Prezident Miloš Zeman v nejnovějším vydání pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov prohlásil, že nestačí Českou televizi jenom kritizovat, ale je třeba něco udělat pro změnu. Jednou z cest je dvojí zamítnutí zprávy o hospodaření České televize, po čemž může následovat odvolání Rady ČT, a ta nově zvolená pak může odvolat stávajícího a zvolit nového generálního ředitele České televize. K tomu podotkl, že jako prezident to ovlivnit nemůže, že to mohou ovlivnit pouze poslanci. Co si myslíte o této jeho výzvě?

Tato výzva je výzvou k poněkud účelovému výkladu zákona. Rozhodování o zprávě o hospodaření České televize nemá sloužit k výměně vedení této organizace, ale k vyjádření souhlasu či nesouhlasu s hospodařením s veřejnými prostředky, které jí zajišťuje zákon. Navíc pokud by účelem neschválení zprávy o hospodaření měla být výměna generálního ředitele, není možno zapomenout na to, že rozhodnutí o odvolání generálního ředitele musí být odůvodněno. Odvolání generálního ředitele tedy nemůže být pouhou libovůlí nově zvolené Rady České televize, ale musí pro něj být důvod, který obstojí před soudem. Generální ředitel se totiž může svému odvolání bránit žalobou a Česká televize by musela v takovém řízení prokázat, že pro jeho odvolání existovaly důvody.

V reakci na to se ozval šéfredaktor serveru Forum24.cz Pavel Šafr, že bolševizace pokračuje, že se teď lůza třese na likvidaci České televize a že je situace opravdu strašná. Své zděšení nad slovy prezidenta Miloše Zemana netajil ani radní ČT Zdeněk Šarapatka, jenž v rozhovoru pro server Forum24.cz uvedl, že se chystá puč na Českou televizi a je třeba jednat. Vnímáte také situaci veřejnoprávní televize tak, že je ohrožena pučem či likvidací?

Nemám tolik informací, abych se k tomu zcela relevantně vyjádřil, nicméně toto nebezpečí asi existuje vždy. Vidíme, jak snadno proběhla změna polské televize. Ministr financí tam získal oprávnění dosazovat do vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu své lidi a pravomoc jmenovat a odvolávat šéfy veřejnoprávní televize a rozhlasu.

Polská vláda to odůvodnila snahou „vrátit veřejnoprávní média Polákům“ s tím, že Polský rozhlas a Polská televize prý opomíjejí či diskreditují křesťanství a polské tradice. Na akcentu na křesťanství a polské tradice ve vysílání rozhlasu a televize by samozřejmě nebylo nic špatného. Spíše se však zdá, že se vláda snaží vytvořit si televizi a rozhlas vládní strany. Veškeré orgány veřejnoprávních vysilatelů jsou tak v Polsku podřízeny moci výkonné, aniž by do jejich složení mohla zasahovat částečně moc zákonodárná. V Polsku tedy neexistují veřejnoprávní média, ale Polská televize a Polský rozhlas fungují jako standardní státní korporace.

Také prezident Miloš Zeman se domnívá, že Česká televize by neměla být veřejnoprávní, ale státní institucí, že by koncesionáři neměli platit 135 korun měsíčně za její provoz, ale že by tento provoz měl být hrazený ze státního rozpočtu. S obdobným návrhem přišel i Tomio Okamura. Státní televize navrhovaná těmito politiky ale existuje pouze v chudých, autokratických a nedemokratických zemích. V Evropě existuje pouze v Bělorusku a částečně v Ruské federaci. Na americkém kontinentu se s nimi nesetkáváme takřka vůbec. Státní média tak ve větším měřítku existují pouze v některých afrických a asijských zemích a na Středním východě, a to konkrétně v Barmě, Etiopii, Číně, Íránu, Sýrii, Turkmenistánu a Uzbekistánu. V demokratickém prostředí jsou státem vlastněné televize neznámým konceptem a rizika jejich zneužití jsou příliš vysoká.

Jaká rizika zneužití máte na mysli?

Státní vlastnictví médií přináší nebezpečí manipulace s informacemi ve prospěch vlády, bránění veřejnosti v přístupu k informacím potřebným pro kvalifikovaná rozhodnutí, a tudíž brzdí demokratické procesy. Obecně navíc platí, že čím menší je dohled státu, pokud však stát zajišťuje své základní funkce, tím svobodnější je společnost.

Státní média se vyznačují vždy preferencí vládnoucích stran a potlačováním a ignorováním opozičních názorů. To si dobře uvědomovali diktátoři od Napoleona, přes Lenina a Hitlera až po Marcose, kteří z tohoto důvodu média podřídili státní moci. V. I. Lenin zdůvodnil nutnost zestátnit média tím, že nestátní média pouze „opíjejí lid sprostou buržoazní novinářskou lží“.