V nedávném rozhovoru pro deník Blesk jste upozornil, že takzvané kuřimské kauze, v níž docházelo před lety k otřesnému týrání dvou malých chlapců, předcházelo období, v němž byla údajnou brněnskou smetánkou zneužívána Barbora Škrlová, jedna z odsouzených v té kuřimské kauze. Co se v té předkuřimské fázi odehrávalo?

Šlo o to, že nějaké společenství, řekněme malé části brněnské společenské, politické a kulturní elity, mělo takové radovánky asi ve dvou nebo třech bytech. V nich se děly takové obskurní obscénní záležitosti, byl tam i nějaký trpaslík v ženských červených punčocháčích. Z toho, co jsem o tom slyšel, mi to připomíná Felliniho film Sladký život, kde se odehrávaly různé večírky, ta lepší italská společnost na ně chodila do různých bytů, pokuřovali, postávali kolem postele a nějaký pár na ní souložil.

Vůbec si nevybavuji, že by se v souvislosti s tím otřesným případem mluvilo nebo psalo i o něčem takovém. Odkud ty informace máte?

Všichni podceňovali schopnosti paměti Báry Škrlové. Já jsem s ní strávil mnoho hodin, když byla ve vazbě, byl jsem za ní potom i ve věznici, když byla ve výkonu trestu. Ona mi tu svoji anabázi popisovala. Z toho, co mi vyprávěla, je zřejmé, že tam docházelo k takovým věcem jako řezání žiletkou, pálení cigaretami a podobně. Ještě před tou kuřimskou záležitostí byla už plně pod kontrolou těch dvou sester v bytě, který jí koupil otec. A také v tom Domově dětí a mládeže Paprsek s ní zacházeli například tak, že musela být v temné místnosti s klapkami na očích, sluchátky na uších, musela se učit zpaměti nějaké texty. Když je pak řekla špatně, tak ji fyzicky trestali. Evidentně to byl systém vymývání mozků, snaha dostat ji do polohy manipulace a zneužívání.

Kdo se těchto zrůdností zúčastňoval a jak to že za ně nebyl nikdy nikdo potrestán?