Pane profesore, jak číst nejspíš dost vyostřený spor mezi Polskem a Ukrajinou? Kyjev podal na Varšavu stížnost kvůli prodloužení embarga na dovoz jejich obilí a Zelenský dokonce v OSN řekl, že Poláci tím pomáhají Moskvě. Je to nějaký přelom v pozici Polska?

Jestli jde o přelom se v této chvíli nedá říct. Záleží také jaká bude v Polsku situace po volbách. Je to ovšem důležitá věc, protože ukazuje, jak je polská společnost z Ukrajiny unavená. Přes léto jsem byl dvakrát v Polsku a když jsem tam mluvil s mladými lidmi, kteří základní věci polské zahraniční politiky nezpochybňují a byli tam i polští Ukrajinci a všichni říkali, že Polsko tolik pomáhá Ukrajině a od jejich zástupců je pouze slyšet, jak chtějí víc a že to je málo atd. Ukrajina je bez jakékoli pochybnosti obětí, ale jsou velmi privilegovanou obětí a neustále si uzurpují nová a nová privilegia. V případě Polska je to dost komplikované i tím, že současný kyjevský režim nemá problém s uctíváním odkazu banderovců a hlavními oběťmi banderovských zvěrstev byli právě Poláci. Několikrát už Poláci dávali najevo, že to Ukrajinci v tomhle směru přehánějí.

Teď jde o polské zemědělce, což už není symbolický a kulturní spor, ale reálný problém, protože exporty z Ukrajiny ohrožují polské zemědělce. Nesmíme zapomínat, že Polsko není stát, který by se choval nějak zvlášť altruisticky. Nijak zvlášť ani neujíždí na propagandě. Když Poláci něco dělají, tak proto, že to vnímají jako svůj zájem. Tady je nyní zřejmý materiální zájem a k tomu je měsíc před volbami a Poláci prostě dávají jasně najevo, že si některé věci nenechají líbit. Ukrajinská diplomacie je z tohoto hlediska krajně nešťastná, protože tato agresivita se jim mohla vyplácet v Německu, které se snadno nechávalo v otázkách Ruska zastrašit. Co si v Berlíně dovoloval ukrajinský velvyslanec, který tamní politiky opakovaně urážel, bylo naprosto nepředstavitelné. Teď začínají stejný způsob diplomacie zkoušet v Polsku, jenže říct zrovna Polákům, že pomáhají Kremlu, je přes všechny čáry. Chápu, že Duda zrušil schůzku se Zelenským. Z druhé strany bych zase neřekl, že Polsko vůči Ukrajině obrací, to by v tuto chvíli bylo silné prohlášení. Faktem prostě je, že únava z Ukrajiny roste a lidé vidí, že slibované vojenské výsledky se nedostavují. Protiofenziva ustrnula a její výsledek není jasný, což tu únavu také prohlubuje.

Všimněte si také, jakým způsobem začínají o Ukrajině referovat mainstreamová média. Je to rostoucí kritičnost vůči korupci na Ukrajině, což je vidět stále výrazněji. Přičemž to asi není tak, že by korupce na Ukrajině nyní nějak zvlášť vzrostla, spíš je tam zakořeněná už 30 let. Mění se způsob, jakým o Ukrajině mainstream mluví, čímž se dává najevo právě ta únava z Ukrajiny a časem tlak na nějakou dohodu.

Takže podle vás končí doba, kdy Ukrajinci ode všech dostali všechno, o co si řekli?

Je to vidět ve Spojených státech, kde Zelenského čekají mnohá jednání s představiteli ve Washingtonu a ti se ho budou ptát, kam jejich peníze jdou, k čemu je využívají, co se jim s tím daří atp. Tenhle způsob pohledu na Ukrajinu bude sílit, a pokud na to z Kyjeva budou odpovídat zvýšenou asertivitou, pouze urychlí odpadávání států, které je podporují. Je třeba dodat, že ukrajinské pozici trochu rozumím, protože oni krátce po invazi chystali dohodu s Ruskem. Vzpomeňte si na jednání delegací a podle řady tehdejších zdrojů se tam rýsovala dohoda. Byl to Boris Johnson, který se vydal do Kyjeva a vysvětlil Ukrajincům, že takovou dohodu nebudou garantovat a že Velká Británie a Západ má zájem na tom, aby Ukrajina bojovala a udělají všechno pro to, aby ji vojensky podpořili a vyzbrojili. Z tohoto hlediska získali Ukrajinci oprávněný dojem, že bojují za Západ. Toto je ta slavná Johnsonova návštěva, která byla určitě koordinovaná s Bílým domem, určitě tam nejel jen za sebe. Ukrajinci byli vlastně přesvědčováni, že mají bojovat a když se jim úplně nedaří, dávají od nich některé státy ruce pryč. Dalo se to nicméně očekávat, protože takhle Západ se svými spojenci běžně nakládá. Je pochopitelné, že to v ukrajinských kruzích bude vyvolávat frustraci.

Opakovaně se ozývá, že Ukrajina už nemá na úspěch protiofenzivy moc času. Slyšeli jsme to už před létem, několikrát to dokonce říkal prezident Pavel, teď něco podobného zaznělo z britské armády. Lze očekávat, že se začnou nálady lámat i v dalších zemích, anebo jde pouze o slova, která mají Ukrajince motivovat?

Tato slova nejsou nevinná, protože ti, kdo je pronášejí, včetně našeho prezidenta, by pak museli vysvětlovat, proč je to jinak. Zdá se, že Západ tomu dává čas do konce roku a co se bude dít rok příští, Bůh suď. Stále kladou důraz na územní celistvost Ukrajiny, že mír nesmí být vykoupen výměnou za území, což je naprosto nerealistická pozice, která nikam nepovede. Na druhou stranu dávají Ukrajincům pár týdnů času a že mají poslední šanci. Co se stane, když tu šanci nenaplní? Je to otázka na někoho jiného.

Zmínili jsme prezidenta Petra Pavla. Jak vidíte jeho projev na Valném shromáždění OSN? Je to jen dojem, anebo se o projevu mluvilo více před tím, než byl pronesen? Naplnilo to očekávání?

Pro ty, kteří projev adorovali a adorují, je nejdůležitější, že ho pronesl právě Petr Pavel. To je důležité, že on něco řekne v New Yorku. Ať udělá cokoli, je to v pořádku. To hraje velkou roli a někteří mu jsou možná připraveni připisovat i divotvorné účinky. Trochu mi to připomíná americká média, když vyhrál Joe Biden. Z tohoto šlo nabýt dojmu, že se z Bidena stala nadpřirozená bytost, která má téměř boží schopnost zasahovat do chodu společnosti. Někteří čeští komentátoři se snaží vyvolat tento dojem u generála Pavla, což je naprosto směšné.

Jeho projev byl celkem banální, protože neřekl nic neočekávaného. Jestli byl v něčem přelomový, tak možná v tom, že jsem tam moc neviděl žádnou českou pozici. Potvrdilo mi to, že říká, že jsme za všech okolností na pozici Spojených států amerických. Zamíchal do toho i Čínu a další věci. Že tam nebyla žádná přímo česká témata, je horší. Tím projevem říkal, ano, Washingtone, můžeš se na mě naprosto spolehnout a říkám to celému světu. To je hlavní poselství. Někteří komentátoři proto mohou mít pravdu při hodnocení, že projev byl přelomový, protože když se podíváme na projevy Miloše Zemana nebo Václava Klause na Valném shromáždění, můžeme si o jejich názorech myslet, co chceme, ale vždy to byl výsledek velké intelektuální práce toho samotného jednotlivce. U Zemana dokonce ten projev nikdo neznal, protože ho přednášel spatra, Václav Klaus byl v přípravě důkladnější, ale bylo zřejmé, že si ho psal sám. U Petra Pavla nevíme, ale můžeme čekat, že ho z větší části nepsal.

Sám dokonce říkal, že šlo o mnohaměsíční přípravu celého týmu, včetně MZV, stálého zastoupení ČR při OSN…

Takže mu ho patrně psal Petr Kolář, kdo jiný. V tom projevu jsou zmíněny snad všechny problémy světa a takto vznikají na Ministerstvu zahraničí běžné dokumenty. Dá se zadání a každý odbor za sebe přidá, co považuje za důležité, dvě tři věty nebo odstavec. Pak přijde někdo, kdo to slepí dohromady a výsledek je jasný. Takový projev je o všem a o ničem, jde o takový mix, jako když pejsek a kočička vařili dort. Takto se připravují koncepční dokumenty, nikoli projevy. Projev má být vyjádřením nějaké priority, ne se dotknout úplně všeho. Celé je to laděno liberálně progresivistickým tónem. Třeba v oblasti klimatu je český zájem jiný než třeba ten německý, k Číně a Tchaj-wanu máme také jiný vztah, než třeba USA. Tady se to vzalo metodou: Podívejte se kolem světa a připravte to tak, aby se to líbilo Američanům.