Pane poslanče, působil jste v armádě v devadesátých letech i v novém tisíciletí, tedy víceméně paralelně s Petrem Pavlem, který se dokázal prosadit až do nejvyšších struktur ve štábu NATO. V čem byla podle vás jeho vojenská kariéra mimořádná?

Mimořádná jeho vojenská kariéra bezpochyby byla. Jeho průběh služební kariérou byl na tehdejší dobu nezvykle rychlý. Zřejmě v tom hrál zásadní roli jeho otec, který sloužil v osmdesátých letech v hodnosti plukovníka na tehdejším velitelství ZVO jako zpravodajec.

To jste mi nahrál... Z jeho služby před rokem 1989 je nejvíce propíráno školení ve zpravodajském kurzu, ale Petr Pavel působil v armádě celá osmdesátá léta, stejně jako jeho otec, který jako plukovník na velitelství západního vojenského okruhu patřil k důstojnické elitě. Z toho, co víte, jednalo se podle vás o standardní vojenskou kariéru? Protože třeba někdejší vojenský prokurátor Kříženecký naznačoval, že patrně někde musel mít velmi mocného přímluvce…

Pokud by nebyl členem KSČ, žádná závratná kariéra by ho bezpochyby nečekala. Navíc ihned po přijetí za člena KSČ se stal předsedou útvarové základní organizace. Znám spoustu důstojníků, kteří pokud tehdy nebyli členy KSČ, zároveň nepostupovali služební kariérou a nebyli pravidelně povyšováni, ale zůstávali na svých funkcích. Takže klasický nomenklaturní kádr, se kterým se dále pracovalo.

Jak na vás působí dnešní debata o Pavlově zpravodajském kurzu krátce před listopadem 1989?

Pokud by nepřišel listopad 1989, tak by šel kariérou strmě nahoru i v rudých barvách. Prostě převlékl kabát a snažil se, aby se na průběh jeho služby rychle zapomnělo. Absolvování dlouhodobého zpravodajského kurzu sloužilo mj. i k jeho zdokonalení úrovně znalosti cizích jazyků, což je základní kvalifikační požadavek na práci v zahraničí nejen pro zpravodajské důstojníky.