Proč jste se rozhodla vstoupit do spolku Pro Jedničku?

Spíše proč jsem se rozhodla jej založit. Osm let se na mě jako na zastupitelku Prahy 1 obraceli její obyvatelé, kteří nebyli z rozličných důvodů spokojení s radnicí či s úřadem městské části. Šlo o černé a zpětně legalizované stavby, rušení obchodů, vadila a vadí protahovaná privatizace a neudržované domy v majetku městské části, nepořádek v ulicích, zejména v noci. Lidé si všímají i podivného hospodaření radnice a velmi jsou nespokojení s arogancí starosty a dalších radních. A tak mě napadlo tyto nespokojené obyvatele propojit, aby si mohli i vzájemně pomáhat, dávat rady, sdělovat zkušenosti. Členů zakládajícího výboru Pro jedničku bylo jedenáct, teď už je nás téměř čtyřicet, což je na vylidněnou Prahu 1 vysoké číslo. A v tom boji proti radnici šli někteří členové spolku tak daleko, že se rozhodli kandidovat jako nezávislí kandidáti do zastupitelstva Prahy 1. A protože máme dobré zkušenosti dlouholeté spolupráce se zastupiteli za Stranu zelených, rozhodli jsme se netříštit síly, spojili jsme se a kandidujeme jako ZELENÁ PRO JEDNIČKU.

Jak hodnotíte své působení v zastupitelství na radnici Prahy 1? 

Jsou věci, které se podařily, i když musím předeslat, že jako opoziční zastupitel příliš velké rozhodovací pravomoci nemáte. Obzvlášť, když údajně opoziční ODS táhla v mnoha rozhodnutích s TOP 09 a ČSSD za jeden provaz, takže skutečnou opozici jsme tvořili pouze se Stranou zelených. Z poslední doby jsem ale moc ráda, že došlo ke zrušení prodeje domu na Václavském náměstí 39, a mohu neskromně říci, že kdybychom s Jiřím Švábem, šéfem družstva nájemníků, tolik neprotestovali, nechodili na magistrát a mohutně záměr Prahy 1 nemedializovali, k prodeji došlo už před rokem, a to o více než 150 milionů korun pod cenou. Přitom v záměru prodeje se TOP 09, ČSSD a ODS vynikajícím způsobem podporovaly. Podařilo se přinutit radnici, aby se vážně začala zabývat nočním hlukem v ulicích. Jako spolek Pro Jedničku jsme oslovili i ministra dopravy ve věci právního vymezení vozítek segway, které se v ulicích a na chodnících Prahy 1 množí geometrickou řadou a činí problémy hlavně starým lidem či rodinám s malými dětmi. Podařilo se zabránit zrušení knihovny na Pohořelci. Tu radnice uzavřela, protože odmítla podpořit její chod 600 000 Kč ročně. Přitom ale investuje desítky milionů do předražených rekonstrukcí, jmenovat mohu Střelecký ostrov či Thurn-Taxisův palác v Letenské ulici. Byl by to dlouhý seznam úspěchů i neúspěchů za těch osm let, co jsem opoziční zastupitelkou. Důležitým nástrojem opozičního zastupitele jsou i interpelace, které pravidelně podávám. Co ale považuju za hodně důležité, že se celých osm let poctivě věnuju všem obyvatelům, kteří se na mě obrátí se svým problémem, a že mě na rozdíl od jiných politiků nezajímají jen před volbami.

V politice působíte již několik let, máte zkušenosti jak z celostátní politiky, tak i z komunální. Co byste v rámci fungování komunální politiky změnila?

Jak to říct, aby to neznělo populisticky? Jsem přesvědčena, že radnice by měli spravovat lidé, kteří v místě opravdu žijí a mají k němu vztah. A měli by je spravovat naprosto transparentně. To znamená například všechny smlouvy zveřejňovat na webu včetně zápisů z jednání rady a hlasování jednotlivých radních po jménech. O klíčových věcech v obci by navíc měli spolurozhodovat její obyvatelé. Komunál je více o lidech než o stranických ideologiích, navíc zavedené strany v komunální politice v Praze 1 dlouhodobě selhaly. Proto také vzniklo, a to nejen v Praze 1, tolik občanských iniciativ.

Máte již pro další volební období připravený koncept, co byste na Praze 1 chtěla změnit například v oblasti hazardu?