Na vašem facebooku jsem si přečetla: „Když prvního dubna otevřu noviny, najdu křečovitou snahu o aprílový humor. Když je otevřu druhého dubna, zjistím, že nezmizela.“ Souvisí to částečně i s vaším dalším sdělením, když jste zveřejnil před časem infografiku, která ilustruje mediální proces v České republice? Tedy proces: „Fáze 1. Neověřená, nepodložená, z kontextu vytržená zpráva; Fáze 2: Hysterické reakce politiků vše barev a vyznání; Fáze 3: Komentář politického geografa a Fáze 4: Hýkání na Facebooku tří šéfredaktorů; Fáze 5: Zjištění, že vše je jinak, a návrat do fáze 1. Mimochodem, tohle jste v podstatě napsal už před třemi lety a píšete, že vše stále platí. Skutečně se nic nemění?

Děkuji, že jste si všimli. Ty aktualizace mají být především pokus o ironický humor, bohužel s cílem poukázat na opravdový problém, který se ukrývá pod jeho povrchem. Česká tzv. mainstreamová média sice nabízejí různé pohledy na problémy, o kterých hovoří, ale v podstatě všechna fungují v rámci stejného myšlenkového směru, chcete-li diskursu. Nelze jim to vyčítat, jejich autoři se pohybují na stejných místech, hovoří o stejných věcech, sdílejí hodnoty a výrazně se polarizují. My proti vám, černí proti bílým. Je to přirozený jev všude, kde máte podobné lidi na omezeném prostoru, s podobnými vstupy i výstupy, ale produkty práce těchto lidí, tj. média, mají oslovovat „ty venku“. Takže chování, které zevnitř vypadá jako výsledek zdravého rozumu a svobodné vůle se navenek jeví jednoduše, předvídatelně. A lze je kritizovat tou ironickou zkratkou, kterou ale ti uvnitř nikdy nepochopí.
Pravda je, že v mediálním prostředí dochází ke změnám, ale ty změny nejsou v tom smyslu, že by se změnili již jednou přesvědčení, ale v tom, že přicházejí jiní, kteří jednostranná a, byť ne vlastní vinou, zaujatá média časem rozředí.

Když jsme zmiňovali aprílový humor. Na idnes.cz vyšel 1. dubna článek o tom, že EU zakáže pomlázku. Asi jste ho četl. Někteří lidé ale nedočetli do konce, kde bylo uvedeno, že jde o žert, vzali text vážně a začali ostře kritizovat, často i vulgárně, Evropskou unii. Jan Čulík na Britských listech pochybuje o tom, zda se dá u nás vůbec publikovat satira, protože aby mohla fungovat, musí se jasně odlišit od pevného, civilizovaného hodnotového systému, a ten v ČR není, tak lidi většinou nepoznají, že si z nich někdo dělá legraci. Proč si myslíte, že taková sranda způsobuje vyhrocené reakce? A mimochodem, i když člověk ví, že koledníci chodit budou a nezadrží je ani Brusel, co když si pak řekne… zatím… Co když kolem sebe už slyšíme tolik nařízení, která se nám jeví jako evidentní nesmysl, a přesto jsou platná, že příště uvěříme i tomu, že dojde k zabavení všech tatarů?