Jak to tam vypadá v době koronakrize?

Celkem podobně jako v Česku. Část lidí to bere dost lehkovážně, ale většina se snaží dodržovat vládní opatření. A když musejí jet do práce, tak jezdí s respirátorem. Je pravda, že u nás platí různé stupně omezení podle toho, kde žijete. Tvrdý lockdown se dotýká Paříže a přilehlých oblastí, také některých regionů na severu a jihu Francie.

Nicméně tam máte pořád otevřené základní a střední školy. Je to správně?

To je nejlepší rozhodnutí, které mohla francouzská vláda v době koronakrize udělat. Samozřejmě že případy nakažení nemocí covid-19 ve školách existují, ale jde opravdu jen o mizivé procento. Učitelé riskují, ale kupodivu nemocnost u nich není tak velká. A je dobře, že děti nejsou odtrženy od školy, kamarádů a žijí skoro normálním životem.

Jak velký je ve Francii nedostatek vakcín proti nemoci covid-19?

Vládne tam nedostatek, ale ten vládne v celé Evropě. Je to všude podobné.

Zrovna vakcinační politiku měla z velké části na starosti Evropská komise. Zklamala i Francouze?

Ano, máte pravdu. Francouzi jsou z toho také dost rozčarovaní. Hodně Francouzů podle mě chápe určitou solidaritu mezi státy, aby všichni mohli dostat vakcíny za rozumnou cenu, ale když na vakcínu musejí čekat, tak jsou naštvaní. Problém je třeba s britskou vakcínou AstraZeneca. Ta farmaceutická společnost navíc dost mlží. Na druhou stranu se nedávno našlo třicet milionů vakcín AstraZeneky ve skladech v Itálii. Prostě jsou s ní potíže.

Jako novinář chodím na, jak se u nás říká, „anticovidové demostrace“. Protestují tam lidé, kteří se vymezují proti nařízením vlády, rouškám a očkování. Jak je to v zemi galského kohouta?

Jak já to sleduji, tak dost jinak. Francie je jednou z mála zemí, kde jsou podobné demostrace minimální. Je jich pár, konají se málo a účast je mizerná. To ale neznamená, že ve Francii nejsou pochybovači. Většina z nich ale nedemonstruje.