Z vládních lavic jste se přesunul do lavic opozičních. Jak tuto změnu vnímáte?

Vždy jsem byl aktivním poslancem, který předkládá své návrhy zákonů a hledá pro ně podporu. Například doplatek rodičovského příspěvku, aby rodiče nepřišli o zbytek rodičáku, pokud se jim narodí další dítě – na to jsem opravdu hrdý, stejně tak jako úprava a navýšení dávek v pěstounské péči, nemluvě o navýšení příspěvku na péči pro ty nejpotřebnější ve třetím a čtvrtém stupni závislosti. To jsou konkrétní věci, které se povedly. Prosazení některých věcí, které mají logiku, bude o něco těžší, ale já se nerad vzdávám. Hodně také záleží na lidech a odvaze, aby se nebáli něco prosazovat. To vnímám jako velký hendikep. Chybí odvážní politici.

Jak byste prozatím hodnotil kroky nové vlády, která bývala opozicí a vládní hnutí ANO velmi kritizovala za zrychlená projednávání, chaotičnost, rozhazování peněz a podobně?

Velmi špatně. Je opravdu šokující, v jak krátké době dokázala naštvat různé skupiny lidí svými nesystémovými rozhodnutími nejen u covidových opatření, ale i zmražením a snížením valorizace platů v době inflační, covidové a energetické krize. Vláda skutečně nemyslí na občany a nedokáže se vcítit do jejich problémů.

Neustále se zaštiťuje rozpočtovou odpovědností, ale když byla v opozici, celou dobu tepala vládu a ministryni financí, že se kompenzuje málo, pro málo lidí a subjektů, že se má kompenzovat v rámci covidu všem. A neříká celou pravdu nejen o rozpočtu, ale i o financích státu jako takových. Jsme jedna z nejméně zadlužených zemí v Evropské unii. Jejich rádoby vcítění do problémů občana je populistická otočka u zmrazení platů ústavních činitelů.

Pro mě je taky lakmusovým papírkem po měsíci jejich vládnutí demonstrace hendikepovaných před ministerstvem práce a sociálních věcí, demonstrace zemědělců nebo nespokojenost podnikatelů a podnikatelských svazů při nevyplácení covidových kompenzací.

Velkou kritiku vyvolal také pandemický zákon, který měl rovněž projít zrychleným řízením. Mimo jiné ruší možnost bránit se proti opatřením u soudu přednostně. Jste s jeho vyzněním spokojen?

Nejsem spokojen. Je na hraně ústavnosti. Je likvidační v pokutách a v tuto chvíli nemá ani své opodstatnění v době, kdy ostatní státy rozvolňují. Nerozumím tomu, že něco takového vláda předloží a ještě v režimu legislativní nouze. Před dvěma lety byla situace, kdy jsme o covidu nic nevěděli, ale v tuto chvíli jsme chytřejší, zkušenější a je potřeba se zamyslet nad jinými zákony. Třeba nad zákonem o ochraně veřejného zdraví a podobně.

Přísliby premiéra o tom, že pandemický zákon nebudeme používat, ale nebylo by zodpovědné nemít obranu – ve světle toho, jak se koalice chová ve Sněmovně, jak všechno válcuje, nedrží dohody a nepsaná pravidla – jsou málo důvěryhodné.

Když to vezmeme obecně ohledně pandemického zákona: Je správné, aby o tak zásadních věcech, jako je uzavření obchodů, škol či očkování rozhodovali tři ministři – obrany, vnitra a zdravotnictví? Nebo má tato pravomoc zůstat poslancům a senátorům?

Minulá Sněmovna dokázala, že se dokážeme sejít v řádu hodin, pokud se jedná o něco mimořádného. Je to naše práce. Scházeli jsme se v polovičním počtu a vždy se rozhodovalo kolektivně o nouzovém stavu. Parlament kontroloval vládu a diskutoval o mnohých opatřeních, kompenzacích a o situaci, která tak tvrdě doléhala na občany. Kolektivní rozhodování hlasováním je vždy demokratické.