Nedávné oslavy 25. výročí sametové revoluce, se v Praze na několika místech poněkud zvrtly. Tisíce lidí přišli do ulic vyzvat prezidenta Zemana k demisi a dát mu tzv. červenou kartu, vzduchem létala i vajíčka (a to přesto, že vedle Zemana stáli ještě další prezidenti okolních zemí). Tolik lidí se v ČR spontánně ale už v ulicích dlouho nesešlo ... Máte pocit, že to může přinést přece jen nějakou změnu v chování Miloše Zemana?

Miloše znám osobně od roku 1990. Naposledy jsme se ale viděli při křtinách knihy „Neučte se z vlastních chyb“ v létě 2007.  Ovšem ptáte-li se, tak musím odpovědět, že změna chování je u starších lidí velmi nepravděpodobná - znám to totiž z vlastní zkušenosti. Starší lidé jsou nejen „hotoví“, ale navíc si svého věku „užívají“, nemusí se bát, protože jim již každý může „vlézt na záda“. Tohle platí u Miloše mnohonásobně; jistě nevidí důvod, proč a jak by měl své chování měnit (a zamilovaný snad není?).

Často jsem mu dával za vzor Kennedyho, který se uměl obklopit lidmi chytřejšími a schopnějšími, než byl on sám. Miloš to nikdy nedokázal. Naopak, uvedl do pozic individua, za která se sám hluboce stydí. Takže: Každý jsme nějak charakterově již „uplácaná“ osobnost a signalizujeme to celému světu minimálně už od čtyřicítky. Zeman své postoje nikdy neskrýval. Je tudíž na voličích, které z takhle varovně „blikajících“ osobností nakonec vyberou. Pak už nemá význam si stěžovat. Pro ty pomýlené (a Zeman se také hodně mýlil v politice) pak zbývá pouze ignorovat, odvolat nebo zvolit jiného. Vše ostatní je sice sladká úleva – ale vedená jaksi proti větru. Mám jen jednu radu: Respekt je důležitější než láska, udržíš-li si respekt, naděje na lásku zůstává živá, ztratíš-li respekt, je po lásce, nezvratně.

Když se vrátím ještě ke dnům, které těmto událostem předcházely, pohár trpělivosti začal zhruba v polovině národa přetékat po výrocích, které zazněly v oficiálních Hovorech z Lán v Českém rozhlase (ohledně Pussy Riot). Opět se potvrdilo, že přímá volba prezidenta a jeho výsledek dosáhl v naší zemi toho, že se hlava státu nestala sjednotitelem, ale trvale lidi rozděluje až do nenávistných soubojů... Nepůsobí to na Vás tak, že se vždy takováto nějaká kauza vytáhne v duchu teorie a příběhu: Vrtěti psem? Tedy k zakrytí možná daleko vážnějších problémů?

Každý dnešní politik, obzvláště prezident by měl umět anglicky. Času na to je vždy dost, obzvláště na penzi nebo na Vysočině. Jeden moudrý člověk řekl: „Žij, jako bys měl zítra umřít; uč se, jako bys neměl zemřít nikdy.“ Prosté. Já osobně jsem „uplácán“ opačně; na veřejnosti se vyjadřuji s respektem k posluchači a nějaké ty „haškoviny“ si dovolím pouze v soukromí, v kruhu přátel. Ale jak už jsem uvedl výše, ani já své chování nemíním měnit. Člověk by se přece neměl přetvařovat.

Přímá volba prezidenta za chybnou volbu nemůže; naopak, je to úžasný dar demokracii: Umožňuje lidem, aby se učili, a ne jen sváděli na druhé. Aby prostě, slovy předního vyhnance, vzali vládu věcí svých do rukou svých. Demokracie je vynikající systém pro vyspělou, zodpovědnou a zkušenou populaci (jako např. Švýcarsko). Jinak demokracie vyžaduje mezičlánek stran a jejich „zastupitelů“, otvírá se tím penězům, manipulaci a korupci – a je po demokracii. Volit samo o sobě nestačí – i za komunistů se volilo, a dokonce povinně, jak se mnozí i dnes snaží znovu prosadit. Důležité jsou ale alternativy volby. Volit menší zlo vždy přerůstá ve zlo velké, již samotným aktem volby.               

A jak tedy nahlížíte na roli prezidenta-sjednotitele? Je to utopie, nebo možná meta, které lze za určitých podmínek dosáhnout?

Sjednotitelem se nemůže stát stranický ideolog, nebo člověk rozpolcený či rozporuplný. Sjednotitel musí být sám vnitřně „sjednocený“ a hlavně: Lidé sami musejí toužit po sjednocení a ne po šarvátkách. Osobně se domnívám, že to jde snadněji na úrovni místní a regionální, jako se to povedlo kdysi Baťům ve Zlíně. Musím konstatovat, že v tom ale rozhodně v Česku nelítáme sami. Spojené státy mají jen dvě strany, ale ty se však navzájem blokují tak dokonale, že se již dlouho neděje v politice vůbec nic pozitivního demokratickou cestou.