Bylo podle vás možné očekávat, že svět zastihne tak silná pandemie nového typu koronaviru? Bylo vůbec možné se na něco podobného připravit?

Lidstvo má samozřejmě s pandemiemi své nedobré zkušenosti, ať už šlo o morové rány ve středověku či tzv. španělskou chřipku po první světové válce. O těchhle katastrofách jsme se učili ve škole či o nich četli, ale nejspíš jsme si nedokázali představit, co v té době lidé prožívali. V modernější době tady byly např. koronavirové epidemie SARS či MERS, které ale zdaleka neměly takový celosvětový dosah, jak vidíme při současné epidemii Covid-19. Odborníci samozřejmě s možností nových nákaz počítali a v řadě případů před nimi i varovali. Odpovídající výzkum probíhal na řadě renomovaných světových pracovišť a byly vytvořeny četné epidemické plány. Dá se tedy říci, že jsme se na podobné situace připravovali. Jenže pak vypukla pandemie Covid-19 a všechno se najednou jeví jinak. Nutno si však uvědomit, že v tuto chvíli má pandemie kromě  složky medicínské i složku mediální a politickou, které celý problém výrazně modifikují.

Od začátku se bouřlivě diskutuje o tom, jestli jde o jinou formu „chřipky“ nebo onemocnění, kterého bychom se měli výrazně více obávat. Jak se na to díváte vy jako zkušený lékař?

A jsme u toho. Lidé pochopitelně velmi citlivě a emotivně reagují na to, co vidí či slyší v médiích, protože jinou možnost ani nemají. Média nám předkládají nejrůznější statistické, neúplné, zavádějící či z kontextu vytržené informace a drastické příběhy jednotlivců, kterými jenom dále zvyšují paniku.  Tím je vytvářen tlak na politiky, kteří se snaží reagovat na nálady svých voličů, a proto pro změnu tlačí na odborníky, kteří se mnohdy ze strachu ze společenské či profesionální ostrakizace obávají říct svůj názor, který není v úplném souladu s převládajícími laickými či mediálními názory. Společnost to následně vnímá velmi negativně jako nejistotu či neschopnost těchto odborníků a kruh se uzavírá. Jde vlastně o jednu z forem tzv. sebenaplňujícího se proroctví. Jsou zde jistě mezi odbornou veřejností výjimky, ale těch bohužel stále není dost.

Covid-19 je samozřejmě vážný zdravotnický problém, o tom není pochyb. Ovšem to všechno, co se teď ve společnosti děje, této závažnosti už podle mého názoru v tuto chvíli neodpovídá. Měli bychom proto apelovat na média, aby v této souvislosti informovala vyváženě a bez zbytečné honby za senzacemi a nepodněcovala tak nejrůznější hony na čarodějnice. To opravdu nikomu nepomůže, protože ze všeho nejhorší je umřít strachy…

Jak se díváte na rozsah a způsob zavádění protiepidemických opatření? Šlo něco udělat jinak, lépe nebo v jiném časovém sledu?

Po bitvě je každý generál a jak známo, předpovídá se obtížně, zvláště pak budoucnost. Nechci a nebudu se tady při výhodě znalosti vývoje epidemie pouštět do nějakých královských rad, co se mělo v rámci protiepidemických opatření udělat jindy a jinak. Věřím, že se vláda snažila a snaží dělat vše, co je v jejích silách a při svém nejlepším vědomí a svědomí. Čeho by se ale měla v každém případě vyvarovat, je vydávání protichůdných informací a chaotického rozhodování, jak jsme toho byli a jsme často v poslední době svědky.