Evropa zažívá patrně novodobé stěhování národů. Čelí migraci muslimů a v pohledu na uprchlíky je rozdělena. Zatímco Německo projevilo velkou vstřícnost zejména k Syřanům, Maďaři postavili bleskově na svých hranicích plot. I u nás se zvedla vlna islamofobie, vláda, ač neuspěla, chtěla odmítnout Bruselem nadiktované kvóty pro uprchlíky. Venkoncem je v tom mnoho neznámých, že?   

Nejenom mnoho neznámých, pane redaktore, ale především je v tom obrovská spousta okázalého ignorování podstaty a příčin, předstírání a zastírání neboli klamání světové veřejnosti a posouvání celého jevu do polohy, v jaké to komusi velice vyhovuje - do falešné podoby primárně náboženského střetu. Samotná dikce  vaší první otázky u mne budí  polemický impuls,  třeba jak se vám - jistě  mimovolně - ocitla „vlna islamofobie“ v těsné blízkosti počínání naší vlády. Copak  ozbrojenci, drátěné ploty a další velice razantní a již letitá zábranná opatření na jižní hranici Spojených států jsou projevem hispanofobie Američanů? Mají tam tato opatření odvrátit nebezpečí, že by Severoameričanům brali indiánští šamani jejich (snad křesťanskou?) víru?

Těch vašich „mnoho neznámých“ by se mohlo náramně redukovat  tvrdým kladením otázek a důsledným vyžadováním odpovědí na ně: Kdo asi má zájem na destabilizaci Evropy a značné části světa? Kdo tady nejméně sto let rýžuje těžký kapitál z válečných podniků?  Kdo se zabývá exportem-importem všelijakých majdanů, které všem migracím v poslední době předcházely? Kdo je odpovědný za bídu  v zemích, odkud ti lidé přicházejí a kdo takový kolosální podnik, který jste přiléhavě nazval novodobým stěhováním národů, organizuje, řídí a vydělává na něm? Tuto otázku svého času s notnou dávkou sarkasmu  položil  komentátor Radia Vatikán Milan Glaser, když z Pentagonu prosákla informace, dnes již rezonující i v orgánech EU, že totiž uprchlická vlna potrvá dvacet let a Evropa po ní bude zcela jiná.  Ta otázka zněla, zda na dotyčném  ministerstvu zaměstnávají proroky, nebo… Zkrátka a dobře, v pozadí současného stěhování národů stojí konkrétní  sociální  poměry a politické, materiální, imperiální zájmy. V tomto kontextu je otázka náboženství druhořadá a jde spíše o využití, ba zneužití náboženství ve výše jmenovaném zájmu. S jednou výhradou, která se ale týká objektu invaze uprchlíků – tedy nás Evropanů. Náboženská víra je lidstvu dána od stvoření světa. Jestliže její konkrétní, v určitém období dominantní  forma pod vnějšími i vnitřními vlivy  slábne, vyměkne, je zatlačována, uvolněný  prostor dynamicky zaujímá forma jiná. Velice sdílím obavy lidí z důsledků  invaze  migrantů. I já bych dal přednost tomu, aby moji vnukové žili v civilizaci, budované po celá  tisíciletí na křesťansko-židovských základech. Ale je takovou současná Evropa? V této souvislosti se ptám: Kde byli všichni ti, co dnes sbírají politický profit  pod heslem „islám nechceme!“, když byla v orgánech EU zpupně potlačena snaha o pouhou zmínku  křesťanských kořenů Evropy v konstitutivních dokumentech?  A vůbec. Do jaké míry je dnešní ostrakizace islámu jen součástí úsilí o eliminaci jakýchkoliv duchovních vlivů na  fungování současného světa? Podobné koncepce musím jako věřící katolík rozhodně odmítnout. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, ten islám je v podstatě nám blízký, je to také zjevené náboženství jediného Boha a má víc vazeb na křesťanství, a to jmenovitě na katolicismus, než se všeobecně připouští. Má také zrovna takové historické  peripetie jako  má judaismus a jako má naše křesťanství. Tam je až obdivuhodné, jak se v dějinách  různé  problémy věroučné, nábožensko - politické, morální prolínaly. Kdo chce vidět kořeny současné světové krize pouze v islámském náboženství, měl by dobře znát nejen Korán, ale také  Starý zákon a Bibli vůbec, Tóru i další duchovní zdroje evropské civilizace. To tedy za prvé. Za druhé: Islám je svým způsobem vrstevnatější a složitější fenomén než křesťanství. Zahrnuje celou řadu denominant, z nichž pouze některé jsou militantní a extrémní, a to ještě navíc v geopolitickém kontextu. Pozoruhodná je jedna věc, a to bych chtěl zdůraznit, že ta teritoria, která jsou pod největším vlivem zmíněného   ofenzivního  islámu, tak to jsou ty země, které jsou klienty Spojených států a přes ně tedy i našimi spojenci. Saúdská Arábie či Emiráty. Ejhle, tam kde je ideové i materiální zázemí islámského  extremismu, tam jsou ti naši věrní  přátelé! Tak je tedy  podle mého soudu potřeba na to nazírat, což zjevně nereflektují ti lidé, kteří zjednodušeně volají pryč s islámem a jsou ochotni vytloukat okna v mešitách. Na tomto místě ale musím také  zdůraznit, že samozřejmě jakákoliv mechanická, primitivní a politicky či zištně podmíněná aplikace i těch nejlepších náboženských doktrín do života společnosti je vždy cestou do pekel! Pokud jde o postoj našich vládních špiček: My musíme brát v úvahu, že v případě  politické  reprezentace, tak oni více méně musí vycházet ze skutečnosti, že jsme kdesi začleněni. Ponechme stranou, zda je to dobré, že jsme tam začleněni a jak k tomu došlo. Na to mám svůj názor, ale jednoduše jsme součástí jakéhosi západního společenství, jsme součástí Evropské unie, jsme součástí paktu NATO. Takže více méně v tomto jsou  jejich determinace. V rámci těchto determinací si počínají naši politici lepším způsobem, než jsem  očekával.  Tady nemám vážnější výhrady. Upřímně řečeno, považuji sice za odvážnější  postoj Maďarska,  ale to je v trochu v jiné situaci. Kdybych seděl  na Sobotkově židli, jednal bych podobně. Nevidím nic odpudivého na jeho jednání v této krizi a i v ní platí, že politika je umění možného. Když to srovnám s vystupováním slovenského prezidenta Kisky, tak mi nezbývá než si povzdechnout, co si to ti bratři zvolili za hlavu státu. Ten pán viditelně sdílí  solidaritu s těmi  kruhy, které mají tohle všechno na triku.

Veřejnost je pod mediálním tlakem. Vidí v televizi záběry desítek tisíc běženců. Ti nás zatím míjejí a Česká republika jimi nebyla zasažena. Za jakých podmínek by se to mohlo změnit?

Pro nás tragická změna brzy nastane, pokud urychleně nepodřídíme vnější hranice EU přísné kontrole, nenahradíme servilitu v mezinárodních vztazích jasným pojmenováním příčin padni komu padni, nevystoupíme ze stínu politické korektnosti nedvojsmyslnou formulací a relevantní publikací podmínek chování pro každého, kdo k nám s dobrým úmyslem přichází. A rychle sami nezačneme demonstrovat nikoliv líbivými transparenty, ale praktickým jednáním, směřujícím k mravnímu, duchovnímu, obrannému  a hlavně také  populačnímu rozvoji země. V blízké perspektivě  se  již ledacos pozitivního  rýsuje  ve vyjadřování a jednání některých našich  politiků. Osobně  jsem kupříkladu příjemně  překvapen ministrem vnitra Chovancem. Ten si počíná velice dobře a zjevně patří k těm, kdo chápou situaci v její podstatě.  Pravda, má agendu, která lidi zajímá, a to podpírá jeho pozici. K zvýšenému tlaku migrantů na naši zemi jistě dojde. Evropa, byť pozdě,  naznává,  že jakási obranná opatření podniknout musí. U nás jsme sice ještě dnes schopni soudit někdejší pohraničníky za to, jak plnili své povinnosti při ostraze hranic, ale brzy nezbude, než se od těch kluků něco naučit. V okamžiku, jakmile začnou ostatní, zejména Německo, opravdu uzavírat  hranice, pak se někam  ten proud odchýlí. Někudy prostě musí jít a část možná bude zůstávat tady. Nehledě na to, že já mám opravdu důvody být přesvědčen (a už teď slyším to pištění krys o strůjcích konspirativních teorií), že stěhování národů je organizovaně řízené a financované.

Něco podobného nedávno naznačil exkancléř prezidenta Václava Klause Weigl. Tato migrační vlna podle něho zcela změní evropské národní státy. O to někomu jde?

Určitě ano. Má to všechny konsekvence v tom směru, nejenom geopolitické. A je to naprosto logické. Jestliže nějaké území obývá civilizace, která svoje potomstvo spaluje ve formě potracených plodů a v podstatě vymírá, tak to je zákonitá perspektiva. Na to území se posunou další kmeny, které z hlediska demografického a populačního jsou na tom lépe. Islám má svoji dynamiku i z hlediska duchovního. On není o nic syrovějším  náboženstvím, než bylo rané křesťanství v době, kdy se po období pronásledování stalo uznávaným a respektovaným. Také bylo tvrdší, než je v současné době. A dovolte jen malou vzpomínku starou čtvrtstoletí.  Než  publikoval Miroslav  Dolejší „Analýzu  událostí 17. listopadu“, tak  jsme spolu proseděli celou noc a rozebírali jsme jednotlivé  pasáže. Měl jsem k němu poměrně blízko, byl to muž velkého ducha a pronikavé  inteligence a měl zjevně přístup - také exkluzivní přístup k informačním zdrojům. Střetnutí bohatého severu a chudého jihu spolu s novou expanzí islámu patřilo k jeho oblíbeným tématům a prognózoval tyto jevy tehdy v horizontu dvaceti let!

Umožnil mu to loni zemřelý první nekomunistický ministr vnitra ve východní Evropě  Richard Sacher?

Ne, co se v této souvislosti kdysi tvrdilo, je hluboký omyl. Dolejší si dovedl zachovat kontinuitu přístupu k informacím třeba i v době, kdy byl ve vězení. Sám tuto dobu vnímal jako univerzitní studium, které mu jinak bylo odepřeno. Mám také důvod se domnívat, že měl napojení na speciální  služby západní a  možná i východní. Po společné analýze jsme se v podstatě shodli na tom, že v příštím zhruba dvacetiletí k invazi, které jsme dnes svědky, dojde. Když jsme se po letech k tématu vrátili, vzpomínám si, že jsem debatu uzavřel formulováním teze: „Svět směřuje k nové, tentokrát už skutečně  celosvětové sociální revoluci. Klasikové marximu-lenisnismu měli pravdu, akorát se trochu „sekli“, pokud jde o čas a místo. Přesto, že teď věříme a hlásáme, jak nás postaví na nohy tržní hospodářství, začínám se obávat, že záhy se opět vyhrotí ony příslovečné  rozpory a systém začne zase hledat východisko v násilí a válce. "Nejsem si jen jistý, kdo bude hegemonem této nadcházející revoluce. Budou to ti tvoji chudí z jihu?“ - tázal jsem pana Dolejšího. A Mirek se jen dlouze zamyslel, podobně jako asi před deseti lety Vojtěch Filip, když jsem mu zmíněnou tezi  i se závěrečnou otázkou odrecitoval. Moc bych si přál být špatným prorokem!

Vstřícnost Angely Merkelové vůči uprchlíkům a hlavně Syřanům překvapila mnohé. Může tam být podobný motiv jako v sedmdesátých letech, kdy do Německa proudily davy Turků, kteří se stali potřebnou pracovní silou? Syřané jsou inteligentní a vzdělaný národ...

Osobnost a postoje Angely Merkelové jsou na samostatný článek. Já osobně  si myslím, že něco na tomhle motivu je, ale podle mého soudu to má ještě mnohem hlubší kořeny. Co se týče situace Německa - tak co si budeme povídat - do značné míry je současná migrační vlna součástí střetnutí mezi Spojenými státy a Evropou. V reminiscenci na dobu před pětadvaceti lety  bych to nazval  sametovou válkou a na evropské straně stojí v první linii této války Německo. Je až s podivem, jak uniklo i světové žurnalistice v souvislosti s tím odposlechovým skandálem, že to je prostě součást válečných příprav nebo už probíhající války. To se přece v hlubokém míru v takovém rozsahu nedělá. Přijměme fikci, že je to prostě součást války, kterou USA vypověděly Evropě, a hodí se cokoliv, co ji rozkymácí a uvrhne v chaos. Podívejme se na nejčerstvější dějiny Spojených států. Na žádném střetnutí neprodělaly, neboť věděly, kdy a jakou formou do něho mají vstoupit. Pax Americana neslouží toliko k ukončování válek žhavých! Angela Merkelová je velká panovnice postmoderního Německa, potažmo Evropy, a toto všechno jistě vnímá. Její zdrženlivost v reakci na odposlechový skandál není podle mého soudu  o tom, že by měla strach, ale nepochybně ví, jaké je současné postavení její země i jí osobně. Postavení, jež bylo Amerikou definováno  v procesu sjednocení Německa a udělení léna v podobě  vůdčí role této země a jejího kancléře v čele  sjednocované Evropy. Teatrálně otevřené dveře Syřanům jsou z mého pohledu v zájmu Spojených států nejméně v té míře, jako v zájmu Spolkové republiky. Ta navíc přijímá  nejen profit z gastarbeiterů, ale především mnohá a nemalá rizika. Když hovoříme o osobnosti Angely Merkelové, dovolím si malou poznámku, která může dokreslit obsah předchozích řádků. Ačkoliv jsem se s dnes nejmocnější ženou světa osobně a letmo setkal jen jednou v roce  1990 (to byla  celkem neznámou nově zvolenou poslankyní Spolkového sněmu), mám k ní jistý osobní vztah. Její otec, pastor  Horst Kasner, byl poměrně vysokým funkcionářem CDU v NDR. Společně s pozdějším posledním premiérem NDR Lotharem de Maizièrem a dalšími členy CDU reprezentovali určitou diskrétní neformální strukturu s obdobným zaměřením, jako byl náš obrodný proud v ČSL či společnost okolo polského T. Mazowieckeho, tvořená několika členy hnutí PAX a ZNAK. S Kasnerem jsem se sblížil, když jsme v polovině  osmdesátých let v Lipsku koncipovali a konzultovali  záměry ohledně třetí cesty a podílu našich stran na její aplikaci po  předpokládané a již očekávané změně společenských poměrů ve východní Evropě. S Kasnerem a jeho prostřednictvím s de Maizièrem a stejně tak s Poláky okolo Mazowieckeho jsme zastávali názor, že vývoj po odchodu  komunismu by neměl směřovat k návratu zpět k tvrdému kapitalismu, ale je třeba usilovně hledat nová  východiska v podobě třetí cesty.  Přítel Kasner si mně posteskl, že marně usiluje o zapojení dcery Angely  do východoněmecké CDU, unikala jeho agitaci angažovaností v mládežnické FDJ. Z podání jejího otce jsem pochopil, že si už tehdy  osvojila uvažování toho východoněmeckého polodisentu, jenž byl pod vlivem záměrů všelidových, všelidských, které neakceptovaly  ideu návratu kapitalismu.  Až  po kontaktu s de Maizièrem a především Helmutem Kohlem se začala výrazněji angažovat a následovala jeho příkladu. V jeho blízkosti politicky prožívala startující proces Spojenými státy modulovaného nástupu Spolkové republiky a jejího kancléře do vůdcovství EU, aby posléze  sama jeho místo ve zmíněném procesu zaujala. Ze spolehlivých zdrojů vím, že Helmut některé procedury spojené s přijímáním léna ze zámořských rukou snášel  se skřípěním zubů, jako oběť i dohodnutou cenu za sjednocení Německa. 

Jak vnímáte postoje  prezidenta Miloše Zemana vůči tzv. Islámskému státu? Jeho rétorika  je razantní. Je to v zájmu našeho státu? Neměli bychom tady spíše volit neutrálnější postoj?

Islámský stát není samozřejmě žádný stát, ale  především světové hnutí, které není vymezeno teritoriem. Má toliko  základní opěrné body a má svoje týlové zabezpečení. Logistiku  štědře  dotovanou, umožňující dělat revoltu, jezdit v toyotách a nakupovat drahé, převážně americké zbraně. S financováním  pouze z vlastních zdrojů by jim to dlouho nevydrželo. Živí to Saúdská Arábie, Emiráty a ideově to podporují Spojené státy. A je to jenom vrcholek ledovce. Takže ten Miloš Zeman se v tomto směru snaží nějakým způsobem poukazovat na hlavní nebezpečí, které v  Islámském státu je a ohrožuje to všechny, včetně Izraele a Ruska. Jde opravdu o globální nebezpečí. Disponuje  ideou a schopností opřít se o nejkrajnější  náboženské postuláty  islámu. Proto tento jev tak fascinuje vzdělanou arabskou inteligenci. Vždyť  velitelský kádr IS jsou často lidé, kteří mají státní příslušnost západních zemí a jsou absolventy tamních univerzit! Tohle Miloš Zeman dobře ví a jakkoliv zcela nesdílím jeho teologické  analýzy daného jevu, oceňuji statečnost, s jakou nazývá Islámský stát  pravými jmény. Jistě přitom ví, že se nedá porazit pouze drony, kterými je pan prezident tak fascinovaný. 

Nedělá z nás hlava státu terč pro islámské radikály? Vždyť se velmi výrazně angažuje ve prospěch Státu Izrael a podporuje i naši vojenskou pomoc v tamním regionu třeba na Golanech... A Izrael v oblibě Islámského státu dozajista není...  

Jistě by bylo vše jiné, kdybychom byli samostatná suverénní země. Bohužel to nejsme a svým způsobem Zeman dělá případný terč především  sám ze sebe, protože jakkoliv je ta jeho rétorika riskantní, tak je to pořád lepší, než kdyby prosazoval, abychom tam posílali pozemní jednotky, kterými ostatně příliš nedisponujeme. Izrael, který je na přední hranici fronty, si už z tohoto titulu podporu zasluhuje a nemůžeme se ohlížet na to, koho takovou podporou pozlobíme. Miloš Zeman také již jako předseda vlády a ještě více teď s velikou vážností jako prezident vychází z premisy, že jsme někam začleněni. Ti, kteří tohle začlenění konstruovali, se zprofanovali hlásáním právě takových tezí, které stojí u kořene současné krize. Viz teze humanitárního bombardování. A my je zbožňujeme za to, do jakého humusu nás zavedli, a pojmenováváme po nich letiště. Jsme determinováni tím, kde jsme. Ať už jsme si to zavinili nebo nezavinili. Tahle země dělala všechno proto, aby se stala ještě menší a ještě menší. A tak  se málo platné musí v tom mezinárodním společenství takto prezentovat. Prezident Miloš Zeman tak činí v souladu se zájmy této země. A Miloš Zeman – v tom máte pravdu – do jisté míry upřednostňuje vztahy k Izraeli. Jiní upřednostňují vztahy třeba  k Německu. Nevidím v tom žádný rozdíl, spíš naopak, vidím v tom i jistou symboliku. Uvědomme si, že ta Evropa, jakkoliv své duchovní základy pramálo ctí,  stojí na katolicko-židovských kořenech  i s  troškou  islámského vlivu. Prezident míří  na Islámský stát jako na ideový terč, a to má logiku. A Izrael má Zeman oprávněný důvod vnímat jako významnou složku protiislámské fronty. Abych však na jeho adresu neplýtval samými komplimenty, dovolím si i jednu výtku. Ani  trochu se mi nelíbí jeho drsný  vztah k Palestincům.  Vždyť Izraelci i Palestinci jsou semitské národy. Jsou to bratři, kteří se nemají rádi. Zlepšení těchto  vztahů by výrazně přispělo k pokoji v dané výbušné oblasti. Naopak dělat z  toho něco jiného není šťastné.

Dnešní situace trochu připomíná stav před první světovou válkou. Je to takový koncert velmocí. Orchestr hrál dlouho, ale pak přišlo Sarajevo. Záminka, která se vlastně hodila všem a přišla katastrofa. Jsme blízko takovému východisku? Hrozí světový konflikt?   

Hrozí naléhavě, dokonce si myslím, že za posledních sto dvacet pět let nebyl svět tak blízko válce jako dnes. Ani za karibské krize v roce 1962, když jsem stál  na hranicích a naše jednotka byla už ve válečném režimu, to nebylo takové. Pokud jde o Česko, tak je to ještě tragičtější. Nikdy nebyly naše šance tak mizerné jako dnes. Je to zcela jasně stav směřující k válce. Domníváte se, že představitelé světových  mocností  tohle nevědí? Trubadúři to opentlují a vydávají za přirozený nutný proces. Objektivní proces nikým nezaviněný, nikým neřízený. Je to přece důsledek lidské činnosti. A na lidské aktivitě opírající se o Boží pomoc záleží, zda se  zabrání globální tragédii. Bohužel, pohled na lidský, mravní a mnohdy i intelektuální formát většiny reprezentantů Západu včetně Evropy přílišným optimismem nenaplňuje. Platí i v tomto směru konstatování, že každý národ má takovou vládu, jakou si zasluhuje?