Nakolik na komunitu, kterou představuje Domov Sulická, ať už jde o zaměstnance, nebo klienty, dolehla nákaza koronavirem?

Z celkového počtu 170 klientů je dnes pozitivních 42 a ze 150 zaměstnanců je dnes pozitivních 16. Nicméně každým dnem se čísla mění. Někomu končí karanténa, jinému začne, podobné je to i u zaměstnanců. V první vlně jsme měli pouze jednoho pozitivního zaměstnance, nyní nás koronavirus zcela zasáhl. Byli jsme připraveni, ale s takovou situací se stejně nedá vyrovnat bez obav o klienty a zaměstnance. Jsme jeden tým, přirozeně máme obavu, co se stane, až to přijde potřetí. Obáváme se, bohužel, že to přijde.

Jak se stále rozšiřující opatření a omezení promítají do chodu a provozu domova a jaké komplikace především přinášejí?

Mnoho aktivit jsme museli dočasně zrušit, tedy se život v Domově Sulická, který je za běžné doby neskutečně akční a kontaktní, převrátil naruby. Klienti nechodí do zaměstnání – celkem pracuje 29 klientů v nejrůznějších chráněných dílnách v Praze, nechodí do školy, a tak se snažíme plnit předepsané učivo doma. Nikam nechodíme, ukončili jsme docházku do nejrůznějších kurzů mimo domov, nefungují naše dílny, nechodíme do kina, do divadla, na koncerty, nejezdíme na pobyty ani na výlety. Nejezdí k nám návštěvy a my se museli přeorientovat na kontakty prostřednictvím videokonferencí, prostřednictvím telefonů, přijímáme pro klienty balíčky. Možná se tohle všechno dá definovat jako „domov naruby“ nebo tak něco. Neustále klientům vysvětlujeme, proč něco nejde, mnozí chápou tuhle změnu velmi negativně a já se jim nedivím. Do Domova Sulická jsem přišla před šesti lety a dostávala jsem s kolegy klienty ven z domova. Zavedli jsme přístup zaměřený na člověka, učíme klienty žít běžným způsobem života a nyní jsme se prostě striktně zamkli. Kdybychom viděli světlo na konci tunelu, měli bychom alespoň záchytný bod, támhle v dálce je někde konec, který je už vidět. Bohužel, já ten konec zatím nevidím, i přes to zůstávám stále optimistická a snažím se tohle předávat i zaměstnancům.

Říkáte, že někteří klienti přijímají změněný režim velmi negativně. Co z těch preventivních opatření jsou schopní dodržovat?

Domov Sulická asistuje klientům, kteří žijí s mentálním postižením a dalšími přidruženými zdravotními zátěžemi, občas to není jednoduché. Snažíme se s klienty dodržovat vše, všechno má svá ale. Možná byste se divil, kolik klientů i tak pochopilo, že je důležité nosit roušku a opravdu ji nosí. Na druhou stranu máme klienty, kterým něco podobného nelze vysvětlit, stejně jako to, že není možné se obejmout, nebo prostě s kamarádem nesedět vedle sebe nebo se nenavštívit na pokoji. Je to u nás tak půl na půl, kdo zvládne a kdo nezvládne dodržovat preventivní opatření. Jde o míru zdravotní zátěže našich klientů. Jinak omezením je zákaz návštěv, omezením je zrušení všech aktivit, o kterých jsem hovořila v předchozí odpovědi. K vysvětlování používáme běžná slova, ale také alternativní a augmentativní komunikaci. Mezi našimi klienty jsou lidé, kteří se nevyjadřují běžně slovy, ale nejrůznějšími zástupnými předměty nebo speciálními obrázky. Každý omezující krok nebo požadavek na jakékoliv dodržování čehokoliv musíme umět sdělit několika způsoby.

Zatímco část společnosti je pandemií zděšena, jiná ji bere na lehkou váhu. Čím je atak koronaviru pro vás?

Naučila jsem se brát život, jak plyne. Určitě nepatřím do skupiny popíračů koronaviru a ani se ho až tak nebojím. Dodržuji osobně nastavená pravidla a snažím se to přenášet i na své klienty, zaměstnance i své blízké okolí. Život nám připravuje nejrůznější překážky, se kterými se prostě musíme vyrovnat. Odhodlání vyrovnat se s podobnými životními nástrahami obecně je u mě velké, nepatřím k lidem, kteří před podobnými problémy utíkají.