V posledních dvou týdnech to docela žije kolem sochy sovětského maršála Ivana Koněva v pražských Dejvicích. Starosta Ondřej Kolář (TOP 09) se netají tím, že by sochu rád odstranil. Na obranu sochy se minulé pondělí sešla menší demonstrace. Co o tom celém soudíte?
Řekl bych, že to, co se kolem sochy Koněva děje, je další z řady příkladů, kdy je nám předkládáno, že se máme na svět dívat černobíle. Je to stále o tom samém. Lidé jsou neustále děleni, škatulkováni na ty špatné a dobré, na správné a férové a na zoufalce a zaprodance. Tak se to děje posledních pět let, ať už se bavíme o Majdanu, Brexitu, o změně klimatu, o podpoře či nepodpoře Borise Johnsona, Donalda Trumpa, Miloše Zemana, Andreje Babiše a tak dále. A do tohoto černobílého pojetí světa zapadá i kauza kolem Koněvovy sochy. Prostě se řekne, že ten, kdo chce sochu odstranit, je ryzí demokrat západního střihu, kdežto ten, kdo sochu hájí, byť ví, že maršál Koněv nebyl jen pozitivní historickou figurou, je minimálně rusofil.
Pro starostu Koláře je Koněv „masový vrah", jak uvedl v médiích. Čím je pro vás?
Já si myslím, že je nutné to rozdělit. Do roku 1945 se maršál Koněv významně podílel na osvobození části Evropy. To, co potom následovalo, lze zařadit do té horší části jeho života. Jak vidíte, není to černobílý pohled ani na samotného Koněva. Ta debata mě mrzí a sám jsem se do ní nezapojoval.
Ale pozoroval jste ji. Jak jí rozumíte?
Zase v ní vidíme nálepkování, v tomto případě těch, kteří zastávají názor, aby tam socha zůstala. Tak tito lidé jsou nálepkováni jako rusofilové, putinovci a podobně. Vytahují se pseudoargumenty typu, že socha se postavila v osmdesátých letech, což je prý důkaz toho, že tam nepatří. Nemohla tam být hned po válce, když maršál Koněv ještě žil. Naopak ti, kteří tam tu sochu nechtějí, se prezentují jako ti správní a jediní demokraté. A to se mi nelíbí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž