Kdy jste vstoupil do politiky a proč to byla zrovna ODS?

Do komunální politiky jsem vstoupil už počátkem 90. let v sedmém pražském obvodě, kde jsem jako rodilý Pražák bydlel. Při rozložení tehdejších politických sil pro mne byla přijatelná jediná pravicová strana, a to ODS. Proto jsem do ní vstoupil a setrval v ní zhruba 18 let. Dnes to může někomu připadat divné, ale v té době to byla z mého pohledu jediná konzervativní strana s jasnou koncepcí pod vedením Václava Klause. Nikdy jsem nepatřil k takzvaným „pravdoláskařům“ a nepatřím k nim ani dnes.

Co bylo poté?

Začal jsem tedy působit v komunále na Praze 7, ale zhruba po šesti letech jsem odjel na zahraniční studijní pobyt, takže jsem politickou práci musel přerušit. Po návratu pak začal kolotoč – podnikání, rodina, narození dcerky, takže na skutečnou politickou práci moc času nezbývalo. Politika musela prostě počkat, protože jsem navíc vždy razil názor, že do politiky – ať už komunální nebo té takzvané „vysoké“ parlamentní – by měl vstupovat pouze člověk, který má svoje stabilní zázemí, příjem a nejde do toho pro takzvané koryto, jak jsem to vídával u řady lidí kolem sebe. Pak jsme se s rodinou přestěhovali na Prahu 5, kde jsem se už znovu začal aktivně angažovat v komunální politice.

Před čtyřmi lety jste kandidoval na Praze 5 za ODS, ta tehdy získala 10 kandidátů, Vám to ale nevyšlo.

Tehdy mě to samozřejmě hodně mrzelo. Pak jsem ale zjistil, že se ODS začala měnit, a ne zrovna k lepšímu. Takže když po létech vidím, jak vlastně zastupitelstvo dopadlo, s jakým vnitřním pnutím se musí ODS na Praze 5 potýkat, jsem opravdu rád, že jsem se tam nedostal. Nejvíc mě tehdy mrzelo, že jsem nemohl prosazovat názory a návrhy, kterých jsem měl spoustu a které jsem považoval za užitečné nejen pro naši čtvrť, ale i pro Prahu jako celek. Člověk ale opravdu nemůže mít všechno. I tomu je třeba se v životě i politice naučit.

Kdy jste poprvé zapochyboval o správnosti svého členství v ODS?

Začal jsem o něm pochybovat krátce po odchodu Václava Klause. Přiznám se, že už tehdy jsem nabýval přesvědčení, že to bez něj už nikdy nebude „ono“. S odchodem jsem ale počkal a musím přiznat, že jsem si dokázal zvyknout i na předsedování Mirka Topolánka. Byl sice, a míním to naprosto bez urážky, tak trochu „buran“, ale měl své kouzlo, fluidum, vlastní image i charisma, takže si dokázal získat lidi, i když docela jiným způsobem než Václav Klaus. Neprohrál jediné volby a měl dobrý tah na bránu. Takže tu byla nová ODSka a pár let to fungovalo. Pak ale přišel Petr Nečas a všechno šlo do háje, a to i s mými ideály.

Považujete se za idealistu?

Tedy, ne že bych byl zrovna nějaký vášnivý snílek a idealista, ale v té době se to tu alternativami pravice opravdu zrovna nehemžilo. Pakliže po mně ovšem nebudete chtít, abych za pravici považoval Sládkovy republikány, Pravý blok a jiná podobná seskupení. A protože mezi mnou a ODS bylo styčných bodů stále méně, po zralé úvaze jsem před dvěma lety na členství v této straně po 18letém působení rezignoval.

Co si myslíte o hnutí PRO Prahu, které Vám údajně vzalo název a logo?

Nejprve bych rád upozornil na to, že hnutí Zbyňka Passera se jmenuje Pro Prahu, nikoli PRO PRAHU. Proč je to důležité, vyplyne později. My se jmenujeme PRO PRAHU!

Díky za upozornění...

Vraťme se ale k otázce. Nemíním hodnotit obsah Passerovy kampaně, ani jeho volební program, protože sám fakt, že nám ukradl název i logo, je dostatečným důkazem kvalit pana Passera. Otázka spíše zní, kolik lidí z jeho okolí vědělo o tomhle jeho kroku. Nechci přirozeně házet všechny do jednoho pytle, ale přinejmenším vedení jeho hnutí by si mělo být vědomé tohoto silně nekorektního jednání.