V rámci připomínky nedožitého jubilea Václava Havla – v říjnu by se dožil osmdesáti let – se o Havlovi a jeho odkazu pravdy a lásky začíná opět hodně hovořit. Havlovy myšlenky jsou sice dnes stále udržovány, ale jak velkou část veřejnosti asi dokáží oslovit?

Pravda i láska tady byly, jsou a budou. Václav Havel je samozřejmě znovu připomněl. Nevím sice, zda tyto odkazy striktně dodržoval, ale velkou část veřejnosti svým charismatem a laskavostí přesvědčil. Jeho odkazy budou stabilní tak, jak se bude vyvíjet svět kolem nás. A je jen na nás, zda si z nich vezmeme to podstatné.

Co říkáte na projevy lidí, jimž je již „pravda a láska“ k smíchu?

Svět je bohužel čím dál víc pokřivenější a pravda s láskou v něm mají čím dál méně místa. O to více by se měly opečovávat, protože bez nich je vše ztraceno. Lidi, kteří si toto neuvědomují, jsou právě ti ztracenci...

Myslíte si, že přišla doba, kdy už Václava Havla můžeme kritizovat, že prostě přišel čas, v němž se již můžeme oprostit od jeho zbožšťování?

Nezlobte se na mě, ale vaše otázka vyznívá tak, jako kdyby Havel neměl či nemohl být kritizován. Hrajeme si na svobodnou zemi, takže si každý může ve slušnosti říci o komkoli cokoli.

Publicista Petr Štěpánek k současné situaci před časem na Facebook napsal: „Kim-ir-senizace Václava Havla, fučíkizace Věry Čáslavské... Vypovídá tento výrok o něčem?

Ano, vypovídá to o odporném funkcionalismu, chcete-li roubování idejí...

Jen k předchozí otázce doplním – Havlovo jméno nese již letiště v Ruzyni, teď se po Havlovi má pojmenovat piazzetta Národního divadla – bude to prý náměstí Václava Havla, kde bude jakýsi pomník, socha srdce od Kurta Gebauera. Pak tu máme zvon v kostele sv. Havla v­ Havelské ulici, jenž se má Prahou rozeznít od Nového roku a ponese jméno Václav... Není toho už moc?

Lidí mají vždy volbu pojmenovat svůj majetek podle svého rozhodnutí. To nic nestojí, na rozdíl od státních institucí, které přejmenování a s tím spojené náklady hradí ze státních čili našich společných peněz. Proto by se mělo přistupovat k těmto projektům s rozvahou.

Co Havlovi máte za zlé vy osobně? Zklamal vás v něčem?

Ano, samozřejmě mě zklamal. V důsledku sametové revoluce bylo potrestání několika viníků režimu velmi směšné, a dokonce nepřijatelné vzhledem k osudům mnoha tisíc vězněných či jinak perzekvovaných osob. Nehledě k obecnému útisku té chválené pravdy a lásky. Toto ve mně hlodalo několik let, sám jsem se k tomu vyjádřil v písni Nepotrestaný (album Živá voda, pozn. aut.).

Sametová revoluce dále umožnila, aby se ke korytům dostali oklikou zpátky ti, co byli dříve u vesla anebo různí jiní nekňubové, nýmandi a zloději.

Privatizaci považuji za největší tunel té doby. Dohoda předání moci nenásilnou formou však pravděpodobně zamezila násilnostem a ušetřila životy na obou stranách. Dokážu si představit zásah armády, nejen vodními děly, ale i zbraněmi. Toto mohlo být při rozhodování dohody zásadní. No a potom peníze, že... ty jsou vždy až na prvním místě.

Mnozí o Havlovi bez předsudků tvrdí – promiňte mi ten výraz – že to byl prý děvkař a ochlasta. Zaslouží si vůbec takovéto nálepkování?

Nemohu o něm tvrdit to, co nevím...

Michael Žantovský tvrdí, že by Václav Havel souhlasil s tím, že je třeba migranty přijímat. Co si o tom myslíte? Kdyby Havel žil, opravdu by propadl mluvě Angely Merkelové?

Myslím, že zpočátku ano, protože byl idealista. Důsledek tohoto jednání by postupně oslabil jeho popularitu, takže by začal měnit názor. Ostatně jako všichni, kteří uprchlickou krizi podcenili.

Máte na Václava Havla nějakou osobní vzpomínku? Přece jen jste členem Pražského výběru a Michaela Kocába spojuje přátelství s Václavem Havlem...

Několikrát jsem s ním mluvil, ale vždy jen o hudbě. Byl vždy laskavý a v jeho očích byla vidět upřímnost.