Čekal jste, že vaše setkání s dalajlámou vyvolá takovou pozornost veřejnosti, ale i odmítavou reakci ze strany nejvyšších ústavních činitelů – prezidenta, premiéra a předsedů obou komor Parlamentu? Ti vydali společné prohlášení, kde se od vaší „osobní aktivity“ distancovali a ujistili Čínu, že se česká zahraniční politika vůči Číně nezměnila, uznává svrchovanost a územní celistvost Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.

Já jsem se touto otázkou příliš nezabýval, pro mne bylo naprosto přirozené, když Jeho Svatost tibetský dalajláma přijíždí do Prahy na Forum 2000, že ho přijmu také na ministerstvu, protože je to představitel významného náboženského směru a já ho pokládám za jednu z nemnoha morálních autorit současného světa. Takže jsem si samozřejmě řekl, že by to bylo vhodné, a také jsme tu schůzku takhle zorganizovali. Jestli to někdo vnímal negativně nebo naopak pozitivně, byly to reakce následné. Musím říci, že mě ten zájem těší, možná, že i ty negativní reakce vyvolaly zvýšený zájem ze strany veřejnosti, což je dobře, protože se tak alespoň více lidí seznámilo s tím vlastním duchovním poselstvím tibetského dalajlámy, které je plné tolerance, přátelství a stavění mostů a dialogů. A to je podle mého názoru v současné době velmi aktuální. Možná, že to někdo ani tak neplánoval, ale paradoxně ta bouře ve sklenici vody určitě vyvolala zvýšený zájem, a to je dobře.

V médiích jste připustil, že jste o přijetí dalajlámy informoval dopředu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a ten nebyl úplně nadšen tím, že vaše setkání proběhne přímo na Ministerstvu kultury. Proč jste považoval za důležité ministra zahraničí informovat, když jste se jeho názorem stejně neřídil?

Pan ministr zahraničí mne žádal už před nějakou dobou, že kdyby tibetský dalajláma mířil do Prahy a kdybych se s ním hodlal setkat, bylo by vhodné ministerstvo zahraničí dopředu informovat, což samozřejmě plně respektuji. Chápu, že to je kompetence ministerstva zahraničí. Ani já nejsem soukromá osoba, ani tibetský dalajláma není soukromá osoba, tak jsem to samozřejmě udělal. Ano, vedli jsme určitou rozpravu na toto téma, pan ministr mi sděloval argumenty, já jsem je vyslechl, zvážil jsem je a rozhodl jsem se ponechat plán setkání tak, jak byl původně naplánován, na půdě Ministerstva kultury, protože mi to přijde adekvátní. Jedná se opravdu o velmi významnou návštěvu, která do České republiky přijela. A ministr kultury je také odpovědný za církve a náboženské společnosti, takže mi to přijde úplně logické a přirozené.

Nepřekvapilo vás, že se pod prohlášení, které je akademiky, řadou politiků i částí veřejnosti považováno za ostudu a ponížení České republiky, podepsali i premiér Bohuslav Sobotka a šéf Sněmovny Jan Hamáček? Ti v minulosti v Poslanecké sněmovně podpořili usnesení, v němž se uvádí: „Poslanecká sněmovna vyzývá k takovému politickému řešení práv tibetského lidu, které by reflektovalo zájmy a přání Tibeťanů a jejich kulturní a náboženskou svébytnost. Poslanecká sněmovna podporuje účinné pokračování dialogu mezi Jeho Svatostí dalajlámou a představiteli Čínské lidové republiky.“ A nedávno premiér v souvislosti s oslavou nedožitých 80. narozenin Václava Havla se přihlásil k odkazu bývalého prezidenta, který dalajlámu přijímal na Pražském hradě a považoval se za jeho přítele.

Řada signatářů prohlášení Poslanecké sněmovny v roce 2008 se přihlásila k zájmu o Tibet, k otázce lidských práv, takže je to do značné míry překvapující. Na druhou stranu to trochu chápu jako bouři ve sklenici vody,  protože nevím, proč člověk, jehož hlavním duchovním poselstvím je dialog a harmonie, snaha o porozumění, může takto vadit, proč překáží. Jestliže tady někdo hovoří o územní celistvosti Číny, my jsme s dalajlámou o tomto tématu vůbec nemluvili, protože to ani nepatří do mé kompetence, ale do kompetence Ministerstva zahraničních věcí; navíc on ani žádné takové požadavky nevznáší. Takže to bylo setkání ministra kultury, který je odpovědný za kontakty se zástupci církví a náboženských společností, s významným zástupcem jednoho z renomovaných náboženských směrů.

Nevím, proč se z toho vyvinula taková kauza, ale, jak už jsem řekl, mám pocit, že to pomohlo k tomu, že se mnoho občanů začalo o tuto návštěvu zajímat a s poselstvím dalajlámy se seznámilo. Třeba zájem o jeho přednášky byl enormní, což je podle mne dobře. Nakonec se všechno zlé může obrátit v dobré a zvýšený zájem vnímám jednoznačně pozitivně.

Znamená to, že svého kroku nelitujete a zachoval byste se stejně, i kdybyste věděl, že to vyvolá tak odmítavou reakci prezidenta, premiéra i šéfů Poslanecké sněmovny a Senátu?

Samozřejmě, že toho nelituji. Já se k tomu plně hlásím. Moje rozhodnutí bylo naprosto svobodné a uvážené a do budoucna takovéto setkání bych znovu zopakoval. Je to otázka náboženské svobody, která u nás přece je a kterou nelze zpochybňovat, ta patří k základním právům člověka.

Vytkl vám někdo ex post toto setkání? Mluvil jste o tom s premiérem, když jste byli teď společně na zahraniční cestě?

S panem premiérem jsem včera otvíral v Norimberku výstavu o Karlu IV. a měli jsme samozřejmě možnost o této otázce hovořit. Já si velmi vážím toho, že s panem premiérem máme otevřený vztah, takže jsme si oba dva řekli své úhly pohledu. Myslím, že to naše vztahy nijak nenarušilo a že je v pořádku, že je možné vedle sebe položit dva různé úhly pohledu, které nejdou proti sobě, které se naopak doplňují. Tak to vnímám.

Ptal jste se premiéra, proč se rozhodl vydat prohlášení, kterým se distancoval od vašeho jednání? Jestli skutečně byla důvodem obava, že by mohlo narušit slibně se rozvíjející česko-čínské vztahy?

Takto jsem tuto otázku neformuloval. Asi by ji bylo lepší položit těm signatářům prohlášení. Jak říkám, já úplně nerozumím tomu, proč bylo třeba takovým způsobem reagovat na setkání ministra kultury s duchovním. Pokud by takové setkání mělo, jak jsem vytušil nebo zaznamenal, narušit vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Čínou, pak se ptám po kvalitě těchto vztahů. Mám pocit, že by pak stály na hodně hliněných nohou, a ptám se, jestli by vůbec takové vztahy měly smysl. Ale to je jen spekulace. Jak už jsem řekl, mně se zdá, že se trochu jedná o bouři ve sklenici vody.