Na východní Ukrajině po neúspěšném příměří opět probíhají boje mezi separatisty a ukrajinskou armádou. Jak to tady dopadne dle rozložení sil?

Domnívám se, že rozhovory v rámci tzv. kontaktní skupiny, která bude zahrnovat Rusko, Ukrajinu, separatisty a OBSE, mají v nejbližších dnech naději na úspěch. Co se týče rozložení sil, tak je známo, že ukrajinská armáda není připravená na partyzánskou válku a že separatisté dostávají výzbroj a možná i posily z Ruska. Ukrajinská armáda by zřejmě nakonec zvítězila, ovšem za cenu mnoha civilních obětí, a to ještě za předpokladu, že by se Rusko rozhodlo neintervenovat.

Hodně záleží na postoji Ruska. Jak by se k němu měla EU chovat - zavést ještě tvrdší sankce, nebo s ním jednat?

Ano, klíčový je skutečně kalkul Putina a jsem toho názoru, že ruský prezident se spíše kloní k deeskalaci. Proto je důležité, aby EU stále držela ve hře další kolo sankcí. Kancléřka Merkel, která se zhostila vedoucí role za EU, to zatím tak dělá. Situace není buď cílené sankce, nebo jednání, ale kombinace obojího. V případě východní Ukrajiny je jednání důležité, abychom se vyhnuli ztrátám na životech. EU ale nesmí zapomenout na Krym a do té doby, než se ukrajinská vláda rozhodne jinak, by měl být Krym považován za okupované území, se všemi důsledky.

Sunnitští džihádisté ze skupiny ISIL vyhlásili takzvaný Islámský stát rozkládající se od syrského Aleppa po Falúdžu nedaleko Bagdádu. Zároveň vůdce ISIL abú Bakr Bagdádí vyzval muslimy na celém světě k džihádu a láká je, aby odešli ze svých zemí do tohoto nově vzniklého útvaru. Jak nebezpečná je tato situace? Může se Irák úplně rozpadnout?

Samotná ISIL není životaschopná jako státní útvar. Bagdádí těží v Sýrii z politického a bezpečnostního vakua způsobeného občanskou válkou a v Iráku se zase opírá o pasivitu či dokonce podporu té části obyvatel Iráku, kteří si momentálně přijdou jako marginalizovaní a diskriminovaní premiérem Málikím. Vše závisí na zbytku soudnosti, kterou ještě stávající političtí hráči v Iráku a vůbec v celém regionu mají. Pokud to, co se děje, pro ně není dostatečnou výstrahou, že je nutné pokusit se skutečně o inkluzivní vládnutí a nezakládat domácí a zahraniční politiku vydržování vzájemného strachu a nenávisti, pak se situace nezlepší. Irák za Málikího měl k rozpadu našlápnuto i bez ISIL – tudíž ISIL není důvodem pro rozpad, ale symptomem pomalého procesu rozpadu a selhání centrální vlády.