Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Přelomový byl, či stále ještě je, zcela nepochybně. Myslím, že ukrajinská krize byla upozaděna událostmi a lidmi, kteří se na některé evropské země valili a valí. Ale je to škoda, pokud se naše pozornost obrátí k Ukrajině, vidíme, že dědictví Majdanu je nevalné a i jeho děti jsou znechuceny výsledkem. Jako ostatně například arabské jaro, ani tento pokus o „demokratizaci“ podle žádaného západního střihu moc nevyšel. Přelomový tento rok ale byl vlastně poměrně prostým dějem, který ukázal v plné nahotě neschopnost a odtrženost evropských politiků od „lidu“. To se netýká jen Řecka a jeho zlodějských věřitelů. Imigrační krize není totiž pravděpodobně koncem Evropy, ale určitě je koncem Evropské unie, jak ji známe dosud. Ukázala nejen to, že oni „imigranti“ z velké části nejsou lidé prchající před válkou, ale lidé, kteří chtějí v Evropě uplatňovat své představy o své ekonomické budoucnosti. Tedy žít nerušeně svým způsobem života dle svých pravidel a těšit se přitom vymoženostem evropské sekulární demokracie. To ale není možné. Jsou mezi nimi i jedinci – a snad jsou to jednotky procent v počtu migrujících lidí – kteří nechtějí jen vysávat sociální systém zemí Evropy, ale kteří do nich hodlají zavléci svůj způsob života a v podstatě udělat z Evropy onen jimi vytoužený chalífát. Tam je nebezpečí nejen v tom, že takoví lidé přicházejí, ale i to, že v jejich ideologii nalézají životní cíl i potomci imigrantů zde usazených již po dvě či tři generace. Což je případ nedávných teroristických útoků. A potom jsou lidé, kteří skutečně prchají před válkou. To jsou nenápadně se chovající rodiny, vděčné za bezpečí, jejichž příslušníci se rychle naučí jazyk, snaží se pracovat a zapadnout. Poněkud se ale obávám, že jich není mnoho. Tedy ano, rok 2015 je přelomový. Postavil Evropu před otázku vlastní existence.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?