nadbytek lidí má vliv pouze na životní prostředí a vyčerpávání zdrojů. Ohledně zaměstnanosti bych to tak neviděl, jsou silně zalidněné země, ale nezaměstnanost nemají. Každý člověk je totiž konzumentem, a tím dává práci druhým, a zároveň pracovníkem pro ty ostatní, které potřebuje, aby měl práci. Tak vzniká rovnováha při jakékoliv zalidněnosti, dokud se nenarazí na nedostatek zdrojů.