Na podzim nás patrně čeká něco podobného, co na jaře. S narůstajícím počtem nemocných se budou zpřísňovat i opatření proti šíření covidu-19. Budeme to snášet hůře než na jaře, když jsme si v červnu mnozí mysleli, že už je nemoc za námi, a teď se infekce zase vrací?

Je celkem přirozené, že se z toho lidé otřepali s příchodem léta, protože nikdo si nepřeje, aby bylo hůř. A za další, lidi usuzovali – bude teplo, bude líp... což není nic špatného. Jistá věc je, že se pořád moc o tom viru neví, respektive o jeho možnostech. Že může mutovat, a tak. Jak to budeme snášet? Jednak to bude záležet na tom, jak se bude ukazovat nebezpečí viru reálně. Tím myslím v podstatě číslo smrtnosti. Pokud bude toto číslo růst, budou se lidé bát víc; když to nebude tak drastické, nebo se dokonce bude rýsovat světlo v tunelu v podobě funkční vakcíny, tak se lidé tolik bát nemusí. Samozřejmě bude také záležet na opatřeních ze strany vlády. Já si myslím, že vláda si teď dobře rozmýšlí, co udělat, aby to na druhé straně zase ekonomiku nepotopilo.

Pokud to půjde, tak co se týče škol, se zatím nebude uzavírat první stupeň ZŠ, protože rodiče by museli být doma. Myslím, že se i trochu vyčkává. Co mám signály ze svého okolí, tak se lidé obávají trošku více. Jsou nejistí, čekají, že se to zhorší. Což samozřejmě není moc příjemné, ale musíme všichni počkat na nějaký objektivní vývoj situace.

Na jaře jsme byli vesměs skoro všichni disciplinovaní a příliš jsme nereptali. Pak se ovšem objevili zlehčovači závažnosti covidu, a byli mezi nimi i lékaři, co tvrdili, že žádná druhá vlna nebude, nebo se objevili i zpochybňovači nošení roušek... a mnozí pak už tak disciplinovaní nebyli... Měly tyto osobnosti na některé lidi vliv, zvláště když říkaly, co lidé rádi slyšeli?

Pokud je ve mně prvotní nastavení ve smyslu, že nosit něco na puse je omezování mých občanských svobod, pak se chytám názorů, které mi přihrávají. Je dobře si připomenout, že při vší úctě k lékařům, ani mezi nimi není jednotný názor, a nemůže být. Ať už vzhledem k tomu, že mají někdy různé informace, nebo i různé osobní nastavení k tomu vnímání toho nebezpečí.

Mám už několik let zkušenost – i proto, že jsem v lékařském prostředí – třeba s očkováním proti takzvané běžné chřipce. Ani v tom není jednota mezi lékaři. Takže, co se týká covidu, je to podobné. Je důležité, aby si společnost uvědomila, že v něčem můžou mít vzdělaní lidé pravdu, v něčem méně pravdy... patent na rozum nemáme nikdo.