Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Přelomový byl, či stále ještě je, zcela nepochybně. Myslím, že ukrajinská krize byla upozaděna událostmi a lidmi, kteří se na některé evropské země valili a valí. Ale je to škoda, pokud se naše pozornost obrátí k Ukrajině, vidíme, že dědictví Majdanu je nevalné a i jeho děti jsou znechuceny výsledkem. Jako ostatně například arabské jaro, ani tento pokus o „demokratizaci“ podle žádaného západního střihu moc nevyšel. Přelomový tento rok ale byl vlastně poměrně prostým dějem, který ukázal v plné nahotě neschopnost a odtrženost evropských politiků od „lidu“. To se netýká jen Řecka a jeho zlodějských věřitelů. Imigrační krize není totiž pravděpodobně koncem Evropy, ale určitě je koncem Evropské unie, jak ji známe dosud. Ukázala nejen to, že oni „imigranti“ z velké části nejsou lidé prchající před válkou, ale lidé, kteří chtějí v Evropě uplatňovat své představy o své ekonomické budoucnosti. Tedy žít nerušeně svým způsobem života dle svých pravidel a těšit se přitom vymoženostem evropské sekulární demokracie. To ale není možné. Jsou mezi nimi i jedinci – a snad jsou to jednotky procent v počtu migrujících lidí – kteří nechtějí jen vysávat sociální systém zemí Evropy, ale kteří do nich hodlají zavléci svůj způsob života a v podstatě udělat z Evropy onen jimi vytoužený chalífát. Tam je nebezpečí nejen v tom, že takoví lidé přicházejí, ale i to, že v jejich ideologii nalézají životní cíl i potomci imigrantů zde usazených již po dvě či tři generace. Což je případ nedávných teroristických útoků. A potom jsou lidé, kteří skutečně prchají před válkou. To jsou nenápadně se chovající rodiny, vděčné za bezpečí, jejichž příslušníci se rychle naučí jazyk, snaží se pracovat a zapadnout. Poněkud se ale obávám, že jich není mnoho. Tedy ano, rok 2015 je přelomový. Postavil Evropu před otázku vlastní existence.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Úspěch v jednání nevidím žádný. Od momentu, kdy Evropa nechala Řecko, již tak zmítané ekonomickou krizí, aby se v tom plácalo samo a ještě ho ožebračila, přes moment, kdy se imigranti zvedli a Angela Merkelová je všechny pozvala do Německa a kritizovala hraniční země EU za to, že se brání, aby posléze zjistila, že i ona bude muset bránit Německo, až po stav, kdy je evropským zemím vyhrožováno ztrátou peněz, pokud uprchlíky nepřijmou. To je naprosté selhání těch, kteří se považují za elity. Jsme svědky selhání nejen elit politických a evropských, ale i elit národních. Označování lidí, kteří se bojí, za xenofoby a nácky, čecháčky a bůhví co ještě, je také selhání těch, kteří si o sobě myslí, že jsou elity. Lidi, ty normální lidi, kteří se elitou nenazývají, zajímá, jaké ekonomické či politické důsledky bude imigrace mít. Nesníží se hodnota práce, když bude o sto tisíc nezaměstnaných víc? Kdo bude přispívat na zdravotní péči, když pojišťovny odmítají přispívat na léčbu i nemocným českým dětem? Co když budou mít imigranti volební právo, budou zde muslimští starostové? A co to přinese nám? Nebudeme nakonec utlačováni my, v rámci starostlivé péče o cizí? A na tyto – zcela oprávněné otázky – lidem nikdo neodpovídá. Protože ti, kteří se považují za elity, na to nedokáží odpovědět. Je to nepálí. Možná se večer pod peřinou bojí, ale za denního světla uplivují na ony xenofoby, kteří se bojí o práci, o ty poslední zbytky jistot, které mají. Je ale strach, nedůvěra a odpor k neznámému tím, co má občana deklasovat? Selhání elit to je. Je to obrovské selhání elit. Ale alespoň víme, co jsou ty elity vlastně zač.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních týdnů alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty…

Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? Červené karty už nikoho nebaví. Bude-li názorové rozdělení ve společnosti gradovat, bude si muset pražská kavárna postavit okolo Prahy plot. Protože on už jeden existuje. Je to hranice horních deseti tisíc a dolních deseti milionů. Je to hranice Prahy, která určuje, kdo je chudý a kdo bohatý.

Hlava státu a Martin Konvička na jednom pódiu opravdu nebyla šťastná situace a domnívám se, že jde spíše o selhání aparátu prezidenta. Nedomnívám se, že „každý nenávidí Zemana“. Možná jej nemají rádi „lidé s přístupem do médií“, jak zní ten krásný mediálně-vědný termín. A ti dokáží udělat dojem, že se děje leccos. Vzpomeňme na volbu prezidenta, kdy vytvořená atmosféra fakticky již na Hrad instalovala Karla Schwarzenberga. A hle. Zeman má na svých návštěvách krajů plná náměstí a plné sály. Řekněme, že to není „rozdělení společnosti“, ale oddělení (pseudo)elit od „lidu“. Bohuslava Sobotky je mi tak trochu líto. On nikdy nebyl vůdce. Mohl být předsedou strany lidu. Je pouze předsedou strany státních úředníků. Nechává se vláčet hloupostí představitelů Evropské unie. Po krajích nejezdí, stát sám proti lidem na náměstích se asi bojí. Co jim říct? Že mají milovat procházející migranty? Kdy jsme slyšeli nějaký jeho opravdu jasný, přesvědčivý a uvěřitelný názor, který by byl řešením pro jeho voliče? To už spíše můžeme obracet svůj zrak k ministru vnitra Milanu Chovancovi, který si tak postupně napravuje reputaci zrádce.

• Další bilanční rozhovory k roku 2015 si můžete přečíst ZDE

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.

Levicová levice patrně přestala existovat, alespoň já ji v poslední době neregistruji. Existuje už jen liberální levice, která levicová není. Sociální demokraté nejsou sociální. Ani v Česku, ani jinde v Evropě. Komunisté nejsou komunisté, pokud vůbec v Evropě jsou. Příklon k antiuprchlickým silám a oné „krajní pravici“ (která ve smyslu politologické definice pravicí není) je poměrně normální reakcí na zklamání lidí z jejich vlastní neschopné reprezentace. „Elity“ je do jejich náruče nahnaly samy. Pokud tedy Evropané hnědnou, je to problém jejich elit, neschopných odpovědí. Ve chvíli, kdy lidé budou hledat útěchu v náručí opravdu krajní pravice, pak budou „elity“ vyprávět, jak je lid hrozný. Já se totiž nedomnívám, že by byly nadány jakoukoliv špetkou sebereflexe. Na to nemusíme chodit do Evropy, takové máme i zde. Panské rady jsou k ničemu, ale „elity“ nic jiného než panské rady neznají.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu? 

Postavení Ruska je nádherný příklad dvoukolejnosti. Až když do konfliktu v Sýrii vstoupilo Rusko, začaly se rozhoupávat i jiné země oněch „obránců demokracie“. Sice stále platí embargo, protože Rusko je přece „děsně zlé“ a v mozečcích mnoha to zamrzle platí i po pětadvaceti, respektive čtyřiceti sedmi letech, ale upřímně řečeno, Rusko se vrací na výsluní. Opět se stává velmocí, se kterou je třeba počítat v globální politice. A to někteří neradi vidí. Rusko je velká a bohatá země. Jsem přesvědčena o tom, že svým bombardováním v Sýrii některým západním nespojencům poněkud šlape na kuří oka. Jednak ukazuje jejich impotenci, a pak také některá nemilá ropná propojení. Konflikt s Tureckem s tím souvisí.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Má pravdu. Zahraniční zpravodajové většinou vědí, o čem mluví…

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…

To je spíš otázka na docentku Švihlíkovou, ale já osobně se domnívám, že k žádným lepším zítřkům pokrok nevede. Roboti neberou plat a nechtějí podporu v nezaměstnanosti. Soutěžit v láci práce čínských dělnic a indických dětí v globalizovaném světě nelze při zachování sociálního státu. Jaká je budoucnost? Můžeme si vybrat. Buď budeme vykořisťovat druhé, nebo naše životní úroveň půjde k čertu. Proletarizace střední třídy neskončí dobře, nikdo se nechce mít hůř. Může v takové chvíli existovat sociální spravedlnost, může existovat levice?

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Čína si může Spojené státy koupit. Ale vlastně počkejte… 

Že je to střídání hegemona, to je jako fakt? Čína už tisíc let neměla expanzivní ambice. Ekonomický nástup Číny je patrný již dlouho, to není nic, co by se stalo tlesknutím ruky. Mocenský nástup Číny není při čínské win-win strategii nebezpečný. Už umíte čínsky? Jen Spojené státy mohou být čím dál nervóznější a z toho může plynout jestřábí rétorika i občasné neuvážené kroky hraničící s šílenstvím. Ale to je tak všechno. Ano, vždycky, když se dívám na staré bondovky či na Belmonda, říkám si, jak krásný byl ten bipolární svět, který jsem ještě zažila, tak přehledný a snadný. Jaké to bude, až se místo soupeřící dvojice Rusko – Spojené státy etabluje dvojvládí šanghajské spolupráce Rusko–Čína? Inu, kdo ví. Británie už bude malá, ne Velká. Bude více levného hedvábí a levných mobilů. Jo, a budou levnější stíhačky páté generace.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

V tuto rozjitřenou dobu těžko předvídat. Nemyslím si, že to bude Donald Trump, jeho rétorika je přece jen už maličko přes hranu. Ale Tea Party je také přes hranu. Do voleb ještě nějaký čas zbývá. Ale právě na současných dvou největších favoritech je vidět, jak svět nabývá na bizarnosti.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Obětí džihádu se asi nestaneme. Myslím, že spíš dojde k mírnému zhnědnutí, protože lidé budou hledat východisko a ochranu. Vymění liberální svobodnou nejistotu za sklopenou hlavu pod deštníkem. Ano, je možné, že Evropská unie nastoupila cestu rozpadu. Protože se ukázalo, že nedokáže chránit ty, kteří si ji, koneckonců z vlastních daní, platí. Své obyvatele. Možná vznikne Středoevropská unie, která bude tu západní inkasovat za clo na Východ. Bude mít ale Západoevropská unie čím platit?

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, nebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Miloš Zeman je konzistentní a nemění se, tam se pravděpodobně překvapení nedočkáme. Andrej Babiš mne mírně zklamal, ale to je asi osudem účelových hnutí. Bohuslav Sobotka je v podstatě stále týž, konformní se špatnými poradci, nesnášející Miloše Zemana, poslouchající Evropskou unii. Zklamáním jsou pro mne komunisté, kteří utěšeně prohospodařují svou šanci ukázat se jako levice. Bohužel, nic. Na komunální úrovni mne pak zklamali Piráti na pražském magistrátu. Koalice s TOPkou, proti níž se vymezovali, a proto je lidé volili? No…

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Nemyslím si, že příští rok přinese nějaký výrazný otřes. Ostatně jsou to krajské volby. Sociální demokraté neobhájí všechna hejtmanství a mohou si za to sami. Boj Sobotky s Haškem a dalšími se nedá vyhrát. ANO v komunále neukázalo přílišnou schopnost řídit místní koalice. Ztratí nejen Prahu. Objeví se radikálové. Komunisté zmizeli z povrchu zemského a Bubeníčka nevidět… Lidovci už nejsou ani klidní, ani silní. Řekla bych, že duo ČSSD–ANO tu káru ještě chvíli potáhne dál. Protože v lidech bude ještě jejich rozladěnost chvíli kvasit. Špunt vylítne až o parlamentních volbách. A pokud se naši milí představitelé nevzpamatují, tak budou na Konvičku vzpomínat jako na neškodného junáka.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Ztráta svobody prostřednictvím Andreje Babiše mi připadá méně pravděpodobná než ztráta svobody prostřednictvím šiřitelů dobra, kteří by nejraději zakázali „nevhodné“ diskuse, nahlašovali „nevhodné“ příspěvky a brzo jistě navrhnou i internovat lidi s nevhodnými názory.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?

Na tohle nebude mít nikdo prachy. Prachy jsou síla dneška. Proč bojovat, když si nepřítele koupíte?