V nedávném rozhovoru pro deník Blesk jste upozornil, že takzvané kuřimské kauze, v níž docházelo před lety k otřesnému týrání dvou malých chlapců, předcházelo období, v němž byla údajnou brněnskou smetánkou zneužívána Barbora Škrlová, jedna z odsouzených v té kuřimské kauze. Co se v té předkuřimské fázi odehrávalo?

Šlo o to, že nějaké společenství, řekněme malé části brněnské společenské, politické a kulturní elity, mělo takové radovánky asi ve dvou nebo třech bytech. V nich se děly takové obskurní obscénní záležitosti, byl tam i nějaký trpaslík v ženských červených punčocháčích. Z toho, co jsem o tom slyšel, mi to připomíná Felliniho film Sladký život, kde se odehrávaly různé večírky, ta lepší italská společnost na ně chodila do různých bytů, pokuřovali, postávali kolem postele a nějaký pár na ní souložil.

Vůbec si nevybavuji, že by se v souvislosti s tím otřesným případem mluvilo nebo psalo i o něčem takovém. Odkud ty informace máte?

Všichni podceňovali schopnosti paměti Báry Škrlové. Já jsem s ní strávil mnoho hodin, když byla ve vazbě, byl jsem za ní potom i ve věznici, když byla ve výkonu trestu. Ona mi tu svoji anabázi popisovala. Z toho, co mi vyprávěla, je zřejmé, že tam docházelo k takovým věcem jako řezání žiletkou, pálení cigaretami a podobně. Ještě před tou kuřimskou záležitostí byla už plně pod kontrolou těch dvou sester v bytě, který jí koupil otec. A také v tom Domově dětí a mládeže Paprsek s ní zacházeli například tak, že musela být v temné místnosti s klapkami na očích, sluchátky na uších, musela se učit zpaměti nějaké texty. Když je pak řekla špatně, tak ji fyzicky trestali. Evidentně to byl systém vymývání mozků, snaha dostat ji do polohy manipulace a zneužívání.

Kdo se těchto zrůdností zúčastňoval a jak to že za ně nebyl nikdy nikdo potrestán?

No byli tam nějací herci, také nějací lidé z politiky. Začal se tím zabývat jeden policista, který také vyšetřoval tu kuřimskou záležitost. On evidentně Báře ty výpovědi věřil na rozdíl od paní státní zástupkyně a znalkyň. Začal po tom pátrat, načež ho paní státní zástupkyně, která ten případ dozorovala, z toho případu sundala, a tím on skončil. Já jsem se s ním pokoušel zkontaktovat. Bohužel vzkázal mi, že s tím už nechce nic mít. Asi měl nějaké příkazy nebo obavy, to nevím.

Takže se to zametlo pod koberec, protože v té kauze figurovali herci, politici a jiná brněnská smetánka?

Já jsem po té předkuřimské fázi dál nepátral. Mně šlo o tu záležitost, jak a za co Báru odsoudili. Ale evidentně existovalo něco, co nazývám předkuřimským údobím, kdy zmíněné věci páchali i na nějaké chatě, ale hlavně se děly v těch bytech. Z toho předkuřimského údobí vím dokonce o situaci, kdy taxikáře oslovila matka Mauerových kluků, která se s ním znala, aby jí pomohl hledat holčičku. Vydávala ji za Ukrajinku nebo něco takového, že ji zachraňuje, že je těžce nemocná, a on s ní jel na nějaké místo, kde s Bárou byla ta její sestra. To bylo venku v listopadu, zastavili někde na skládce štěrku, jak mají silničáři. Ona na ni vylezla a šla Báru hledat. Když to trvalo dlouho, tak ten taxikář – to je zapsané, ale nikdo se tím nezabýval, to je v jeho protokolu jako svědka – jí zavolal mobilem, a když slyšel, kde se ten mobil ozývá, tak se tím směrem vydal. Našel ji tam v tom sychravém počasí s malou holčičkou v noční košili, naboso, navíc byla svázaná drátem. Později při konfrontaci v ní nepoznal ukrajinskou holčičku, ale Báru Škrlovou. Takové věci se děly.

S tím vším se vám Bára Škrlová později svěřovala?

Je to už nějaký pátek, mezitím jsem měl spoustu jiných kauz. Ale když mi to vyprávěla, tak jsem si vše zapisoval do notesu, který jsem s sebou v té době vždy nosil. Povídala mi také o své anabázi do Norska přes Německo, kdy ji utajovali, neměla ani pas. Když přejížděli trajektem, tak ji skryli pod sedadlo, pak dokonce ze Švédska do Norska přecházela přes hory načerno s tím hercem, zatímco jeho manželka jela normálně autem. Takže Bára byla v Norsku nelegálně, a proto ji vykázali. Ale nebyla v Norsku nikdy trestně stíhaná, to byl kec. Dokonce v Norsku proto, jak tam je Barnevernet, ta hrozná organizace, tak se na ni díky norským zákonům přišlo. Ona tam tehdy chodila do školy, ale jako chlapeček Adam, nasadili jí i modré kontaktní čočky, ale učitelka to práskla. Těm manželům hercům, kteří v Norsku žili se dvěma syny, „Adama“ odebrali a dali „ho“ do dětského domova. Ale pak si ten herec ještě s dalším členem těch „Mravenců“, to byl ten jejich oddíl, na ni počkali před dětským domovem a unesli ji. Dostala se do Finska, kde ji zase zachránila tamní policie.

To všechno máte jen z jejího vyprávění?

Ale ne, psalo se o tom i ve finských novinách, takže to není „jedna paní povídala“. Mluvil jsem o tom i s redaktory jedné finské televize, když tady byli, tak jsem si to u nich ověřoval. Přišli na ni tak, když byla ubytovaná někde hodně na severu Finska. A ten, co ji „zachraňoval“, s ní odešel někam do mrazivé noci. Když se nevracela, tak personál toho hotelu zavolal policii, ta ji našla. Vrátila se do Norska, odkud ji vydali k nám. Tady ji začali trestně stíhat kvůli klokánku, že z něj utekla, přitom ji ve skutečnosti unesli. Navíc tam byla umístěna s tím, že se sestry Mauerovy o ni starají, že jsou její pečovatelky. Na to ale neměly žádný papír, tam bylo něco padělaného. Bohužel tenkrát se i Anička Šabatová zastala Mauerových v neprospěch údajné Aničky, což byla už téměř třicetiletá mladá žena. Ale pravda je, že to na ní nepoznali.

Pořád jste přesvědčen o tom, že neměla být odsouzena a poslána do vězení, protože byla sama obětí?

To je patrné z výpovědí těch kluků, kteří popisovali, že jí se dělo to samé. Také byla v klecích, také ji trestali. Je tam dokonce popsaná situace, že jeden z těch bratrů musel jít s Bárou do takové vykopané díry v zemi ve tvaru hrobu, i když to bylo mělké, museli si tam pod pohrůžkami násilím a zastrašování lehnout a ten druhý kluk na ně musel házet hlínu, jako že je pohřbívá. Takové zrůdnosti se děly. Ano, jednoho z těch kluků topila v lavoru, ale zase na příkaz a ze strachu, protože ti kluci i ona byli oběťmi. Ti kluci o ní mluvili velmi kladně, že jim nedělala nic zlého, že si to museli dělat navzájem. A z toho, co ti kluci vyprávěli, to vypadalo, že si to ti jejich trýznitelé i natáčeli.

Při orgiích v těch brněnských bytech také figurovala jako oběť?

Byla při nich objektem aktivního zájmu. Fakt je, že mi jeden pan doktor, právník, napsal, jak můžu mluvit o jejím zneužívání, když bylo zjištěno, že je panna. Tak jsem mu musel vysvětlit, že obscenity a prasečiny se dějí různě a že při tom nemusí být někdo deflorován, protože zaprvé má více tělesných otvorů a zadruhé stačí třeba pálení cigaretou. Vždyť na jejích rukách byly evidentní stopy po pálení, ale dermatolog řekl něco jiného. Ze strany žaloby to bylo účelové, zvrácené a jednoznačně směřující k tomu, aby proces vyzníval, jako že ona vlastně manipulovala s těmi sestrami Mauerovými. Opak byl pravdou. Ony ji měly jako cvičenou opičku.