Pane Valento, jak hodnotíte současnou ekonomickou krizi, která na naši zemi dopadá?

To, co v současné době vidíme, je bohužel jen začátek. Mohu hovořit především za podnikatelský segment a vím, že situace je pro mnohé firmy naprosto neúnosná. Není prakticky rozdíl v tom, zda jde o nejmenší živnostníky, drobné podnikatele, rodinné firmy či větší společnosti. Je to v mnoha případech boj o ekonomické přežití. Mnozí živnostníci jdou doslova „na dřeň“ a zvažují, že řemeslo pověsí na hřebík. Firmy trpí enormním růstem cen energií i dalších vstupních nákladů, se kterými nikdo nepočítal a nebylo možné je zohlednit v cenách svých výrobků a služeb. Navíc trýznivou situaci umocňuje fakt, že nikdo neví, co přijde na podzim nebo v dalším roce. Není možné racionálně plánovat a rozhodovat o budoucnosti nejen konkrétních výrobků či divizí, ale bez nadsázky celých firem. Řítíme se do propasti a bohužel v tom podnikatelé zůstávají zcela osamoceni a politici v Praze, natož v Bruselu, je, jak se zdá, hodili přes palubu.

Vaše společnosti krize také postihla?

Samozřejmě – naprosto stejně jako kteroukoliv jinou firmu. Dramatické navýšení cen energií a pohonných hmot nás ani nemohlo minout. Podnikáme v mnoha desítkách zemí a vím, že situace je nepříznivá v celosvětovém měřítku, nicméně musím říci, že v ČR je jedna z nejhorších. Doplatí na to nejen firmy samotné, potažmo jejich zaměstnanci, ale také zákazníci. V našem konkrétním případě jsme již před několika měsíci uzavřeli naši Smaltovnu Tupesy, která za sebou měla mnoho desítek let existence a byla ikonou v rámci českého i zahraničního trhu. Náklady na energie se však natolik zvýšily, že bychom museli výrazně navýšit ceny našich výrobků. Nechtěli jsme, aby na situaci dopláceli zákazníci – navíc by se produkty mohly stát neprodejnými. Podobných příběhů znám jen ve svém okolí mnoho.

Máte tedy obavu z toho, že by mohly firmy zkrachovat ve velkém, nebo půjde spíš o ojedinělé případy?

„A“ je správně, a to rozhodně nepřeháním. Vždyť firmy opravdu krachují již dnes. Současná drahota totiž není úplným začátkem. Pořádnou ťafku podnikatelský sektor dostal už v důsledku naprosto nesmyslných a přehnaných proticovidových opatření, kdy byla prakticky uzavřena ekonomika naší země i tam, kde to bylo naprosto nelogické. Z toho se ještě podnikatelé stále nedostali. A je tu krize ještě větší. A musím přiznat, že to podle mého názoru opravdu nemuselo dojít tak daleko, kdyby se našla také v naší zemi dostatečná politická odvaha k přijetí takových opatření, která by ekonomice skutečně pomohla. Vždyť řada zemí zastropovala ceny, snížila daně nebo přišla s dalšími konkrétními kroky, které firmám i domácnostem reálně snížily náklady ve chvíli, kdy to bylo potřeba nejvíce. A jestli domácnosti mají alespoň příslib nějaké pomoci, na firmy se stát vykašlal úplně. Vezměte si například sklárny. Jen oproti loňsku jim vzrostly náklady na energie až osminásobně. Dokážete si to vůbec představit? Myslíte si, že tyto firmy budou moci platit svým zaměstnancům? A myslíte si, že tito zaměstnanci po ztrátě práce při aktuálních cenách energií, PHM, potravin či bydlení a hypoték dokážou zabezpečit rodinu? Já o tom přesvědčen nejsem. A zdaleka nejde jen o sklárny. To byl jen jeden z mnoha případů.