Hned na počátku epidemie jste, pane docente, napsal: „Pozor, koronavirus vybarvuje charaktery!“ Překvapil vás někdo? Kdo se podle vás během uplynulého roku vybarvil tak, že jste to nečekal, a kdo potvrdil vaše předpoklady?

Každou tragédii, každé velké neštěstí, kterými jsou postiženi obyčejní lidé, se snaží mocní využít ve svůj prospěch. Překvapilo mě, kolik lidí nepochopilo, že čím déle budeme neštěstím postiženi, tím déle na nás budou mít možnost mocní parazitovat. Překvapilo mě, kolik lidí projevilo nejen hloupost, ale v kolika z nich se probudila i bezohlednost spojená s naivní představou, že jim se přece nemůže nic stát. Překvapilo mě, kolik lidí svou hloupost a bezohlednost dává okázale najevo. Včetně lidí, se kterými jsem byl a snažím se být stále v přátelských vztazích a kteří jsou mně blízcí.

V květnu jste hovořil o tom, že by se společnost měla ptát: „Jak se bránit rozeštvávání?“ A ještě v té době jste říkal, že jsme obstáli jako společnost celkem dobře. Jak jsme, pane docente, obstáli, když shrnete celý rok?

Projevili jsme se bohužel jen jako běžci jen na krátkou trať. Někteří už v květnu prohlašovali, že „se to nedá vydržet“. Vůbec si neuvědomovali, že vše teprve začíná. Jako národ jsme moc neobstáli a máme co dohánět. Nejsmutnější roli sehráli nedovzdělaní fangličkáři, kteří mávali českými vlajkami, připíchli si trikolóru, a přitom se podíleli na pokusu o likvidaci našeho národa.