Britský list The Economist napsal, že se diví, proč se východoevropské státy vzpouzí přijetí uprchlíků, když máme volná pracovní místa, na která by mohli naskočit uprchlíci. Myslíte si, že nám vytrhne trn z paty, že přijdou do Česka ti nedostatkoví svářeči a technici?

Já si to nemyslím. Mám zkušenosti z práce v arabských zemích, podílel jsem se na restrukturalizaci průmyslových podniků třeba v Egyptě, a to je tak kulturně odlišné, že si nedovedu jednoduše představit využití těchto pracovníků v českém průmyslu.

I v 70. letech minulého století nastal problém, když do českých fabrik nastoupili kubánští dělníci, také se ukázali jako těžko použitelní. Neměli pracovní návyky, nebyli tedy pro naši ekonomiku velkým přínosem. Máte podobné zkušenosti?

Mám zkušenost s tím, že dneska ve fabrikách je jedním z nejdůležitějších faktorů míra produktivity práce. Bohužel, pokud budu mít kusově nějakého zaměstnance, ale s výrazně nižší produktivitou práce, tak mi to příliš nepomůže.

Takže nevidíte v příchodu migrantů z arabského světa potenciální přínos pro českou ekonomiku?

Myslím, že neplatí pravidlo, že získáme levnou pracovní sílu nebo vůbec pracovní sílu a že bude strašně fajn, že tady máme dělníky. Nevěřím tomu.

Česká ekonomika je několik měsíců na vzestupu, jsme dokonce v růstu HDP v čele Evropské unie. Raduje se vláda, podnikatelé i ekonomové. Ale stojí růst na pevných základech, nebo se to může zase rychle změnit?

Určitě tím tahounem současného ekonomického růstu je automobilový průmysl, ale to je prostě záležitost, která podléhá tradičním cyklickým vlivům tržní ekonomiky. Je fajn, že automobilový průmysl v České republice teď vytváří hodnoty, určitě se na tom zčásti podílí i investice vlády, protože pustila peníze do ekonomiky a ekonomika se mohla aspoň trochu nadechnout, především v oblasti stavebnictví. Ale je potřeba si uvědomit, že to všechno jsou dočasné, já tomu říkám drogové injekce: podobně jako když máte zfetovaného občana a dáte mu pervitin, chvilku se cítí dobře, tak mám pocit, že česká ekonomika je přesně ve stejném stavu. Ekonomika je hluboce nemocná, těžce závislá na jiných ekonomikách, jsme úplně odvozenou ekonomikou, my principiálně nerozhodujeme o tom, co děláme, ale jsme jen námezdní silou pro nadnárodní koncerny, které nejsou české.

Není také problém v tom, že naše ekonomika je hluboce závislá na dovozu do Evropské unie, takže když dojde k krizi v Evropě, dopadne to na nás s plnou silou, jak už jsme se bohužel mohli přesvědčit?

Samozřejmě. Nehledě na to, že celá ekonomika Evropské unie je méně konkurenceschopná než celá řada asijských ekonomik a dneska obrovské množství produktů vzniká mimo Evropskou unii. Není to tedy jen problém Česka, je to problém celoevropský.

Injekcí „pervitinu“ jste také nazval umělou devalvaci koruny, která podle vás pomohla stále méně konkurenceschopným subdodavatelským montovnám jen oddálit odchod do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko či Bulharsko. Jaké podle vás bude mít důsledky, až intervence České národní banky na kurs koruny zřejmě v roce 2016 skončí?

To jsou opravdu hrátky. V případě, když chce někdo přeprat trh pomocí peněz, musí si být hodně jistý, že to udrží. A dlouhodobě to neudrží žádná vláda na světě. Podívejte se na Švýcarsko, které na konci minulého roku nedokázalo podhodnocený kurs už držet. Ten trh i tak silnou banku, jako je Švýcarská národní banka, přepral. Podobné je to u nás. My máme jednu výhodu proti Švýcarsku, že jsme nevýznamnou zemí, takže si nás nikdo nevšímá tolik jako švýcarského franku, který měl rezervní hodnotu pro celou řadu investorů. Ale primárně je kurs koruny úmyslně podhodnocený, což způsobuje, že podniky nejsou nuceny k přechodu na novou digitální ekonomiku, že neinvestují do automatizace takovým tempem, jak by měly. Takže paradoxně tento kurs ve střednědobém horizontu tří až čtyř let podniky silně poškozuje. Jakmile intervence padne a koruna zase začne posilovat, podniky nebudou konkurenceschopné, budou se zavírat nebo přesouvat do levnějších zemí. A kdyby tento krok Česká národní banka neudělala, už dneska by řada podniků zainvestovala do nových technologií a mohla se tady práce udržet podstatně déle.

Ale nenastane s dalším rozvojem automatizace a digitalizace výroby problém, že ubude pracovních míst? Nezvýší to nezaměstnanost?

Bude záviset hlavně na hrátkách České národní banky a jejích představitelů, kterým říkám notoričtí plánovači. Kdyby nechali ekonomice svobodný pohyb, technologie by sem přišly mnohem dřív. A mají tu plusovou stránku, že zachovají konkurenceschopnost českých podniků, na druhou stranu jsou vysokou přidanou hodnotou a svou vysokou produktivitou práce umožňují návrat ekonomiky zpátky do regionů. To znamená, že jsme schopni si vyrábět spoustu věcí v regionech sami a dosahovat určité regionální soběstačnosti. Nové technologie ale neznamenají automaticky úbytek pracovních sil. Domnívám se, že spíš přinášejí spoustu příležitostí pro ty, kteří se chtějí vzdělávat. Samozřejmě bude obrovský tlak na znalostní ekonomiku ve smyslu ne vědět, ale umět. A tohle všechno je dnes zbrzděno notorickými plánovači.

Politická reprezentace je často kritizována za to, že podporuje příliv zahraničních investic, většinou velkých, nadnárodních koncernů, což posiluje jejich vliv a oslabuje české podniky. Přitom většinu pracovních míst v české ekonomice vytvářejí malé a střední podniky. Není taková politika krátkozraká?

Jednoznačně jde opět o hrátky jiných notorických plánovačů, kteří si myslí, že pomocí daňových pobídek dělají ekonomice nějakou pozitivní službu, ale je to medvědí služba. Když si spočítáte úlevy, které dostal například Hyundai na Ostravsku, tak dosahují až pět milionů korun na jedno pracovní místo. Představte si, že byste tyto peníze poskytla malým a středním podnikatelům, ti by dokázali vytvořit výrazně víc pracovních míst, navíc mají ke svému regionu vztah, takže by financovali i jiné aktivity, třeba sport, místní kluby, protože český podnikatel má zájem na rozvoji regionu. Ukažte mi dneska nadnárodní firmy, které z nich mají skutečně zájem na rozvoji regionu, kde působí. Je jich minimum a jsou to směšné částky. Takže podpora malých a středních českých podniků má nejen ekonomický, ale i sociální aspekt. Tady se o tom dvacet let jen mluví. Nemyslím takovou podporu, že jim budeme cpát dotace, ale neměli bychom je poškozovat právě tím, že podporujeme velké nadnárodní podniky, které si potom tady diktují podmínky ve všem.

Nehledě na to, že když státní podpora, třeba daňové úlevy nadnárodním firmám, skončí, jdou zase o dům dál. Ale střední a malé české firmy by v regionech zůstaly…

Pamatuji si příklad asi před rokem a půl, kdy jedna firma končila asi tisíc pracovních míst v Roudnici nad Labem a tentýž moment žádala vládu o úlevy s tím, že vytvoří tisíc pracovních míst v Žatci. A vláda jim ty úlevy dala. To je paradox, naprosto nesmyslné chování. Zrovna tak nesmyslně, jako se chová Česká národní banka, se chová vláda občas tak, že chce trhu určovat podmínky, za kterých má fungovat. A to je nesmysl.

Kritizoval jste, že se radujeme z „úspěšného“ dopadu sankcí a levné ropy na ruskou ekonomiku, ale že se tak smějeme sami sobě. Myslíte, že dopad ruských sankcí na českou ekonomiku není tak zanedbatelný, jak se tvrdí?

To určitě. Já jsem z toho velmi zklamán. Řeknu otevřeně, že nejsem podporovatelem pana prezidenta Putina, ale nejsem odpůrcem Ruska a ruských občanů, sám jsem realizoval v Rusku spoustu zakázek a měl jsem ještě před dvěma lety pocit, že to je fantastická země plná příležitostí. Takže mě na jedné straně mrzí, co se stalo, já jsem si nikdy nepřál, aby se Evropská unie stala nepřítelem Ruska a naopak, ale teď jde o ekonomiku a prostě Rusko je významným partnerem v mnoha směrech. Jejich ekonomika je svým způsobem zastaralá a příležitosti pro české podniky jsou obrovské. V Rusku jezdí kolem tisíce českých tramvají, které dožívají. Příležitosti pro český export byly významné, četl jsem, že v roce 2013 přebytek v zahraničním obchodě byl přes sto miliard korun, v loňském roce už to bylo jen čtrnáct miliard korun. Kde je těch zhruba osmdesát pět miliard korun? Nikdo nemůže říkat, že dopad ruských sankcí je zanedbatelný, tady jsou reálná, jasná čísla. A jestli někdo říká, že si s tím ekonomika poradila, tak říkám, že to není pravda. Celá řada sektorů v ekonomice byla závislá nejen na Rusku, ale obecně na celkové situaci v energetice, protože jestliže klesají ceny nafty, plynu, má to sice hezký dopad na občany, že mohou jet do Chorvatska za levnější benzín, ale má to obrovsky dramatický dopad na ekonomiku, protože energetický segment je celosvětově významným investorem do technologií. A právě v tomto sektoru se české podniky výrazně angažovaly a v tuto chvíli nejen kvůli ruským sankcím, ale i kvůli padajícím cenám ropy přicházíme podle mého odhadu o desítky, možná stovky miliard korun ročně v obratu v celé řadě průmyslových podniků.

Co byste tedy naordinoval české ekonomice, kdybyste měl možnost rozhodovat?

Nejsem zastáncem Klausova volného trhu bez pravidel nebo s pravidly pro kamarády. Myslím, že to, co chybí české ekonomice, je rovnováha. Určitě bych podpořil měnovou rovnováhu, ať se řídí více tržně a méně partou lidí na náměstí Republiky v Praze, uvolnil bych měnový kurs, aby kopíroval vývoj ekonomiky a podporoval růst produktivity práce. To je jeden moment. A druhý moment je, že rovnováha spočívá i v rozložení tržních sil, posílil bych kompetence Úřadu pro hospodářskou soutěž, snížil limity pro významnou tržní sílu, a to nejen na úrovni republiky, ale i regionů, ať i v regionech je větší míra rovnováhy než doposud. To by byly první kroky, které bych udělal.

Jak se tedy díváte na kroky, které dělá vláda? Největší úsilí teď ministr financí Andrej Babiš vkládá do prosazení elektronické evidence tržeb, od níž si slibuje nižší daňové úniky. Je to podle vás reálný odhad, pokud se to vládní koalici podaří protlačit Parlamentem proti silnému odporu pravicové opozice? Nepoškodí to právě malé živnostníky, aniž to bude mít nějaký přínos pro státní pokladnu?

Z makroekonomického hlediska je to naprosto bezvýznamný krok, který nepřinese podle mne nic zásadního.

Ani těch dvanáct miliard do státní pokladny, jak očekává ministr financí?

Myslím, že nikoli. Určitě se to projeví negativně, celá řada živnostníků, která v těch hospodách jen tak tak přežívá, se na to vykašle. To znamená, že tento krok určitým způsobem trh pročistí, ale nejsem si jist, že to přinese daňový výnos. Já nejsem a priori proti elektronické evidenci tržeb, protože to může nějakým způsobem narovnat pracovně právní vztahy, které v gastro sektoru fungují. Je tam spousta lidí, která dělá načerno, část mzdy je jim vyplácena načerno, mohlo by to vést ke zlepšení podmínek pro zaměstnance.

Ovšem jen v těch gastro zařízeních, která neskončí. Ale podle Andreje Babiše povede zavedení elektronické evidence tržeb k narovnání vztahů na trhu, protože poctivé podniky jsou méně konkurenceschopné než ty, které krátí daně. Souhlasíte s tímto argumentem?

Určitě ano. Ale pokud si lidé myslí, že ti, kteří podvádějí, na tom bohatnou, tak to si nemyslím. Devadesát devět procent živnostníků bojuje spíš o to, aby přežili. Možná nepřiznávají nějakou daň, aby vůbec měli na nájem. Zbaví to ekonomiku těch chudáků, kteří nemají na to, aby hospody provozovali se všemi náležitostmi.

Otázka je, jakým přínosem bude zavření jediné hospody v malé obci, kde jiná možnost nebude.

Pak si lidi dají pivko někde na hřišti jednou v sobotu.

Jak vidíte budoucnost české ekonomiky vzhledem k tomu, o čem jste mluvil – závislost Česka na Německu, vliv nadnárodního kapitálu, koncentrace na vývoz vozidel a součástek do automobilového průmyslu, umělá devalvace koruny?

Vidím to tak, že přechod na digitální ekonomiku nezvládneme, protože když se dnes podíváte na stav v oblasti informačních technologií, jako je internet, stačí jet s mobilem po magistrále a on vám uprostřed vypne, protože ani pořádné pokrytí nemáme. A projeďte se po Estonsku, tam ten internet běží všude a skoro zdarma, veškeré úřady fungují elektronicky. My už jsme zaspali. To se strašně těžko dohání. Kdybych měl predikovat následujících tři až pět let, prostě budeme ztrácet, bude růst nezaměstnanost, spousta lidí bude nezaměstnatelných, protože digitální technologii nezvládne. A až centrální banka bude muset korunu pustit do tržního směnného kursu, obrovské množství montoven se přesune do Bulharska nebo Rumunska či dalších zemí, kde je vyšší míra flexibility zákoníku práce. Nebo třeba do Polska, kde jsou také mnohem lepší podmínky pro zaměstnávání než u nás a je tam navíc levnější pracovní síla. Neříkám, že nastane nějaká apokalypsa, ale bude to velmi smutný příběh.

Politici nám po listopadu 1989 slibovali, že během dvou tří desítek let doženeme západoevropské země. Máme za sebou čtvrt století od přechodu na tržní ekonomiku, doháníme je?

Nejen že je nedoháníme, my se jim vzdalujeme. Takže neumím v tuto chvíli říci, kdy se to otočí. Mohu bezpečně garantovat, že v nejbližších desítkách let to nebude.

Asi by nestačilo, aby se zastavily a počkaly na nás, ale musely by se ještě otočit a běžet zpátky, aby se ten náskok mezi námi zkrátil…

Ano, musely by se na hodně dlouho zastavit nebo nám utíkat naproti. A myslím, že se to nestane. Fascinuje mne, čím se nechali analytici uchlácholit. Divím se, že se nepodívali na strukturu tržeb, na trendy, které existují. To je stejné, jako kdybyste hodnotila zdraví člověka podle jednoho indikátoru: řeknete si, dneska nemám horečku, mám třicet šest pět, tak jsem naprosto zdravá. Ale co když máte v těle pět nádorů, které jednou prasknou? A stejně je to s českou ekonomikou: jeden indikátor ze sto padesáti ukazuje, že nemáme horečku, ale my jsme těžce nemocní. Ty nádory jsou v podobě neuvěřitelné šikany malých a středních podnikatelů ze strany úřadů. Ministerstvo financí kritizuje, že firmy utíkají do Prahy s registrací sídla kvůli daním, ale tady se utíká i kvůli šikaně. Tak to je.