Tuzemské Ministerstvo obrany bude mít i vzhledem k Ukrajině větší rozpočet. Ministryně Jana Černochová chce nakoupit americké stíhačky. Je to prozíravý krok?

Armáda je vždy konzervativní a má tendence se držet jistých stereotypů, i když technický vývoj mění podmínky. Konflikty minulého století stejně jako toho současného vyhrál vždy zbraňový systém, který byl jednoduchý, levný a snadno se obsluhoval. Za druhé světové války byly na jedné straně tanky Tiger a Panter, dodnes považované za nejlepší tanky té doby. Proti nim stály T-34 jednoduché konstrukce, ale s účinným kanonem a shermany, které s původním kanonem neměly proti německým tankům prakticky vůbec žádnou šanci. Vyhrála jednoduchá masová výroba a snadnost jak obsluhy, tak servisu. Tanky Tiger i Panter prohrály.

Stíhačky F-35 jsou v současné době, kdy už masově nastupují jiné technologie, podle mého názoru slepou cestou. Stanou se stejným artefaktem jako třeba naše, ale nejen naše opevnění. Podobných případů jsou plné dějiny.

Jak vůbec hodnotíte jednotlivé kroky vlády, co se týče obrany Česka?

Jsme bohužel svědky všeobecné a masivní personální nouze. Tento stav jde všemi obory a všemi stupni společnosti.

Velmi kladně hodnotíte tuzemské zbrojařství za první republiky. Jak moc byla tehdy tato země vyspělá, co se týče daného tématu?

Neměli bychom zapomenout na fakt, že země Koruny české byly dříve „strojírnou“ Rakouska-Uherska. Jednoduše jsme měli jak technologie, strojní vybavení, tak i vzdělaný a zkušený personál na všech úrovních. Tedy od dělníka až po řídicí management. Samozřejmě i perfektní vzdělávací systém. Prostě uměli jsme dělat mimo jiné přesné strojírenství malých součástí, a tím i výrobu zbraní. Výsledky tomu samozřejmě odpovídaly. Patřili jsme také mezi přední vývozce zbraní.

V čem hrály země Koruny české „první housle“ především?

Jak už jsem řekl, dalo by se to shrnout do oblasti přesného strojírenství a špičkové metalurgie. V oblasti zbraní je samozřejmě znám veřejnosti náš kulomet BREN (licenční varianta ZB vzor 26), ale i naše opakovačky byly vysoce ceněny. S kulometem BREN byla spojena i dodávka oceli z kladenské Poldovky na hlavně. Plzeňské Škodovy závody zase vyráběly mimo jiné děla a kanony včetně námořních. Máme ale také úspěšně se rozvíjející automobilový průmysl, motocykly a podobně. Prostě přesné, kvalitní výrobky.

Všeobecně vžité je mínění, že bývalý prezident Václav Havel zničil československý zbrojní průmysl. Co vy na to?

Ano, takto je to všeobecně známo. Ale vážně nevím, zda to jde tak jednoduše prezentovat. Náš zbrojní průmysl měl v té době své odběratele a své vazby. Rozpadalo se vše včetně příslušných obchodních vztahů. Nejsem schopen posoudit perspektivy a možnosti našeho zbrojního průmyslu, pravděpodobně by následoval stejný osud i toho, řekněme, „civilního“.

Sovětskou útočnou puškou AK-47 prý bylo zastřeleno nejvíc lidí na světě. Dodnes se ale spekuluje o tom, jak moc sovětskému konstruktérovi Michailu Kalašnikovi pomohli Němci. Jak to vnímáte vy?

Potřeba nové zbraně, která je dnes známa pod termínem útočná puška, tedy zbraň jednotlivce střílející jak jednotlivé rány, tak dávky, byla velká. Kalašnikov zároveň používá střelivo o takzvaném středním balistickém výkonu, tedy něco mezi pistolovým a puškovým nábojem. Bylo jasné už v průběhu druhé světové války, že něco podobného je potřeba. První pokusy zavést takto specifickou zbraň byly již hluboko před druhou světovou v tehdejším SSSR, například roku 1916 automat Fedorov, ale i v Německu. Kalašnikov byl bezesporu geniální konstruktér. To, že byl ve správný čas na správném místě, je možné brát jako náhodu či shodu okolností. Vznik nové zbraně, což platí o jakémkoliv kvalitním výrobku, je ale vždy spojením hodně dobrých nápadů a také hodin dřiny a zkoušek.

Napsal jste knihu Přebíjení střeliva do krátkých a dlouhých kulových zbraní o nábojích, která vyšla již v několika vydáních. Chystáte něco nového?

Je to spíše příručka pro přebíjení nábojů než cokoliv jiného. Teď je v přípravě páté vydání. Nicméně pracuji na trilogii o ručních palných zbraních éry bezdýmného prachu. Ale je to práce na několik let, takže se mám čím bavit.