Novinář, jenž seděl v ruských žalářích za vykonstruovaná obvinění. Příklon Česka k Rusku je podle něj dost nebezpečný.

Jak jste byl úspěšný se svědectvím u českého soudu, aby se do Ruska nevydávali tuzemští žadatelé o politický azyl, protože tam nejsou demokratické podmínky?

České soudy jsou pro mě záhadou. Pokud o ruských soudech přesně vím, že jsou nespravedlivé a často jednají nezákonně, s českými je to složitější. Vím o případech úplně pochopitelných rozhodnutí o nevydávání Rusů nebo například Gruzínců. Ale vyvstávají otázky v analogických případech, když soudy rozhodnou vydat ruské straně člověka, jehož vina není z dodaných dokumentů vůbec patrná. Tak to bylo ve věci Andreje Sačkova, ale i v případě Alexeje Torubarova. Stejný soudce pražského městského soudu rozhodl vydat do Ruska Sačkova a nevydat Andreje Odina. Za stejné paragrafy, ve shodných případech. Přičemž se soud opíral o více než podivný argument, že v Rusku neexistuje masové porušování lidských práv. Jak to, že ne? Vždyť řada lidsko – právních organizací mluví jen o tom. A na toto téma existuje několik rezolucí Evropského parlamentu.

Můžete popsat současnou situaci v Rusku na poli lidských práv?

Přede mnou to dobře udělal Evropský parlament. Na plenárním zasedání loni v září přijal rezoluci „O využívání justice v Rusku s politickými cíly“. V tom dokumentu vyzval šéfku diplomacie Evropské unie Catherine Ashton a Evropskou komisi, aby zabezpečily stálou a hlubokou podporu aktivistům občanské společnosti a představitelům nového sociálního hnutí v Rusku a také neustále tlačily na ruské orgány s cílem dodržování norem OBSE v oblasti lidských práv, demokracie, svrchovanosti zákona a nezávislosti soudní moci. Nezbývá, než litovat, že pro Česko se tato rezoluce stala prázdným gestem.

Co si v tomto kontextu myslíte o justici v Česku?

Samozřejmě, neznám tak dobře situaci v Česku, jako například v Rusku. Ale některé jevy ve mně vzbuzují ostražitost. Zatímco řada evropských stran už dávno pochopila, že když chce ruská strana vydat toho nebo jiného člověka, tak často chytračí, anebo dokonce přímo lže, ale česká strana se tváří, že v Rusku je všechno v pořádku. Vím o případech, sám jsem se účastnil několika soudních případů ve Francii, Itálii, Anglii, kdy soudy rozhodly nevydávat ruské občany, obviněné ruskou stranou ze spáchání trestných činů podle ekonomických paragrafů. Mám za to, že všechny země, které s Ruskem podepsaly dohody o vydávání, by měly vyhlásit dočasné moratorium na plnění těchto dohod. Do té doby, dokud v Rusku nebudou nezávislé soudy.

Další rozhovory ParlamentníchListů.cz čtěte: ZDE

Jak přijali novináři v Rusku, kteří stojí v opozici k Vladimiru Putinovi, zvolení Miloše Zemana za českého prezidenta, jenž představuje proruský směr?

Myslím si, že po smrti Václava Havla v Česku nenastaly právě nejlepší časy pro přijímání promyšlených rozhodnutí ve vztahu s Ruskem. Je pochopitelná snaha malé země zalíbit se ze všech sil zemi velké. Ale co s tím mají společného osudy prostých lidí? Co s tím má společného nezávislost a nepředpojatost soudů? Jistě nestojí za to se tak horlivě snažit zalíbit se Rusku. A pak, Rusko má daleko do demokratického režimu. Příčetní lidé se vážně znepokojují nad nelegitimností dnešní moci v Rusku. A v této souvislosti Česko zničehonic projevuje zázračnou loajalitou k režimu Vladimira Putina.