Česká republika je ve varu. Alespoň podle toho, v jaké frekvenci jsou pořádány nejrůznější demonstrace proti vládě. Někteří dokonce toto napětí ve společnosti přirovnávají ke konci komunistického režimu a revoluci v roce 1989. Máte stejný dojem, nebo jsou to přeci jen přehnaná přirovnání?

V tomhle přirovnávání bych byla spíše opatrná, protože podobné jsou možná některé vnější znaky, ale podstata problému je někde jinde. V roce 1989 vyhřezla dlouhodobá společenská nespokojenost s fungováním systému, ve kterém jsme žili. Lidé chtěli volněji dýchat. Zároveň je ale poctivé přiznat, že lidé neměli zásadní existenční problémy. Dnes jsou plná náměstí především proto, že na lidi se valí neřešitelné ekonomické problémy, nemluvě o válce, do které nás tato nezodpovědná „protektorátní“ vláda zatahuje. Zároveň ale platí, že současní mocipáni usilovně utahují šrouby, takže v mnoha ohledech se totalitní způsoby vládnutí vracejí. A možná víc než tenkrát.

Pořádané demonstrace proti vládě jsou terčem nejrůznějšího nálepkování. Na jedné straně jsou svolavatelé označováni za dezinformátory a sympatizanty Putinova Ruska, na straně druhé pak demonstrace dostávají nádech prezidentské kampaně. Neobáváte se toho, že vlastně dochází k politickému zneužívání obav veřejnosti z inflační a energetické krize?

Označovat každého, kdo kritizuje Fialovu vládu, zelené šílenství, řinčení zbraní nebo obecně (ne)fungování Evropské unie za sympatizanta Putinova Ruska, je největší zločin současnosti, který ale na značnou část obyvatel bohužel funguje. Tímhle nálepkováním na sebe dotyční prozrazují, že jim nejde o svobodnou diskusi a svobodnou výměnu názorů, ale že pouze chtějí názorové oponenty předem poškodit, znectít a diskvalifikovat. Pokud budeme hovořit o nějakém zneužívání, tak právě k těmto podpásovým metodám jsou zneužívána média hlavního proudu. Jiná věc je propadák odborářské demonstrace. Nechť pan Středula zpytuje svědomí, zda mu víc šlo o věc, či jeho volební kampaň. Lidé mu na to každopádně neskočili.

V jakém stavu je vůbec podle vás demokracie v České republice více jak 30 let po sametové revoluci?

Ve velmi špatném, v čím dál horším, a chřadne každým dnem. No, řekněte, napadlo by vás na jaře roku 1990, že vláda bude vymýšlet zákony, jak umlčet, ba dokonce kriminalizovat názorové oponenty?

V devadesátých letech minulého století bylo populární mluvit o „nepolitické politice“. Dnes se tato myšlenka opět vrací jako náplast na zklamání voličů z české politické kultury. Není to podle vás přeci jen slepá cesta, když skutečných změn je možné dosáhnout jen pomocí demokratických voleb?

Chápu a rozumím, že lidé nadávají na politiky, když s nimi mají tak dlouhodobé negativní zkušenosti. Ale představa nepolitické politiky je dnes stejně nesmyslná jako byla v devadesátých letech. K ničemu dobrému to nevede. Právě nepolitická politika způsobuje, že na mnoha místech namísto zvolených politiků rozhodují nikým nevolené nebezpečné politické neziskovky, obvykle financované bůhví odkud. Stokrát můžeme mít výhrady k fungování politických stran, ale zatím nikdo nikde nevymyslel nic lepšího, než je správa věcí veřejných, jež se obsazuje v soutěži politických stran. Možná, že by někdy byl lepší a rychlejší osvícený diktátor, ale kdo zaručí, že zůstane osvíceným. Politika není špinavá, jen lidé v ní. A to je třeba rozlišovat.