Čekal jste, že vaše setkání s dalajlámou vyvolá takovou pozornost veřejnosti, ale i odmítavou reakci ze strany nejvyšších ústavních činitelů – prezidenta, premiéra a předsedů obou komor Parlamentu? Ti vydali společné prohlášení, kde se od vaší „osobní aktivity“ distancovali a ujistili Čínu, že se česká zahraniční politika vůči Číně nezměnila, uznává svrchovanost a územní celistvost Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.

Já jsem se touto otázkou příliš nezabýval, pro mne bylo naprosto přirozené, když Jeho Svatost tibetský dalajláma přijíždí do Prahy na Forum 2000, že ho přijmu také na ministerstvu, protože je to představitel významného náboženského směru a já ho pokládám za jednu z nemnoha morálních autorit současného světa. Takže jsem si samozřejmě řekl, že by to bylo vhodné, a také jsme tu schůzku takhle zorganizovali. Jestli to někdo vnímal negativně nebo naopak pozitivně, byly to reakce následné. Musím říci, že mě ten zájem těší, možná, že i ty negativní reakce vyvolaly zvýšený zájem ze strany veřejnosti, což je dobře, protože se tak alespoň více lidí seznámilo s tím vlastním duchovním poselstvím tibetského dalajlámy, které je plné tolerance, přátelství a stavění mostů a dialogů. A to je podle mého názoru v současné době velmi aktuální. Možná, že to někdo ani tak neplánoval, ale paradoxně ta bouře ve sklenici vody určitě vyvolala zvýšený zájem, a to je dobře.

V médiích jste připustil, že jste o přijetí dalajlámy informoval dopředu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a ten nebyl úplně nadšen tím, že vaše setkání proběhne přímo na Ministerstvu kultury. Proč jste považoval za důležité ministra zahraničí informovat, když jste se jeho názorem stejně neřídil?