V posledních letech čelí české školství mnoha změnám. Jak byste hodnotila současnou školskou reformu ministra Beka?

Současná reforma školství je spíš improvizace, než promyšlený plán. Ministr Bek slibuje revoluci, ale přináší chaos. Reformy jsou nahodilé, bez jasné koncepce, a místo aby řešily problémy, vytvářejí nové. Je to jako by chtěl postavit nový dům, aniž by si nejdřív zjistil, jestli má pevné základy. A co mě děsí nejvíc? Že místo aby reforma školství zlepšovala vzdělání, zaměřuje se na věci, které nikoho nepálí – třeba jestli děti dostanou známky, nebo smajlíky.

Povinná angličtina od první třídy nebo konec známkování. Vidíte v těchto krocích více přínosů, nebo rizik?

Angličtina od první třídy zní na papíře skvěle, ale realita je jiná. Kdo ji bude učit? Učitelé, kteří už teď nestíhají a nemají podporu? Konec známkování? Místo aby děti věděly, jak na tom jsou, budou dostávat smajlíky a doufat, že ten žlutý znamená něco dobrého. Reformy tohoto typu nevycházejí z potřeb škol, ale spíš z módních trendů. Výsledkem bude, že děti nebudou vědět, jestli se zlepšují, ale zato budou umět říct „I like pizza“ už v šesti letech. Je to opravdu to, co potřebujeme?

Reforma údajně postrádá jasný plán a jednotné osnovy. Jak podle vás tato nejednotnost ovlivní kvalitu vzdělání?

Nejednotnost ve vzdělávání je smrtící. Jak můžeme chtít po dětech, aby měly jasné cíle, když je nemá ani školský systém? Reforma bez osnov je jako kuchařka bez receptů – každý si to dělá po svém a výsledek nikdy není zaručený. Školy budou tápat, rodiče nebudou vědět, co očekávat, a děti ztratí směr. Výsledkem bude zmatek, který sníží kvalitu vzdělání a rozdíly mezi školami ještě prohloubí.

Z čeho ale vyvozujete, že se kvalita školství zhoršuje?

Československo bývalo na špici v mezinárodní  matematické olympiádě. Té jinak podobně jako klasickým olympijským hrám kraluje Čína, Spojené státy a Rusko. Měli jsme silné základy ve vzdělání, protože si země vážila vědomostí a disciplíny. Od konce 90. let jsme se ovšem začali v olympiádě propadat a veškeré úspěchy jsou výsledkem práce konkrétních skvělých studentů, nikoli systému. Naopak, stát, který vydává obrovské částky na ideologické nesmysly, odmítá často studentům pomoci uhradit náklady na účast v mezinárodních kolech těchto soutěží a mladí si to musí platit buď sami, nebo dělají sbírky. To chceme? Dnes je vzdělávání obětí experimentů a ideologií. Místo aby děti řešily složité matematické úlohy, učí se, jak vyplnit dotazník nebo napsat emotivní esej. Úroveň se propadla, protože jsme opustili tradiční hodnoty vzdělávání a začali se honit za módními „kompetencemi“, které často neznamenají nic. Potřebujeme návrat k základům – tvrdou práci, důraz na logické myšlení a jasné cíle.

Zmiňovala jste rostoucí vliv neziskových organizací ve školách. Jak konkrétně tento trend ovlivňuje školství?

Neziskové organizace ve školách působí jako nepozvaní hosté na oslavě – nikdo je tam nechtěl, ale najednou jsou všude. Místo aby se děti učily matematiku nebo češtinu, poslouchají přednášky o genderových kvótách, klimatických úzkostech a jiných tématech, které s realitou běžného života nemají nic společného. A co je horší? Tyto neziskovky často získávají vliv na učební plány a učitele. Školy tak místo vzdělávání dětí připravují ideologické vojáky. A rodiče? Ti jsou postaveni před hotovou věc, protože jakákoli kritika je okamžitě označena za extremismus.

Reforma klade důraz na kompetence místo vědomostí. Myslíte si, že je to správný směr, nebo ohrožení budoucnosti našich dětí?

Je to ohrožení, a to zásadní. Kompetence zní hezky, ale co si pod tím má představit osmileté dítě? Místo aby se naučilo číst, psát a počítat, bude rozvíjet „měkké dovednosti“. Už léta upozorňuji, že naše děti budou soupeřit s absolventy škol indických nebo čínských. Pokud dítě nezná základy, žádné kompetence ho nezachrání. Je to jako kdybychom stavěli dům od střechy. Potřebujeme děti, které vědí, jak svět funguje, ne jen jak si o tom povídat na workshopu.

Vidíte na současné politické scéně sílu, která by se dokázala školství věnovat s dlouhodobou vizí?

Bohužel ne. Současná politická scéna je plná krátkozrakých rozhodnutí a snahy zalíbit se Bruselu, místo aby se zaměřila na skutečné potřeby občanů. Školství potřebuje dlouhodobou strategii, která se nebude měnit každé čtyři roky podle volebních výsledků. Potřebujeme lídry, kteří si uvědomují, že kvalitní vzdělání je klíčem k budoucnosti země. Ale zatím? Jen plané sliby a reformy, které nechtějí zkušení kantoři, které nechtějí rodiče, ale které vyhovují kariéristickým hochštaplerům. Mimochodem víte, jak to dopadlo se slavným finským školstvím, které nám ti samí mudrci dávali léta za příklad? Pochoduje do háje – a Finové zoufale přemýšlejí, jak je zpátky zase „nakolejit“.

Zmínila jste úspěchy asijských zemí ve vzdělání. Jaké inspirace bychom si z jejich přístupu mohli vzít?

Asijské země stavějí vzdělání na třech pilířích: disciplíně, respektu k učitelům a tvrdé práci. To je něco, co jsme u nás bohužel ztratili. Namísto toho u nás vládne pohodlnost a neúcta ke vzdělání. Co se můžeme naučit? Že vzdělání musí být prioritou, a to nejen na papíře. Učitelé musejí mít podporu, děti musejí mít jasná pravidla, a rodiče musejí chápat, že bez práce nejsou výsledky. Asie nám ukazuje, že kvalitní vzdělání není otázkou peněz, ale přístupu.

Pokud byste měla možnost reformu ovlivnit, co byste změnila jako první?

Jako první bych zastavila všechny nesmyslné experimenty a vrátila se k základům. Učitelé by měli dostat volnost učit tak, jak uznají za vhodné, ovšem v rámci daných standardů. Děti, rodiče i učitelé a školy potřebují jasné osnovy, důraz na češtinu, matematiku a logické myšlení. Zrušila bych nefunkční inkluzi. A hlavně: pryč s ideologií. Škola má být místem vzdělávání, ne sociálního inženýrství. Pokud to nezměníme, přijdeme o celou generaci, která nebude vědět ani to, jak spočítat nákup.

Podle vás je české školství stále více závislé na zahraničních strukturách. Jaké důsledky to může mít pro naši národní identitu?

Je to jednoduché: Čím víc přebíráme zahraniční trendy, tím víc ztrácíme sami sebe. Školství by mělo být zrcadlem naší kultury, historie a tradic. Ale když nám osnovy diktuje někdo zvenčí, přestáváme být suverénní zemí. A co to znamená pro děti? Budou znát globální hodnoty, ale zapomenou na ty vlastní. Ztráta národní identity je to nejhorší, co se nám může stát, protože bez ní se staneme jen další bezvýznamnou kolonií.

Co byste poradila rodičům a učitelům, kteří se snaží vzdělávacímu systému pomoci, ale cítí se bezmocní?

Nikdy se nevzdávejte. Rodiče a učitelé mají větší moc, než si uvědomují. Každý malý krok, každá otázka, každá připomínka je důležitá. Nebojte se mluvit, nebojte se ptát, nebojte se ozvat, když vidíte, že něco není v pořádku. A hlavně: Vzdělávejte své děti i doma. Ukažte jim, že svět není jen o tom, co říká učebnice. Pravda a odvaha začínají v rodině. A když se spojíte, můžete změnit víc, než si myslíte.

Pojďme k dalšímu tématu. Dnes se oči světa upírají k Washingtonu a k inauguraci 47. prezidenta USA. Trump se často označuje za bojovníka proti „Deep State“ a vládním manipulacím. Myslíte si, že jeho kritika má reálný základ, nebo jde spíš o součást jeho politické strategie?

Má to reálný základ. Deep State, neboli skrytá mocenská struktura, je něco, co ovlivňuje politiku nejen v USA, ale i u nás. Trump tuto skutečnost pojmenoval a postavil se jí čelem. Ukázal na problém, o kterém se dřív mlčelo nebo byl označován za konspiraci. A to není jen strategie, to je hlavně odvaha. Kritizovat ty, kteří mají skutečnou moc, chce nejen hlas, ale i odvahu jít s kůží na trh.

Jeho heslo „America First“ rezonovalo nejen v USA, ale i ve světě. Vidíte v tomto konceptu inspiraci pro Českou republiku, například v otázce suverenity?

Jednoznačně. „America First“ je o tom, že každá země by měla upřednostňovat zájmy svých občanů. Proč bychom se měli starat o problémy Bruselu nebo Washingtonu, když máme vlastní? To neznamená, že se izolujeme od světa, ale že budeme chránit naše zájmy a suverenitu. Pokud to neuděláme, budeme vždy jen nástrojem v rukou silnějších.

V České republice je typickým představitelem Deep State Otakar Foltýn. Jak vnímáte jeho roli ve státní správě, kde působí mimo kontrolu volených politiků, ale zároveň ovlivňuje zásadní strategická rozhodnutí?

Otakar Foltýn je dokonalým příkladem toho, co se stane, když stát předá moc úředníkům nebo vojákům bez demokratické kontroly. Jeho vliv je obrovský, ale kdo mu dal mandát? Když si dovolí označovat občany za „užitečné idioty“ nebo „legrační strejdy“, ukazuje tím, jak pohrdá běžnými lidmi. Tohle je Deep State v praxi – neviditelní vládci, kteří určují směr, aniž by o tom kdokoliv z nás rozhodl.

Když státní úředník, který má chránit naši demokracii, mluví o občanech jako o „idiotech“, překračuje všechny hranice. Tohle není ochrana proti dezinformacím, to je šikana lidí, kteří mají jiný názor. Pokud chce Foltýn bojovat proti ruskému vlivu, měl by začít u sebe – třeba tím, že přestane používat jazyk, který spíš rozděluje, než spojuje. 

Foltýn mluví o riziku „rozvrácení státu diskusí“. Jak se díváte na jeho obavy z demokratického dialogu?

Tohle je naprosto alarmující. Demokracie bez diskuse není demokracie, ale diktatura. Pokud Foltýn tvrdí, že debaty rozvracejí stát, ukazuje tím, jak moc nerozumí podstatě svobodné společnosti. Diskuse je základem demokracie, a pokud ji někdo považuje za problém, měl by se zamyslet, jestli je na správném místě. Proti vládě, která tyto Foltýny drží u moci, se dnes ozývají i někdejší disidenti a chartisté. Ti už jednou útlak tvrdé pěsti státu ustáli. A pro tuto údajně demokratickou vládu a její přikyvovače a ozvučovače jsou dezoláti, ruští švábi, idioti, legrační strejdové nebo svině. Ovšem s Havlovou plackou na klopě si hrají na ušlechtilé demokraty.

Co si myslíte o Foltýnových výrocích, kdy přirovnal dnešní Rusko k „třetí říši v barvě“ anebo když naznačil, že ke sviním řadí i slovenského premiéra Fica?

Tohle je zcela nepřijatelné. Když státní úředník používá takový slovník, ničí tím důvěru v instituce, které má reprezentovat. Přirovnávat Rusko k nacistické říši a nazývat lidi „sviněmi“ není jen neprofesionální, ale i nebezpečné. Státní správa má sloužit lidem, ne je urážet. Pokud si Foltýn myslí, že takto posiluje demokracii, měl by se podívat do zrcadla a přehodnotit své chování. Co ale považuji za snad ještě horší – plukovník Foltýn ve své hře na pokorného státního úředníka je takový zbabělec, že dnes řadu urážek skrývá jen mezi řádky nebo to za sebe nechává vyslovit jiné. Jeho jméno se zkrátka stalo symbolem tak, jako kdysi jméno mocnářského rakousko-uherského Bacha. Ovšem nebudí strach, ale, naštěstí, jen smích a pobavení. A směšnost úředních myší v khaki saku je stejně nekonečná jako lidská blbost.

Psali jsme:

Rusové nám ničí kabely? Zjistilo se, že to je jinak

Na válku na Ukrajině nemáte. Vzkaz Evropě před „korunovací“ Trumpa

Jedním škrtem pera. Trump řekl, co všechno zruší a co udělá

Vypnout, zapnout. Horký víkend kolem TikToku má rozseknout Trump