Nedávno jste varoval, že se z úřadu ombudsmana se stává velký moloch, který se musí zabývat byrokracií, k níž přibývá ta z Evropské unie. Co je největší problém?

Je rozhodnutí Parlamentu, že na základě dohod v Evropské unii máme zřídit nějakou nezávislou instituci a místo, abychom ji zřídili, tak předají věc úřadu ombudsmana. Naposledy dohled nad zachování práv zdravotně postižených, což je nový úkol, který byl ombudsmanům svěřen. Problém je v tom, že úřad narůstá a jeho způsob řízení je monokratický. V čele stojí jeden ombudsman, což neodpovídá čtyřem nebo pěti různým úkolům, které máme plnit. Rostě počet pracovníků a úřad se stává administrativním molochem, kde je oproti původním předpokladům spousta lidí a ombudsmanská práce je už někde jinde. Stala se jednou z mnoha činností, kterou má veřejný ochránce práv vykonávat a podle mého názoru nelze tyto oddělené činnosti posuzovat jednou filozofií jak se děje.

Co momentálně považujete za zásadní ve své práci? S čím se musíte potýkat?

V činnosti veřejného ochránce práv má největší nápor sociální zabezpečení. Já mám na starosti jiné oblasti a to jsou stavební věci, stavební úřady, kde je nápad práce veliký a zejména stížnosti lidí jsou oprávněné. Spíše bych upozornil na to, že nás Evropská unie vyzývá, abychom zřídili dětského ombudsmana a také nezávislou instituci, která bude dohlížet na dodržování. U nás neexistuje a ministerstvo to být nemůže, protože se musí jednat o nezávislý orgán. Přitom zřídit takovou instituci je Česká republika povinna, nebo je k tomu vyzývána. To je před námi a zatím se nic neděje. Budou i tyto záležitosti svěřeny veřejnému ochránci práv?