Zatímco česká ekonomika má letos podle odhadu Ministerstva financí růst o 2,5 procenta, ostatní země Visegrádu mají růst skoro dvojnásobný. Střední hodnota analytických odhadů přisuzuje Polsku růst o 4,8 procenta a Maďarsku o 4,6 procenta. Slovensko svůj ekonomický růst hrubého domácího produktu odhaduje na 4 procenta. Co jsou hlavní důvody toho, že se má sousedním ekonomikám dařit více než té naší?

To se nedá tak úplně odbýt, jako že se sousedním zemím „daří líp“. Technicky vzato jejich růst bude letos asi vyšší, ale současně je třeba to zasadit do kontextu, který ukáže, že je to trochu jinak.

Totiž zaprvé, my rosteme z vyššího základu. Když k deseti jablkům přidáte jedno další, zvětšíte počet o deset procent. Když ale k jednomu jablku přidáte stejné jedno další, zvětšíte počet o sto procent. To jsou taková „kouzla“ statistiky. Takže z nižšího základu se roste „snadněji“, respektive rychleji. A my jako Česká republika ten základ prostě máme vyšší.

A zadruhé, vývoj HDP nelze nazírat optiku jednoho dvou kvartálů, ale musíme se dívat na dlouhodobý průměr. A česká ekonomika byla v letech 2017 – 2018 enormně přehřátá. Opakovala bych se, kdybych zde podrobně vysvětlovala, že k tomu vrchovatou měrou přispěla svou politikou zejména Česká národní banka. A v ekonomice obyčejně platí princip jakéhosi kyvadla: čím míň rostete, tím méně se následně propadnete. Čím rychleji rostete – jako my, tím výrazněji se poté propadnete. Takže pokud bychom zprůměrovali růsty České republiky a okolních zemí za posledních deset let, nakonec bychom se dostali na velmi podobné úrovně a nebyli bychom na tom vůbec tak špatně, jenom v našem případě by to bylo v poslední době víc ode zdi ke zdi, z většího růstu do výraznějšího zpomalení a pak nejspíš zase zpět.

Jak byste okomentovala skutečnost, že spotřebitelské ceny v lednu vzrostly oproti prosinci o jedno procento a v meziročním srovnání o 2,5 procenta, což docela výrazně převyšuje prognózu České národní banky s dvěma procenty?

To je vlastně spojená nádoba s oním vývojem HDP, o kterém jsme mluvili. Jak jsem říkala, česká ekonomika se v roce 2018 přehřála, byť teď už prudce zpomaluje. A vedlejším projevem tohoto přehřátí byl vyšší nárůst inflace, než ČNB čekala. Je to docela kuriózní – ČNB totiž byla tím, kdo pořád byl nespokojen s nízkou inflací a dělal vše pro to, aby inflaci zvýšil. Proto Česká národní banka intervenovala proti české koruně, proto ČNB snižovala úrokové sazby. Jenomže, trochu se jí to vymklo z ruky. A inflaci vyvolala vyšší, než sama chtěla.

Takže zatímco ještě v prosinci loňského roku meziroční tempo spotřebitelské inflace dosáhlo 2 procent, v lednu letošního roku už vystřelilo na 2,5 procenta. Inflace se tak dostává o 0,5 procentního bodu nad prognózu i stanovený cíl České národní banky.