Česko se s přijímáním uprchlíků z Ukrajiny dostalo podle ministra vnitra Víta Rakušana na samu hranici možného. Vzhledem k tomu, že válka zdaleka nekončí, co se může v naší zemi dít dál?

Řekne-li jakýkoliv zodpovědný činitel, že jsme na samotné hranici čehokoliv, například možnosti výroby, možnosti zdravotnictví a podobně, je jasné, že se bude muset něco skutečně řešit a nepůjde to vyřídit podle hesla: „Stoupněte si jako loni!“

I v případě pana ministra Rakušana je nejpravděpodobnější, že má v záloze na řešení imigrační krize ještě, jak se říká, „nějakou vatu“. Každý jen trochu rozumný ministr proto vyhlásí, že jsme na hranici „možného“ v okamžiku, když už to nejde obyčejně. A je jasné, že přijdou nějaké obtíže. A v případě, že to zvládne, bude se moct bušit v prsa. Když se něco podělá, tak se nic neděje, byli jsme na hranici možného. Plně ho chápu. Ona se i přesto objeví halda chytrolínů, co budou vykládat, že oni by to vyřešili „levou zadní“, jen kdyby jim někdo dal příležitost.

Každé vládě – a hlavně byrokracii – vše dochází poněkud pomaleji, to je takový zákon moderní civilizace. Například ještě týden po příchodu desetitisíců imigrantů blábolilo Ministerstvo vnitra něco o tom, že se každý imigrant musí přihlásit na cizinecké policii do tří dnů. Což byla tak strašlivá pitomost, že jak se říká, to volalo do nebe. Ale nevyhoditelným úředníkům, a pokud si pamatuji, i panu ministrovi to připadalo normální. Najednou místo tří dnů stačí lhůta 30 dní a svět se nezbořil. Takže jsme nebyli na hranici možného, ale to údajně „nemožné“ jsme prostě realizovali. A funguje to.

Podaří se „nemožné“ i v případě zdravotnictví, které si bude muset poradit s několika stovkami tisíc nových pacientů?

Covid nám ukázal, že naše zdravotnictví dokáže to, co si ani sami zdravotníci nedokázali představit. Jistě že to bude nápor na celý zdravotnický systém, ale zdá se, že už jsme se při zvládání povodní a záplav i při covidu něco naučili.

Přes velikánský řev známých televizních tváří medicínského cechu, jak je nutná veliká přísnost a že jakékoliv lékaře a zdravotníky přicházející z Ukrajiny prostě nemůžeme zaměstnat, neboť bla, bla, bla... se nakonec našlo řešení. Pod tlakem reality je najednou možné zaměstnávat již proškolené Ukrajince na vyčleněných oddělených částech nemocnic a poliklinik. Mimochodem, ještě donedávna jsme si stěžovali, že zvláště menší nemocnice musejí zavírat celá oddělení, protože pro ně nemáme ani lékaře, ani zdravotní sestry. A najednou jich zde budeme mít tisíce a tisíce.

Stejně tak u nás se jednotlivá města a obce snaží dlouhou dobu sehnat obvodní lékaře, zubaře a další zdravotní personál a nabízejí zájemcům „hory, doly“. Mezi těmi 300 tisíci imigrantů se lehce najdou zájemci o tuto profesi a lze celkem levně zajistit jejich vyškolení a přezkoušení. Když se bude chtít! Nikoliv ovšem tak, jak to doposud dělala Lékařská komora, že ze sta zahraničních lékařů uznala schopným práce pro naše zdravotnictví asi tak tři. Dáme-li těmto lidem odpovídající práci, donutíme-li úředníky na ministerstvech a přemůžeme-li záměrnou ostrakizaci cizinců od odborných svazů, bude to ku prospěchu všem. To mohu potvrdit ze zkušenosti. Před nějakou dobou mi ve vyhlášené nemocnici udělala lékařka původem z Ukrajiny čtyřnásobný bypass a udělala to skvěle.

Nevídanému náporu bude čelit české školství. Věříte mu podobně jako resortu zdravotnictví?

Běžné školy se podle mých informací velice snaží, zatímco úředníci a různé tzv. moudré hlavy v médiích kvílejí, jak to strašně špatně dopadne, poněvadž bude moc žáků, málo učitelů, málo tříd a tak dále. To jsou většinou všechno jen řeči lidí, kterým se nechce nic dělat a snaží se být mediálně zajímaví.

Jsem bohužel již tak stár, že si pamatuji školství v poválečné éře. Během jednoho až dvou let byly prakticky všude obnoveny školky, což nebyl žádný komunistický vynález, neboť fungovaly již za první republiky. Ve třídách základní školy nás prostě sedělo 35 a muselo se to zvládnout. Nemyslím si, že by generace, které chodily do školy v době po obnovení republiky po roce 1945, byly hloupější a neschopnější než dnešní generace. Jistě, dnes je vybavení škol složitější a máme složitější až úplně idiotské předpisy na všechno možné. Včetně až nesmyslných požadavků na hygienu, větrání a všechno možné. Často by stačilo – a bude muset stačit – provětrat ten zkamenělý dům hrůzy, kterému se říká Ministerstvo školství, a jejich snad 150 všelijakých poradenských a odborných ústavů a zařízení. A všechny poradce blouznící o hypermoderním školství, dusící školy v bažinách inkluze a dumající, zda se má říkat ženě v uniformě strážníka strážník, anebo strážnice, prostě „odstavit od lizu“.

Zdravotnictví a školství to se zvýšeným nasazením a se změnou přístupu možná zvládnout mohou, ale nafukovací nejsou ubytovací kapacity, tak kam uprchlíky nastěhujeme?

Možností je více, ale bude se muset změnit celý systém. Tak, jak už se mění pod návalem utíkajících maminek s dětmi, kdy už od začátku „mluvící hlavy“ v televizi rozčileně popisovaly, jak jim zajistíme „důstojné ubytování “, když to zcela určitě nejde a nejde a byty nejsou a nejsou. A hecovaly tak proti Ukrajincům poněkud jednoduše myslící diváky televize. A najednou se věci mění. Stejně jako když sudetští Němci odešli po válce z Československa a bydleli v Německu v bývalých kasárnách, ale hlavně v malých penzionech, běžných hotelích a u sedláků na statcích. Z čehož se ovšem posléze vyvinul nový druh rekreace, který najdete na stránkách cestovních kanceláří pod názvem „Bauernhof“. Mimochodem, z příjmu za tato ubytování, která jsou poskytována vždy i se snídaní, v Rakousku pronajímatelé neplatí žádné daně.

Co kdyby si z toho vzali příklad naši úředníci na Ministerstvu financí? A protože máme u nás obrovské množství soukromých rekreačních objektů, které by bylo možné po jednoduché kontrole pronajímat, co podpořit tento způsob ubytovávání? Třeba právě majitelům menších objektů odpuštěním daně z tohoto příjmu. Zdá se vám to nezajímavé? Při posledním sčítání rekreačních objektů v roce 2001 bylo zjištěno, že takových objektů je u nás 432 tisíc a z nich je 60 procent trvale obyvatelných. Mimochodem, kdyby neexistoval úplně tupý předpis, že se nesmí bydlet v tzv. rekreačních objektech, měli bychom zde samozřejmě za příslušnou úplatu k dispozici další desetitisíce objektů.

Rychlejší výstavba domů a bytů „jen“ kvůli tomu, že do země přišlo už nejméně 300 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, je asi nepravděpodobná. Dalo by se její tempo nějak zvýšit?

Samy obce už přišly na to, že pokud nebudou mít možnost různí „majitelé razítek“ otravovat stavebníky, jedno zda soukromé, či státní, lze u nás desetitisíce budov rychle a relativně levně přestavět na obytné budovy. Na mnoha vesnicích a malých městech je plno zanedbaných domů, o které nemají jejich majitelé buď zájem, nebo jim nynější stav prakticky neumožňuje uvést tuto nemovitost do řádného stavu.

Jistě že to obcím a krajům přinese určité problémy, ale může se tak zastavit vymírání vesnic, a to třeba tím, že systém bude uspořádán tak, aby zde mohli v klidu a při kvalitním životě bydlet starší obyvatelé anebo mladé rodiny, promíchané s příchozími Ukrajinci. Takže jde často jen o změnu předpisů, což bude mnoho a mnoho v teple zabydlených úředníků velice bolet. Přijdou o moc, kterou si za posledních 50 let nasyslili.