Donald Trump zkritizoval NATO i EU. Aliance je podle něho zastaralá, kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila. Přesto prý chce Trump po nástupu s lídry EU začít s čistým stolem. Povede se mu to?
Jistěže, vždyť právě tyto výroky jsou uklízením stolu před jednáním. Když víte, že váš partner je odhodlán v případě neúspěchu dohody vše nekompromisně přeorat a jít sám svou cestou, pečlivě sám schováte požadavky, které se vám až dosud zdály důležité. Teď je najednou máte za malichernost, jež by mohla stát v cestě. Nebudete je vznášet, není na ně doba, řeší se jen podstatné, velké věci. Tomu se říká uklidit stůl, ne?
Ostře se také vyjádřil k migraci a Angele Merkelové. Nezavírá si tím Trump dveře k Německu?
Nemyslím si, že by Donald Trump toužil vcházet nějakými dveřmi do domu Angely Merkelové. Jestli někoho pálí otázka, kterou jste položil, pak právě jen tu dámu a ty, co s ní spojili svou politickou budoucnost. Špatné vztahy se Spojenými státy jen podryjí její postavení. Ty politické síly, ať už v Německu nebo v Evropě, které vůči ní stojí v ostré opozici, nyní najdou za oceánem nejen zastání, ale i pevný bod, o něž mohou zaklesnout svou vlastní páku a pohnout Zemí, tedy vyhodit Merkelovou na smetiště, kam patří.
Američané také zjišťují u členských zemí, zda se někdo další nechystá opustit EU. Jde pouze o sondování nebo s rozpadem Unie už budoucí prezident začíná počítat?
Otevřeně: Kdo dnes s rozpadem Evropské unie nepočítá? Kdo věří v takovou budoucnost Unie, jak ji němečtí socialisté rýsovali ještě před rokem? Evropská unie, jak jsme ji znali, už potichu rezignovala. Už nikdo nemluví o potřebě „více Evropy“, neomarxisté skučí, láteří a propadají panice, mizí ze scény, i když v zákulisí stále ještě drží penězovody a mocenské posty jako doposud. Představa socialistické multikulturní zelené eko-Evropy s imigranty, plánovaným hospodářstvím a omezenými svobodami se nebortí, ta už se úplně zhroutila. V hlavách Evropanů i v představách Trumpovy administrativy. V takovou budoucnost už nevěří nikdo. Je to budoucnost, která shnila, jako kdysi shnila jiná socialistická vize. V podstatě se čeká, kdo do té zpráchnivělé ruiny kopne.
Může po Brexitu dojít k sbližování Británie a USA?
Jistě, lze to očekávat. Británie vždy udržovala nadstandardní vztahy se Spojenými státy a nyní má mnoho důvodů je posílit. Administrativa Donalda Trumpa využije příležitosti k posílení své přítomnosti a síly v Evropě, a v neposlední řadě přirozeně k příležitosti k prodeji zbraní. Hloupý přístup Evropské unie k Brexitu může tento trend ještě zesílit; a přiznejme si, že žádný chytrý přístup není.
Někteří publicisté stále, podobně jako v kampani, varují před Trumpovým údajným hulvátstvím, lhaním a agresivitou a bijí na poplach, že takový politický styl v Bílém domě bude hrozbou pro svět a může vyvolat války. Jde o opodstatněné obavy?
Politickým stylem je hlavně ona moralistická pozice „ztiš se, umravni se, mluvíš moc nahlas“. Známe ji důvěrně i z české politické scény; je obranným valem, jenž si kolem sebe staví kvazielity, lobby humanitních intelektuálů, takových těch lepších lidí s vyšším posláním. Sami se neštítí ničeho, každá kritika jejich strany je ale hned „podpásovka“.
Donald Trump je přímý, jasný a nebojí se vyjádřit silný názor. Mně to vyhovuje, lidem, kteří ho zvolili, to vyhovuje. Programově beznázorových, rozbředlých tichošlápků mám po krk. Američtí voliči zjevně taky.
Očekávaný Trumpův příklon k Rusku teď zmírnilo „grilování“ jeho kandidátů do čela několika resortů včetně Rexe Tillersona, který má být ministrem zahraničí. Ten spolu s kolegy Jeffem Sessionsem, Jamesem Mattisem a Mikem Pompeo v Senátu hovořili o Rusku téměř výlučně kriticky. Tillerson dokonce označil anexi Krymu za protiprávní (Trump dříve mluvil opačně). Šlo o úlitbu některým senátorským jestřábům, anebo skutečně naděje Kremlu na blízké vztahy padají?
Naopak. Uvědomte si, že Rusko má na mezinárodní scéně jen takovou velikost, jak velká je jeho démonizace. O Rusko, které by nebylo démonické, nebezpečné a hrozivé, by se nikdo nezajímal. Byl by to takový větší Kyrgyzstán. Co víte o Kyrgyzstánu?
Takže vykreslení Ruska jako démona je nakonec jediná cesta k jednacímu stolu, protože pro Američany jiné důvody s Rusy jednat, než že jsou zlí, vlastně ani neexistují.
Jaký význam má nyní otázka ruských hackerů v prezidentské kampani USA?
Žádný, jako včerejší noviny. Je to navěky zapomenutá rétorika minulých voleb.
Lze dle Vašeho mínění vypíchnout něco, co v souvislosti s Obamovou vládou utkvělo lidem v paměti nejvíc? Na základě čeho si budeme nejvíce pamatovat, či jinými slovy, jak se zapíše do historie?
Barack Obama, první černošský prezident. Historie jej bude připomínat jako černocha. Ti, co se o politiku zajímají detailněji, si připomenou jeho levičáctví, podporu neomarxistů, přitakání politické korektnosti, multikulturalismu a globalizaci, jistě bude zmíněn pokus o obamacare, reformu zdravotnictví. Společenské týdeníky, když zrovna nebude nic lepšího, o čem by psaly, ho budou zobrazovat jako znuděného golfistu, a dost možná si povšimnou víc šatů jeho ženy než jeho samého; přece jen byl dost nevýrazný prezident. Ale to hlavní, čím se vždycky začne, bude barva kůže. Dost slabý výsledek.
Podívejme se na téměř ukončenou osmiletou Obamovu éru. Jak jeho působení zhodnotit? Média upozorňují, že začal slavnostně prezentovaným restartem vztahů s Ruskem a končí v podstatě diplomatickou válkou, kdy ho Kreml ignoruje a čeká na Trumpa. Jaké je resumé jeho vládnutí?
Zklamání. Barack Obama vstupoval do Bílého domu s heslem naděje a změny. Yes, we can. Ano, můžeme změnit budoucnost, můžeme vzít svůj život do vlastních rukou. Odchází, aniž by cokoli z nadějí, které vzbudil, naplnil. V kampani svého prvního volebního období lidem prodával naději na změny po dobrém. Odchází, a oklamaní voliči touží po změnách, které budou bolet. Ne je samotné, ale ty, co jim spolu s Obamou lhali.
Miloš Zeman oznámil, že bude pozván do Bílého domu, objevují se ale hlasy, že „fronta na Trumpa“ bude dlouhá…
Očekávám, že Miloš Zeman skutečně do Bílého domu pozván bude. Otázkou ovšem je, jestli na celý den či na dvě hodiny přátelského rozhovoru s viceprezidentem, tedy jinými slovy, jestli půjde o přijetí na úrovni Polska nebo na úrovni Bolívie. Netroufám si nyní ani dost málo odhadnout, co z toho se uskuteční. Nezáleží to jen na obou prezidentech, ale i na třetích stranách, a to jsou okolnosti, které se mohou vyvinout zcela nečekaně.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel