V sobotu jsme si připomněli 20 let od teroristických útoků v USA. Jak vzpomínáte na 11. září 2001?

Vzpomínám na něj celkem se zájmem, protože 11. září 2001 jsem byl v anglickém Yorku na univerzitě, kde jsme útok prožívali velmi vážně. Byli jsme všichni posluchači i učitelé šokováni, byla přerušena výuka a sledovali jsme dění v New Yorku. Bylo to emotivní vnímání situace všemi lidmi kolem mě.

Na počátku 90. let se ustavil systém se Spojenými státy americkými v roli jediné světové supervelmoci. Říkalo se mu „Pax Americana“, tehdejší prezident Bush volil formulaci „Nový světový pořádek“. Dnes se říká, že tato éra končí. Jak se na ni podle vás jednou bude vzpomínat? A končí vůbec?

Já se domnívám, že tato éra skutečně končí a budeme na ni vzpomínat se smíšenými pocity, protože konec éry, ve které v současné době žijeme, a změna směrů, odkud půjdou hlavní impulzy pro další vývoj našeho světa, nebude úplně jednoduchá. Nám to zatím připadá, že se nic neděje, ale v reálu dojde k velmi významným posunům. A jako vždy, když se zásadně mění určité dlouhodobě nastavené civilizační aspekty nebo když dochází ke změně orientace ve velkém rozměru, což jednoznačně dochází, je to zpravidla doprovázeno ne zcela příjemnými procesy. Obvykle je to doprovázeno různými nepokoji, válkami a podobně.

Toho jsme byli svědkem na přelomu 19. a 20. století, kdy byly procesy také velmi turbulentní, kdy vznikal budoucí Sovětský svaz, kdy vznikla první světová válka, o které se říká, že v podstatě skončila až v roce 1945 a že období míru bylo jen pokračování čekání na dokončení přerozdělování světa. A myslím, že to nebude nic pěkného, co nás čeká.