Pane doktore, památková péče – to nebývá zrovna exkluzivní téma. Člověk ani netuší, že v ní působí i odbory. Ty prý zachránily exkluzivní pardubickou lokalitu Přihrádek, která sousedí s pardubickým zámkem, před spekulanty a hoteliéry. O co šlo?

Naše odborová organizace bohužel čelí rozmanitým výzvám, a protože již řadu let působíme v rámci státní památkové péče, musíme často operativně reagovat na různé podněty. Jeden z nich byl i prodej části historického Přihrádku. Soubor budov areálu Přihrádku totiž sleduje celý zásadní historicky vývoj Pardubic, a to pozdně gotické období v podobě věže, brány a fragmentu opevnění, pojatých do konstrukcí domů 6 a 7, kde donedávna sídlil ředitel odborné organizace. Na ni navazuje renesanční dům s bronzovou pamětní deskou ředitele reálného gymnázia Jiljí Vratislava Jahna, význačného politika a vědce, který se v tomto domě narodil, a konečně barokní budova s klasicistní přestavbou, jež uzavírá romantické náměstíčko Přihrádku s kašnou. Tyto tři objekty se původně rozhodl Národní památkový ústav prodat obálkovou metodou. Na poslední chvíli se proto odboráři jakožto tělem i duší památkáři, kteří mají rádi kulturní dědictví země, snažili zachránit tyto cenné objekty jako celek pro Krajský úřad Pardubického kraje. Vždyť areál je po staletí jako celek nedílnou součástí zámku. Při této příležitosti musím říci, že se ozvala zcela zřetelně pardubická veřejnost, ale i někteří politici, kteří mají rádi Pardubice a jejich památky, jako například místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, ale i Společnost ochránců památek ve východních Čechách a Klub přátel Pardubicka, obě univerzity a některé sdělovací prostředky včetně deníků. V současnosti celá kauza historických budov je u Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, na který je Národní památkový ústav převedl jako nepotřebný majetek státu.

Ví se dobře, že Národní památkový ústav vede žena. Jde o Naděždu Goryczkovou. Dámy jsou v čele i některých územních odborných pracovišť NPÚ včetně pardubického. Jak je možné, že jste neměli při ochraně významné památkové lokality podporu své šéfové?

To se musíte zeptat někoho jiného. Tady vám nemohu dát uspokojivou odpověď. Navíc s Vámi nemohu hovořit jako profesní památkář, nýbrž jako předseda odborové organizace. Všichni zaměstnanci naší organizace se totiž musí řídit příkazem paní generální ředitelky, který byl vydán v souvislosti se sdělovacími prostředky. Památkáři se totiž nesmějí vyjadřovat veřejně k aktuálním otázkám v oblasti památkové péče ve sdělovacích prostředcích, toliko jen se souhlasem příslušného regionálního ředitele organizace, pod kterého konkrétní zaměstnanec patří. Při restrukturalizaci v roce 2013 se na jednotlivých územních pracovištích za tímto účelem vytvořila funkce tiskové mluvčí, která má vyřizovat příslušné dotazy a hovořit s veřejností.

Dnes už nejsou odbory lidmi pasovány do jakési postkomunistické organizace, ale v mnoha případech jde o významné ochránce práv zaměstnanců. Proč jste je založili v tak netradičním prostředí jako jsou památkáři? Tam by člověk nějaké rozpory až tak nehledal…