Slavíme sto let vzniku první republiky. Je co slavit? A jak oslavy vnímáte s kritikou, že naše země je rozkradená, rozprodaná a demokracie čelí hrozbě?

Je co slavit? Československo vzniklo před sto lety a před 25 lety zaniklo. Zánik stále vnímám jako zradu všech, kteří za vznik nebo zachování Československa bojovali a umírali na nejrůznějších bojištích i v policejních celách. Můj tatínek, prvorepublikový důstojník československé armády, byl ochotný za Československo zemřít a mne vychoval jako vlastence, proto ta skepse. Podle ekonoma Pikettyho odchází z České republiky téměř čtyřnásobek toho, co dostáváme z Evropské unie. Podle klasifikace zemí jsme klesli na úroveň rozvojové země. Jako regulérní kolonie zde odvádíme práci, aby její výsledky byly odvezeny do zahraničí a odtud přeprodány za výrazně vyšší cenu. Takže z přidané hodnoty vyrobené na území České republiky zde mnoho nezůstává. To, co bylo vybudováno generacemi našich předků, bylo vydrancováno a prodáno za zlomek ceny. Zbylo zde z původní průmyslové země už hodně málo.

Ohrožená demokracie? V zemi, kde skupinky aktivistů a neziskovek za podpory médií zpochybňují výsledky demokratických voleb a i té nejdemokratičtější přímé volby, již přece nemůže být nazývána demokracií. To, co je vydáváno za občanskou společnost, ve skutečnosti maskuje uzurpování si moci hrstkou nevolených, byť mediálně podporovaných křiklounů a k mému zděšení, volení zástupci jim ustupují a vůbec jim nevadí, že tím zrazují své voliče! Pokud obsazení cizího domu není trestným činem a policie nesmí zasáhnout, aby jej navrátila majitelům, pokud jsou budovány ubytovny pro migranty, zatímco naši vlastní lidé spí na ulicích, tak je v naší společnosti něco moc špatně.

Jak hodnotíte stav země za těch posledních sto let? V čem jsme lepší a v čem jsme naopak zaspali?

Tato země prošla mnoha krizemi a veletoči. Za minulých režimů všichni poslouchali a tak lidi moc nemluvili, nyní můžete mluvit jak chcete a nikdo vás neposlouchá. To je pokrok? Od změny režimu zde zavládla nekonečná chamtivost povýšená na obchodní dravost a politická – pomatená – korektnost vydávaná za ctnost. To ale nejsou hodnoty, které vyznávám. Vlastenectví, selský rozum a ohleduplnost lidí k sobě navzájem se jaksi vytratily. Na první pohled vypadá vše růžově, až do momentu, kdy se podíváte do ekonomických údajů a zjistíte, jak moc naši vládci zasekli sekeru dluhu do budoucnosti našich dětí – že vlastně ten blahobyt, co máme, je na dluh, který bude muset někdo splatit, že to budou naše děti, nikoho z eurovládců netrápí. Oni děti většinou nemají, tak proč by se starali o ty naše?